Chodící dominance

Hrdinský čin

Kattin pohled

„Nemám na výběr, kdybych odešla, tak si mě můj otec stejně najde a určitě mě zabije. Moc mě to mrzí Nico," odpověděla jsem po dlouhé chvíli ticha a bála jsem se jeho reakce.

„Ach Kattie, cos mi to provedla?" poraženecky povzdechl, odepl si knoflík košile těsně u jeho čerstvě oholeného krku a svůj pohled ukotvil na mně.

„Mrzí mě to," omluvila jsem se mu ještě jednou a následně se vydala ke skříni si sbalit věci.

„Co to děláš?" zeptal se hrubým hlasem a nespouštěl mě z dohledu.

„Balím si věci, nechci ti být neustále na obtíž," zakuňkala jsem a začala si vytahovat věci ze skříně.

Nico se však rychle zvedl z postele a třemi rychlými kroky byl u mě. Něžně sevřel v dlani mou ruku a otočil si mě čelem k němu. Dívali jsme se navzájem do očí a oba dva mlčeli.

„Kdybys jen tušila," neubránil se úsměvu a pohladil mě hřbetem ledové ruky po tváři.

„Co mám tušit?" otázala jsem se zmateně a nedokázala s ním nadále udržet oční kontakt.

Nico však neodpověděl a udělal něco, co jsem nečekala. Svými ledovými dlaněmi uchopil mou tvář a doslova si vynutil můj pohled. Palcem mě pohladil po líčku a usmál se. Následně se opravdu pomalu přiblížil tváří k té mojí, až jsem ucítila jeho teplý dech na rtech. Dal mi chvíli na uvědomění toho, co se děje a poté přitiskl své ledové rty na ty moje. Nespěchal, pouze si užíval tohoto okamžiku stejně jako já. První něžný polibek následoval druhý a já jsem si moc dobře uvědomovala, co se právě děje. Líbilo se mi to, protože mi každým dotekem rozpálil dotčené místo, rty mi doslova hořela a tváře jsem měla rudé. Oční víčka jsem tiskla k sobě a toužila jsem po tom, aby tento moment nikdy neskončil. Svými dlaněmi jsem po chvíli zabloudila do jeho neupravených vlasů a začala jsem si s nimi pohrávat. Mé největší obavy se však po chvíli vyplnily a Nico přerušil naše polibky. Opřel si čelo o to mé a hluboce se mi zahleděl do očí.

„Nikdy jsi mi nebyla na obtíž a nikdy nebudeš. Zůstaneš tady a se svatbou na tebe nebudu spěchat. Sice bych tě chtěl mít co nejdříve, ale nestojí mi to za to, abych tě ztratil," zašeptal proti mým rtům a zastrčil mi neposedný pramínek vlasů za ucho.

„Tohle si nezasloužím," protestovala jsem, i když velmi nerada.

„Ale zasloužíš. Za to, co všechno jsi musela protrpět se svým otcem, tak si konečně zasloužíš klidný život."

„Děkuju, Nico," usmála jsem se na něj a toužila jen pro sebe.

To co pro mě udělal, mu nikdy nezapomenu. Zachránil mi život a já jsem mu za to šíleně moc vděčná. Tímhle mě však zcela dostal. Dal mi něco, co mi nedal ještě nikdo před ním. Dal mi svou důvěru.

„Není zač. Ještě si však musím zajet něco vyřídit. Nečekej na mě, vrátím se až brzy ráno," usmál se, políbil mě na čelo a odešel pryč.

Moc se mi to nelíbilo, protože zůstat tady sama s Lukem není moc dobrý nápad, ale nechci se na něj zbytečně moc upínat. Prostě se budu Lukovi celý zbytek dne vyhýbat a nebudu si ho všímat.

Hned, co Nico odešel, jsem si dala teplou vanu a nedokázala na něj přestat myslet. Nevím, co se to se mnou najednou stalo, ale chyběl mi. Možná to bylo tím polibkem, nebo jeho šarmem, ale dokázal si získat část mě.

Užívala jsem si v poklidu teplou vanu a najednou jsem uslyšela kroky vedle v pokoji. Najednou se rozrazily dveře koupelny a v nich stál polonahý Luke.

„Páni. Chci říct, promiň," vyvalil na mě svůj pohled a škodolibě se usmál.

„Co tady sakra děláš?! Tohle je snad Nicova koupelna pokud vím," pokřikla jsem na něj a rychle si zakryla prsa dlaněmi.

„To teda je, ale Nico má poznatelně hezčí a útulnější koupelnu než já," bránil se a rozmáchl rukama.

„To je sice fajn, ale ráda bych vylezla ven, pokud dovolíš," snažila jsem se být v klidu a nepanikařit, protože mě jeho přítomnost velice znepokojovala.

„Dobře kotě, už jdu," ušklíbl se a poklidným krokem odešel z koupelny, jakoby se nic nestalo.

Hned, co odešel, jsem se bleskově zabalila do černé osušky a odklidila se zpátky do pokoje. Vytáhla jsem ze skříně kraťasy, šedou Nike mikinou přes hlavu a konečně se oblékla do pohodlného oblečení. Zalezla jsem si do Nicovy obrovské postele a vyvalila jsem se přes její celou délku.

„Můžu?" povykoukl Luke z poza dveří a bez vyčkání na odpověď vtrhl do pokoje.

„Jo jasně, posluž si," zamrmlala jsem ironickým tónem a vydala se pryč z pokoje, protože jsem mu nechtěla být poblíž. Dům byl zcela prázdný a já jsem se tedy vydala dolů do knihovny. Ani jsem nestihla zaregistrovat, kdy se začalo stmívat, ale hned co jsem vyšla z pokoje, tak mě za okny překvapila tma. Sešla jsem dolů po schodech a došla ke knihovně, kterou jsem na celém domě obdivovala asi nejvíce. Už na první pohled šlo vidět, že Whiteovi musí být sběratelé, protože jsem zahlédla plno starých knih. Zvědavě jsem si začala prohlížet, co za knihy se tady schovává, a po chvíli narazila na jednu s podivným titulním nápisem. Bylo tam totiž mé jméno. Knihu jsem hned vytáhla z poličky a sedla si do hnědého křesla uprostřed místnosti. Pomalu jsem ji otevřela a zjistila, že to je deník, ale nebyl to můj. Nikdy jsem si nepsala deník a tak jsem zmateně prolistovala pár stránek a zjistila, kdo je jeho majitelem. Na konci každého zápisku byl podpis Nica. Psal tam o našich setkáních, co vše o mě zjistil a jak na něj působím. Byl to obyčejný deník, jediné co na něm bylo zvláštní, bylo to, že byl o mně. Byl to divný pocit číst si o sobě. Zavřela jsem tedy deník a šla ho zanést na původní místo, odkud jsem ho vzala. Všimla jsem si však, že na knížkách ve stejné polici jsou napsaná jména jiných dívek. Byla jsem strašné zvědavá a tak už jsem se natahovala po jedné z nich, když mě zastavil Lukův hlas.

„Co tady děláš?" zeptal se s typickým úsměvem od ucha k uchu.

„Nic," ucukla jsem rukou od knih a vydala jsem se bez jakéhokoliv dalšího slova na odchod.

Luke mě s úšklebkem pozoroval, dokud jsem nezmizela na schodech. Ihned jsem se odklidila do pokoje a přemýšlela nad tím, co se stalo před malou chvílí.

Chvíli jsem ještě uvažovala nad tím, jestli o těch denících ví i Luke, ale potom už jsem všechny tyto myšlenky zahnala pryč. Došla jsem ke skříni, vytáhla si kraťasy s tričkem na spaní a šla se do koupelny převléct. Ještě jsem si vyčistila zuby, k vůli alergii nakapala kapky do očí a konečně ulehla do obrovské postele v pokoji. Zavřela jsem svá ospalá víčka a vydala se do své říše snů.