24 Presents (Harry Potter) ✔️

Second present

„Už si zjistila, od koho ten dárek byl?“ zeptal se druhý den ráno Harry, když jsme seděli u snídaně.
„Nezjistila,“ prohlásila jsem smutně a napila se čaje.
„To mě mrzí,“ odtušil se nepříliš inteligentně.
Zabloudila jsem očima do rohu nebelvírského stolu, když jsem zahlédla Levadnuli a Ronalda.
„Omluv mě, Harry, jdu si připravit věci na věštění čísel,“ a odkráčela jsem do dívčích ložnic.
V pokoji jsem si skutečně připravila věci na věštění čísel, jenže jsem to měla rychle hotové, čili jsem si sedla na postel. Napadlo mě, že bych mohla Levanduli uřknout nebo že bych mohla udělat něco s jejími věcmi, jenže bych asi padla jako první podezřelá, což mi se mi nehodilo, třeba by mě vyslýchala po Veritasérem a já bych jim řekla, co cítím k Ronovi.
Najednou se ozvalo ťuk, ťuk. Zvuk pocházel od okna. Seděla tam sovička s nějakým malým balíčkem. Otevřela jsem jí okno, ona ho hodila na mojí postel, přátelsky mě klovla do ruky a odlétla buď zpátky k majitelovi nebo do sovince.

Hermiono,
nos ho, prosím. Chci vidět, že jsi dostala, že ho neobdržel někdo jiný. Na tvé ruce se bude vyjímat, buď si jista, že si ho všimnu, na hradě se potkáváme poměrně často, ale míň než chci...

S láskou,

Zamilovaný muž

Aniž by chtěl, poskytl mi první indicii. Je to někdo, koho potkávám, koho znám. Vím, že je z hradu, takže se okruh kandidátů významně zmenšil. A že napsal muž... To bych zas tak nebrala v potaz, i když asi prvňák by toto nenapsal... Stejně jsem nebyla o nic chytřejší.
Nasadila jsem si ten prsten. Byl moc krásný, celý pravděpodobně ze stříbra či bílého zlata a na vrchní straně se vyjímalo pár kamenů. Nemohla jsem se na něj vynadívat...
S povzdechem jsem si vzala na záda brašnu a odešla na věštění z čísel s myšlenkou, že musím zjistit, kdo mi to posílá.