24 Presents (Harry Potter) ✔️

Eighth present

Byla jsem naštvaná. I když, to je slabé slovo. Přímo jsem sršela vzteky. Já usnula! Nechápala jsem, jak je to možné. I navzdory tomu, že jsem se opravdu snažila zůstat čilá, abych zjistila, kdo to je, mi hlava začala klimbat. Zajímalo mě, v kolik jsem usla. Usoudila jsem, že to muselo být někdy kolem půlnoci. Protože ve třičtvrtě na dvanáct jsem věnovala poslední pohled hodinkám.
Ale jedna věc mě skutečně zarazila... Byla jsem si tak téměř jistá, že mi před mým usnutím, vylézala hlava z pláště. Takže mi ji někdo musel přikrýt... Tušila jsem, kdo to byl...
Vstala jsem z té nepohodlné polohy. Záda bolela. Extrémně. Koukla jsem se do zrcátka, které jsem nosila u sebe, a vypadala jsem strašně... Ty kruhy pod očima... Třeba pomůže ta okurková voda...

•••

Byla noc. Tma. Čtvrtá ráno. Dneska jsem měl jakési špatné tušení... Něco se mi nezdálo. Bál jsem se, že potkám Filche. Nemohl mi způsobit žádné nepříjemnosti... Jen by měl ty své otázky, na něž bych musel odpovídat. Tentokrát jsem pro ni měl šaty. Dlouhé, červené... Aby měla co ke stromečku. Určitě se v nich bude vyjímat jako obrázek. Ona by se vyjímala i v pytli, jenže ty šaty budou lepší.
V jedné chodbě, těsně před sovincem, jsem uviděl tělo. Chtěl jsem to ignorovat. Avšak jsem si všiml hnědých rozčepířených vlasů. Měla je po obličeji... Měla je všude... Měla je hebké a třásla se. Chvíli jsem jí jenom sledoval. Musela být pod neviditelným pláštěm...
Přímo jsem jí chtěl vzbudit... Jenže by si myslela, že jí chci uřknout...
Dlouho jsem ji sledoval. Zvládl bych to celou věčnost. Věděl jsem, že dneškem se změní můj patron. Bude to vydra.
„Expecto patronum,“ zašeptal jsem. Z konce hůlky skutečně vylétla vydra a mně ukápla slza. Nemohlo to fungovat. Nikdy. Ona je světlo, zatím co já jsem temnota.
Nechtěl jsem. Každý máme v životě jiný úděl. A ona měla dobrý a já jí ho neměl právo kazit...