Mindwalker

Kapitola 17

„Ahoj, Ryane a Lily. Jsem moc rád, že jste oba přijeli." To byla první věta, kterou pronesl Tony Asher, místní trenér a učitel fyziky, když jsme vešli do jeho kanceláře.

S Ryanem jsme se usadili na malém koženém gauči. Dotýkali jsme se koleny a ten pocit byl příjemný. Tonyho kancelář byla zaplněna snad všemi sportovními poháry a medailemi. Na stěnách byly zarámované diplomy ze sportovních akcí a uprostřed toho všeho byl umístěn stůl s kolečkovou židlí. Gauč, na kterém jsme s Ryanem seděli, byl zastrčený v rohu místnosti, docela blízko trenérova stolu.

„Taky nás moc těší. Jsme rádi, že jste nás sem pozval. Je to tu opravdu úžasné." Řekla jsem to i za Ryana, protože ten se jenom rozhlížel po kanceláři a skoro zapomněl zavřít i pusu. Šťouchla jsem do něj loktem, aby se trochu vzpamatoval.

Ryan nadšeně přikývl a dodal: „Ano, nikdy by mě nenapadlo, že by mě, tedy nás, sem někdo pozval." Obdařil trenéra úsměvem s dolíčkem jako bonus. Tony se krátce zasmál a opřel se o svůj pracovní stůl.

„Tak dobře mládeži, co kdybychom to udělali takhle? Vy jsi teď půjdete odnést věci na pokoj a tak za půl hodiny bych se rád sešel s Ryanem, aby si s naším týmem mohl dát zkušební trénink. Samozřejmě jestli chceš, Lily, přijít můžeš i ty."

Přikývla jsem na souhlas a zabloudila pohledem k Ryanovi. Ten byl jako u vytržení. Musela jsem potlačit smích. Měla jsem z něj radost.

Pan Asher nám vysvětlil, kudy se dostaneme ke koleji, pobrali jsme si tašky a vydali se cestou podle jeho pokynů. Vyšli jsme z hlavní budovy kampusu a zamířili k o něco menšímu cihlovému domu. Cestou jsme míjeli studeny, kteří měli roztažené deky na trávníku a pořádali piknik nebo se učili na zkoušky.

Na kolejích jsme se domluvili se zdejší správkyní. Dala nám klíče od pokojů a nasměrovala nás, kudy se tam dostaneme. V hale, která sloužila i jako společenská místnost, se budova dělila na dívčí a chlapecké koleje.

„Můžeš se tady porozhlédnout, zatímco budu mít trénink, jestli chceš, Lily." Pronesl Ryan lhostejným tónem a pokrčil rameny. Usmála jsem se na něj a založila si ruce na prsou.

„A co kdybych se na tebe chtěla jít podívat?" Křivě se na mě usmál a nadhodil si tašku na rameni. Potom začal couvat směrem ke vchodu na jeho kolej a přitom prohodil: „Vyzvednu tě u tebe na pokoji za dvacet minut. Jaký máš číslo?"

Ukázala jsem mu svoje klíče s velkou číslicí na přívěsku a odkráčela jsem ke svému pokoji.

Můj dočasný pokoj byl až ve druhém patře. Zkusila jsem kliku a bylo kupodivu odemčeno. Otevřela jsem dveře a nadskočila jsem, když se přede mnou objevila hnědovlasá, vysoká holka, oblečená v teplácích a volném triku. Byla roztažená na posteli a u nohou se jí válely hromady papírů. Zvedla hlavu mým směrem a usmála se na mě.

„Ahoj. Ty musíš být, Lily. Já jsem Sidney. Říkali mi, že tady dneska přespíš." Vstala z postele a přešla ke svému stolu, kde si odložila mobil. Usmála jsem se na ni a zavřela za sebou dveře. Sidney začala uklízet papíry z druhé postele, která měla na dnešní noc patřit mě.

„Promiň. Musím se učit a nějak si tady nestíhám po sobě uklidit." Posbírala všechny papíry a položila je na svou postel.

„To je v pohodě. Když se učím já, mám roztahané knížky po celém pokoji. Myslím, že jsi na tom líp než já." Zasmála jsem se a Sidney se ke mně přidala. Pokynula mi směrem ke skříni. Moc se mi nechtělo vybalit, tak jsem si jen vytáhla čisté šortky a tílko a svou tašku jsem tam jen tak odložila.