24 Presents (Harry Potter) ✔️

Seventh present

Sedmého prosince jsem šla na snídani velmi brzy. Měla jsem geniální plán, a to vyzistit, jak si kdo sedá. Potřebovala jsem vědět, z jakého místa jde sledovat mé místo. A tak jsem si ten den velmi časně přivstala a narýsovala si plány kolejních stolů. Udělala jsem si několik kopií, poněvadž se složení u stolů neustále mění.
Asi jsem vypadala jako blázen, když jsem u stolu zůstala sedět dlouho, ale nic jiného mi nezbylo.
A pak přiletěla sova a mě hlavou prolétla myšlenka, která mě měla napadnout už dřív. Prostě porovnám písmo!

Drahá Hermiono,

jak rád bych si dal s tebou schůzku. Tak moc rád, jenže to nejde. Neřeknu ti proč. Nemůžu. Zničil bych ti pověst, a to nechci, na to tě mám moc rád...
Tentokrát ti dám okurkovou vodu. Ne, máš dokonalou pleť, jenže tato věc ti ji rozjasní. Bože, zním jako magor z teleshoppingu...

Měj se úžasně,

Tvůj tajný ctitel

Tentokrát mě ani pořádně nezajímal obsah. Přejížděla jsem rukou po zákrutech jeho písma. Některé kličky byly velké a jiné malé. Měl jistou ruku, takže to nebyl prvňák, ale nemohl být ani starý, ruka se mu očividně netřásla.
Jenže porovnat, kdo má jaké písmo, by znamenalo vloupat se do někoho kabinetu, a tam pročítat eseje. Ale taky existovala možnost, že si onen neznámý kouzlem upravil písmo, čili by mi to bylo na nic a ještě bych měla ostudu.
A proto mě napadl další geniální plán, tento den již asi třetí.
Přiřítila jsem se do společenské místnosti, v níž naštěstí Harry seděl.
„Harry, půjčíš mi Pobertův plánek?“ požádala jsem ho.
„A proč?“ Netvářil se zrovna ochotně. Určitě chce zase špehovat Malfoye.
„Protože zjistím, kdo mi dává dárky,“ odvětila jsem.
„Jestli kvůli tobě Malfoy něco vyvede...“
Nic jsem neříkala a odešla na hodinu. Dneska jsem plánovala celé odpoledne strávit u sovince. Samozřejmě si tam vezmu úkoly, ale budu u toho sledovat Pobertův plánek. Ještě ho požádám o neviditelný plášť, napadlo mě.
Celý den jsem se usmívala, už se pan neznámý dlouho schovávat nebude...