Chodící dominance

Sami proti celému světu

Kattin pohled

„Chci je vidět trpět a prosit o to, abych ušetřil jejich bezcenné životy," zasmál se můj otec, který nakonec svým pohledem skončil na mně a zářivě se usmál.
„A tebe, Kattie, si nechám na úplný konec, aby si to všechno co teď těmhle chudinkám uděláme, viděla," promluvil ke mně.
Hrozně moc jsem se bála, nejen o sebe, ale i o Nica a Philipa, ale nechtěla jsem to před otcem dávat tolik najevo.
„Naser si! A kde je vlastně Olivie? Co jste s ní udělali?" došlo mi, že není s námi v místnosti a ani jsem ji nikde nezahlédla.
„Možná je tady, možná taky ne. Co já vím. Není to snad jedno? Teď jsme tady my, tak proč se zaobírat nějakou Olivii?" usmál se a doslova si s námi hrál.

„Hlavní je však to, že nám vše vyšlo podle plánu," hlasitě se zasmál.
„Pojďme však přejít k věci, díky které jsme se všichni sešli," popošel k Philipovi klečícímu na zemi a pokračoval v proslovu, „ vyřídit si účty a jednou pro vždy to ukončit. Lee, Henricu, jsou celí jen a jen vaši," mávl na Nightovy bratry a těm se ihned objevil široký úsměv na tvářích.
Jako první se vydali ke mně a Nicovi, srazili nás na kolena, abychom se mohli bránit ještě méně, než doposud. Nico se jim i přes všechno snažil bránit, ale jeho snaha přišla na zmar. Oba dva bratry propaloval pohledem, ale musel v sobě všechen ten vztek udržet, protože by to všechno jen zhoršilo, kdyby jim vše narovinu řekl. Lee však na nic nečekal a Nico schytal první kopanec do břicha.
„Ne!" vyjekla jsem a nadále už jsem své emoce neudržela, „jste monstra!" zuřila jsem.
„Chladnokrevně zastřelili naše rodiče! To oni jsou monstra!" pokřikl na mě Henric.
„Vaši rodiče mi zastřelili snoubenku, to oni byli monstra a zasloužili si to," vložil se do toho Philip, ale hned za jeho slova dostal pěstí do tváře a začala mu stékat po tváři krev z roztrhlého obočí.
„Jste ubozí," vyštěkl na ně Nico a to se na oplátku nelíbilo mému otci.
„Tvé ego je ubohé hochu," usmál se a začal do Nica bezmyšlenkovitě kopat a neobešlo se to ani bez ran pěstí.
„Dost! Prosím přestaň," křičela jsem na otce, který pokračoval v souboji s Nicem, který se nemohl jakkoliv bránit.
Ještě párkrát si do něj kopl, dokud se Nico v bolestech nesvalil na zem. Z dolního rtu mu srčela krev, jeho tvář byla potlučená od úderů pěstí a jeho rozcuchané vlasy mu padaly do očí.
Se slzami v očích jsem bezmocně pozorovala, jak se Nico odvážně v bolestech zvedá ze země a nebojácně hledí opět otci do očí. Otce to trochu znervóznilo, protože Nico se ho nebál. Neměl k němu žádný respekt a v jeho očích se skrývala touha zabít jak jeho tak i Henrica a Leea.

„Jsi ještě slabší, než jsem si myslel. Vést souboj s někým kdo má ruce zavázány za zády je pod úroveň všech v mafii. Asi to bude tím, že jsi do mafie nikdy pořádně nepatřil," doslova se mu vysmál do obličeje a můj otec mohl puknout vzteky.
„Mám Michaeli?" promluvil na něj Lee a v ruce svíral svou zbraň.
„Ne, ještě ne, chci si tohohle parchanta pořádně vychutnat," usmál se na Nica a bez jakéhokoliv dalšího slova došel k Philipovi.
„Nejdříve se musíme zbavit nejslabších článků," promluvil a začal predátorsky obcházet okolo Philipa.
Moc dobře jsem věděla kam tímto směřuje. Ruce se mi klepaly, v krku jsem měla obrovský knedlík a mé srdce bušilo jako o závod.
„Zbavme se nejprve jeho," poukázal rukou na Philipa.
„Ne!" vyjekl Nico, „zabij místo něj mě!" smlouval s otcem a já jsem nevěřila vlastním očím.
„Nico ne! Prosím!" vyjela jsem na něj se slzami v očích a cítila, jak se mi svírá strachem hrudník. Nechtěla jsem ztratit ani jednoho z nich, ale kdyby už padla volba, vždy bych zachránila Nica.
„V žádném případě Nico. Já už nikoho nemam, ale ty? Ty máš skvělou ženu a budoucnost před sebou. Můj život nikomu chybět nebude," řekl si svoje i Philip a Nico mu ihned odporoval.