Černá labuť

1. kapitola

Tolik jsem se těšila na návrat domů. V New Yorku jsem se necítila po celou dobu studia jako doma. Nemohla jsem se dočkat až obejmu celou rodinu a oslavíme společně moje úspěšné zakončení školy.

Seděla jsem v letadle a přemýšlela nad tím, jak nejspíš bude vypadat oslava, kterou pro mě chystají doma. Ta mojí sestřenice před pár lety byla skutečně velkolepá.

Balónky, stoly plné jídla a spousta lidí. Bylo to krásné, že jsme jí dokonce rozplakali. A proto jsem se tolik těšila až přijedu domů.

,,Vítejte slečno v Londýně, jaký byl let?" pousmál se na mě a vzal  mi zavazadla.

,,Dlouhý.Už se těším domů."

Moje rodina vlastní velké panství v malém městečku nedaleko Londýna.Spadáme do šlechty, která vlastnila továrnu na čokoládu odpočátku osmnáctého století. Jméno naší rodiny je rozšířené v celém regionu. Proto si člověk musí dávat pozor na to, co dělá. Špatná pověst rodiny nepřipadá v úvahu.

Jakmile jsem vystoupila ze dveří auta, spatřila jsem náš starodávný dům, který jsem tolik zbožňovala. Každým krokem ve mně šplouchalo nadšení, jaká bude oslava a kdo tam všechno bude.

Otevřela jsem dveře a čekala ty balónky, výzdobu a spoustu lidí. Jenže jsem šokem málem omdlela.

S otevřenou náručí na mě čekala matka s dědečkem. Nikde nestál nikdo jiný. Můj úsměv se okamžitě vytratil a do očí se mi vtlačily slzy.

,,Holčičko,tak moc rádi tě tu zase máme." objal mě děda.

,,Kde jsou všichni?" pokusila jsem se o úsměv.

,,Nezlob se, ale Mary zrovna dnes otevírá slavnostně další obchod ve městě, tak jsou všichni tam."

Ovšem,opět vyhrála Mary. Na plné čáře.

Přítomností pouze mé matky s dědečkem mě přímo zahanbila a zvýšila tu žárlivost vůči ní. Nikdy jsem neřekla naplno, že jí nesnáším,ale pokaždé to byla ona, kdo vyhrál, kdo byl úspěšnější a krásnější.

To ona vyhrála Miss našeho města. Já jsem se ani neúčastnila,protože bych proti ní beztak neměla šanci. Byla inteligentní,cílevědomá a já? Pokud chtěla rodina zahrát na klavír, byla jsem tu já. To byla jediná věc, kterou jsem uměla lépe než ona.Samozřejmě, že její zpěv byl více než dokonalý a proto oslavovali pokaždé jen ji.

Posadila jsem se na postel a místo, abych byla šťastná ze svého návratu,naopak jsem brečela jako malá holka.

,,Kathy,co se stalo?"

,,Co se stalo? Ty se ještě ptáš? Mary, Mary a zase Mary. Už mě to nebaví. I kdyby přijela královna, tak ona by byla přednější.Už mě to nebaví."

Matka mě mohla jen stěží uklidnit, protože mi dala za pravdu.

,,Ty víš, že já s tím nic neudělám. Kdyby otec nezemřel, třeba by to dopadlo jinak."

Otec se totiž oženil s matkou a celá rodina jí neměla v lásce.Nebyla vzdělaná jako oni a ani nebyla z dobré rodiny. Byla jen cukrářka v jedné z jejich obchodů, kde jí otec poznal a i přes nesouhlas celé rodiny si jí vzal. Pár let na to jsem se narodila já.

Naopak můj strýc si vybral velmi dobře svou manželku. Její rodině patřily obrovské pozemky, na kterých postavila naše rodina další obchody a cukrárny.

Když se následně narodila Mary, byla prvorozená vnučka, která měla všechno zdědit. Všichni se jí věnovali již od malička. Já byla odpad, který je akorát obtěžoval.

Především moje teta Nadia se strýcem Henrym se ke mně tak chovali. Babička byla hodná, ale na dobrém jménu pracovala jako mraveneček. Hlavně ona vtloukala za ta léta dědovi do hlavy, aby rodinnou firmu dědila jen Mary a já dostala jen nějakou menší část celého majetku.

,,Zatímco jsi byla pryč, přemýšlela jsem. Bude to znít strašně, ale měli bychom se Mary zbavit."

,,Zbláznila ses?" vyskočila jsem na nohy a nechápala, co to matka kuje.

,,Právě naopak." usmívala se.