Chodící dominance

Komplikace

Kattin pohled

Ještě chvíli jsme probírali věci okolo naší svatby, ale nakonec nás zmohla únava. Nico si šel do koupelny dát sprchu a já jsem se mezi tím převlékla do pyžama. Ulehla jsem na svou půlku postele, zachumlala se do peřiny a nemohla jsem se přestat kochat zásnubním prstýnkem na mém prsteníčku. Vypadal opravdu jako z nějaké pohádky a na malou chvíli jsem si v ní i připadala, dokud nevyšel Nico pouze v šedých teplácích z koupelny a zamířil si to ke mně do postele.
„Líbí se ti?" zeptal se veselým tónem a vlezl si ke mně pod peřinu a opřel se o čelo postele.
„Je překrásný," pochválila jsem oklikou jeho vkus a Nico se jen vítězně usmál, propletl naše prsty a přitáhl si naše spojené ruce k jeho tělu.
Já jsem se k němu hned přitulila a položila si hlavu na jeho holou hruď.
„Dobrou noc, Kattie, budoucí Whiteová," zamumlal do mých vlasů a natáhl se k nočnímu stolku, aby zhasl lampičku.
„Dobrou noc, Nico, přítomný a budoucí White," oplatila jsem mu jeho vlastní humor a políbila jej na hrudní kost, která se mu s každým nádechem nadzvedla směrem nahoru.
Nikdo z nás už nic dalšího neříkal a tak jsme po chvíli oba dva spokojeně usnuli.

Pomalu jsem pootevřela své rozespalé oči, ale to se hned ukázalo jako chyba, protože mě oslepila záře slunečních paprsků. Zaskučela jsem a schovala svou tvář do polštáře. Vůbec se mi nechtělo vstávat z postele, ale to už jsem si uvědomila, že jsem tady opět sama. Promnula jsem si oči, posadila se do tureckého sedu a porozhlédla se po prázdném pokoji.
„Opět," zamrmlala jsem a dobelhala se do koupelny, kde jsem si učesala vlasy a umyla zuby.
Spokojená se svým vzhledem jsem se vydala ke skříni, abych se konečně převlékla z pyžama.
Pro dnešní den jsem zvolila černé džíny, které mi rýsovaly mou pohublou postavu. S výběrem košile jsem trochu váhala, ale na konec to u mě zvítězila obyčejná bílá košile, s černými knoflíčky na konci obou rukávů.
Převlékla jsem se tedy z pyžama a vydala se dolů po schodech, odkud vycházela překrásná vůně. Zamířila jsem tedy hned do kuchyně a spatřila Luka, jak připravuje vafle.
„Dobré ráno," pozdravila jsem ho s úsměvem na tváři a usedla si na barovou židli tak, abych na něj měla ten nejlepší výhled.
„Dobré ráno, Kattie," usmál se na mě zářivým úsměvem.
Vzal do rukou dva talíře s vaflemi, jeden položil přede mě a s druhým si sedl naproti mně.
„Děkuju ti," poděkovala jsem a s chutí se pustila do jídla.
„Kde je vlastně Nico?" zeptala jsem se zvědavě a upřela na Luka svůj pohled.
„Odešel někam brzy ráno. Byl docela rozrušený," odmlčel se a já na souhlas přikývla.

„Něco před námi tají a já chci zjistit co to je. Jsme bratři a měli bychom si pomáhat," pokračoval Luke v proslovu.
Já jsem ho již nadále moc nevnímala a jen mu všechno odkývala. Věděla jsem moc dobře, co Nico před Lukem tají a měl k tomu pádný důvod. Chce pouze chránit svého mladšího bratra.
„Hele Luku, možná před tebou Nico něco tají, ale co když tomu tak není? Co když dnes ráno odešel pryč kvůli nějaké obchodní schůzce? Nemusíš za vším hned vidět, že před tebou Nico něco tají," snažila jsem se Luka odvést od dalšího pátráni po Nicových záležitostech.
„Ale co když tají Kattie? Je to můj bratr a přeci jenom ho znám déle než ty, takže poznám, když se něco děje," odpověděl Luke a odnesl naše prázdné talíře do myčky.
„Věř mi Kattie, něco se děje. Sice nevím co a proč, ale zjistím to. Už nejsem malý, aby se tak ke mně Nico pořád choval," dořekl a z ničeho nic se na mě začal usmívat.
„Gratuluju," vycenil na mě jeho bílé zuby a ukázal na prstýnek na mé ruce.
„Děkujeme," oplatila jsem mu úsměv a zahleděla se na zásnubní prstýnek na mé ruce.
„Kdy plánujete svatbu?" začal vyzvídat a jako by úplně zapomněl na náš rozhovor před malou chvílí.
„Ještě nevíme přesně, který den, ale chceme, aby byla co nejdříve."
„Tak to jo. Nico na tohle nikdy moc nebyl, ale," nestihl doříct větu, protože ho přerušil hlas mého snoubence.
„Ale do tebe Kattie se zahleděl již od první chvíle, co tě poprvé uviděl a změnil tak svůj pohled na tuto věc," dořekl Nico Lukovu větu a na přivítanou mě obejmul.
Nico byl mistr v takovýchto příchodech. Bylo to až vtipné, jak si dokázal vždy načasovat svůj příchod.
„Ahoj," zamumlala jsem do jeho šíje. Nico se ode mě odtáhl a věnoval mi letmý polibek.
„Taky tě rád vidím," ozval se Luke s otráveným tónem v hlase.
„Já tebe taky, Luku," věnoval mu Nico krátký pohled a poté se věnoval opět mi.
„Philip nás pozval dnes na oběd. Potřebujeme společně něco vyřešit, budeš mi dělat společnost?" mírně nadzvedl levé obočí a trpělivě vyčkával na mou odpověď.
„Moc ráda." usmála jsem se na něj a Nico mě hned chytl za ruku a táhl ven z domu.
„Jsi na mě dnes nějak rychlý." zasmála jsem se po cestě k autu. Nico se jen ušklíbl a gentlemansky mi otevřel dveře spolujezdce. Poslušně jsem nasedla a počkala, než bude v autě i Nico.
„Dnes bez řidiče?" zeptala jsem se zvědavě.
„Ano, dnes si vyžaduji pouze tvou, Philipovu a Oliviinu společnost," usmál se a nastartoval auto.
„Děje se něco?" zeptala jsem se s obavami.
„Ano," odmlčel se, „dnes ráno se někdo pokusil napadnout Philipův dům, ale naštěstí jej hned zastavila ochranka. Philip mě o tom hned informoval a já jsem hned nasedl do auta a vydal se k němu. Snažili jsme se z něj něco vymlátit, ale nic nám neřekl." pevně sevřel volant a já jsem si povšimla jeho poraněných kloubů na pravé ruce.
„Nico!" vyjekla jsem a hned ho uchopila za pravou ruku a začala prsty přejíždět přes poraněná místa.
„Nic to není," stiskl mou ruku a políbil mě na její hřbet.
„Bylo to divně, byl sám. Šel na jistou smrt," povzdechl si Nico a svěsil hlavu.
„Neustále opakoval slovo pomsta. Nic jiného však neřekl."
„Myslíš, že jej poslali oni?" zeptala jsem se nejistě.
„Určitě," odmlčel se, „musíme už jet Kattie. Zbytek probereme s Philipem a Olivii," usmál se na mě a já na souhlas přikývla.