24 Presents (Harry Potter) ✔️

Sixth present

Drahá Hermiono,
chutná ti adventní kalendář? Už si otevřela šesté okénko?
Tentokrát mě nic nepadlo než květiny. Tuším, že ti tamta růže již uschla.
Užij si je

Tvůj neznámý

„Počkej," zakřičela jsem na sovu. Ztuhla. V kabele jsem nalezla kus pergamenu a na něj jsem napsala pouze dvě slova, jenom pět:

Kdo jsi?

„Dones to tomu, kdo to posílal," přikázala jsem jí. A ona se vznesla. Měla jsem štěstí, že to ví, ten neznámý si mohl klidně sebou vzít masku, aby ani ona nevěděla, o koho se jedná.

•••

Celý den jsem si myslela, že neodepíše, že mě bude ignorovat. Někdy kolem osmé, kdy jsem se předčasně vzdálila ze společenské místnosti, zaklepala na okno sova. V zobáku držela dopis, po němž jsem se hned vrhla.
„Zůstaň, prosím tě, tady," šeptla jsem k ní.

Jsem ten, od něhož bys to nečekala.

No to mi pomohlo, pomyslela jsem si hořce.

Nějaké upřesnění?

„Předej mu to, prosím "

Od koho bych to nečekala... To byla složitá otázka, na níž jsem neznala odpověď. Určitě bych to nečekala od Brumbála nebo i od Rona. Ten se stejně teď líbal s Levandulí. A nebo taky ne, napadlo mě. Jen tak pro jistotu jsem si to šla ověřit.
Z ložnic jsem se vyplížila jako zloděj. Napadlo mě dokonce i použít zastírací kouzlo. Fakt jsem byla paranoidní.
Oba dva se k sobě mačkali, skrývajíc se v rohu.
Takže on to není. A pravděpodobně žádný Nebelvír, každý tady asi byl a s někým mluvil.
N

a stole jsem již měla vzkaz:

„Nemůžu ti víc říct..."

„Už mu nemám co napsat," kývla jsem na sovu.
Když odlétala, sledovala jsem její siluetu v dáli.
Do postele jsem si lehla brzy. Před očima mi létaly různé obrazy. Některé bych radši ani vidět nechtěla, jiné jsem uvítala.
Zaprvé, věděla jsem, že to není Ronald.
Zadruhé, není to nikdo z Nebelvíru.
A za třetí, musela jsem zjistit, kdo to je. Bude to jen jako obtížný překlad z run, říkala jsem si.

Hah, už si dopisují :O
Omlouvám se, že část je až teď... Matka mě vyhodila a já řeším stěhování k tátovi. Takže čekejte části spíš k večeru :/