24 Presents (Harry Potter) ✔️

Thirteenth present

Nenáviděl jsem se za to, že jsem se nechal prozradit. Bylo by lepší, kdyby vůbec netušila, kdo jsem. Ne, nebylo to tak, že bych se bál odhalení. Mohl jsem jí věřit, to jsem z ní cítil. Spíš jsem se obával z toho, jak mě teď bude brát. Bude mít ze mě srandu nebo bude mnou opovrhovat?
Od začátku mi bylo jasné, že my dva spolu být skutečně nemůžeme. Zaprvé, nelze vynutit láska. Zadruhé, jsem její učitel.
A tak proč zrovna má ruka teď přejížděla po papíře a psala dopis?

Hermiono,

připadám si jako obyčejný puberťák. Nevím, proč ti píšu, co mě k tomu vede. Ano, jsem prostě zamilovaný. A láska dělá z lidí trosky, i když se jím to v ten okamžik nepřipadá. A já jsem troska žíznící po tobě.
Ano, i starý mrzout se umí zamilovat...

S láskou,

S.

Nenáviděl jsem se čím dál víc. Jsem nemorální. Tentokrát jsem jí do balíčku dal čelenku osázenou bílými kameny. Domníval jsem se, že se k ní hodí. Že ona dokáže udržet její neposlušné kadeře.
Do dopisu jsem chtěl ještě přidat vzkaz, aby mě navštívila, jenže k čemu by to bylo? Nemohl jsem se držet blbé naděje, že se něco dobrého stane.
Já Severus Snape se prostě musím smířit, že nikdy nic mít s Hermionou Grangerovou nebudu. Jediné, kde se můžu kochat jsou snídaně a večeře a hodiny obrany.
Neustále jsem si kladl otázku, jak jsem se vlastně zamiloval. A nejhorší bylo, že nevím ani od kdy to trvá.
Poprvé, kde jsem si všiml, že vypadá jinak než ostatní, byl ples. Ten ples ve čtvrtém ročníku.
V pátém ročníku jsem postřehl, že je jedinečná. Hlavně tím gestem, jak šla zachránit Blacka.
A v šestém ročníku jsem to do toho spadl. Dokážu vyčarovat patrona. Někdy je to vydra, někdy laň. Záleží asi na náladě. Moc kouzelníků nestřídá patrony... Jestli vůbec nějaký...
Nejstrašnější ze všeho bylo to, že můj a Hermionin vztah zůstane platonický. Chtíč prostě silnější nebude, přikazoval jsem si.
Stejně Brumbál brzy umře, a pak ji nikdy neuvidím...