Mindwalker

Kapitola 10

Dny ubíhaly jako voda, protože jsem si buď vyšla ven s kamarády nebo se učila na maturitní zkoušky. Občas jsem se sešla i s Ryanem. Byl čtvrtek a to znamenalo jediné... Rande s Jeffem. Abych pravdu řekla, myslela jsem si, že to zruším, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Potřebovala jsem se trochu odreagovat.

Celý den jsem byla ve škole jako na trní. Jessica mě přemluvila, abychom si po škole zašli na manikúru. Nikdy jsem na takové věci nebyla. Snažila se mě i přemluvit, abych si koupila i nové šaty, ale to jsem odmítla. Přece si kvůli jednomu rande nebudu kupovat nové oblečení. Obzvlášť kvůli Jeffovi.

Když se blížila sedmá hodina, začala jsem se připravovat. Nejdřív jsem vyházela celý svůj šatník a vybrala si úzké černé džíny se starorůžovou halenkou bez rukávů. Vlasy jsem si stočila do volnějšího drdolu a nanesla na sebe pouze řasenku a lesk na rty. Zrovna jsem se prohlížela v zrcadle, když zazvonil domovní zvonek. Popadla jsem kabelku a bundu a zamířila ke dveřím.

Sešla jsem schody a zastavila se v kuchyni, abych se rozloučila s rodiči. Táta na mě pohlédl zpod brýlí na čtení a usmál se na mě: „Moc ti to sluší, Lily. Bav se a nezapomeň na večerku." Políbila jsem ho na tvář a odpověděla jsem mu: „Díky, tati. Neboj se, budu doma přesně o půlnoci."

Odešla jsem z kuchyně a cestou k hale jsem se ještě jednou zkontrolovala v zrcadle na chodbě. Nakoukla jsem do pracovny, pozdravila mamku a spěchala otevřít dveře, za kterými už čekal Jeff v plné své parádě.

Měl na sobě černé nošené džíny a červené triko s černým nápisem AC DC. Zářivě se na mě usmál a prohlédl si mě od hlavy k patě. V ruce držel kytici růžových chryzantém. Jeho rozcuchané blonďaté vlasy mu padaly do očí, kterýma mě pronikavě sledoval.

„Ahoj, Jeffe. Jsi tu překvapivě včas." Prolomila jsem ticho jako první a podívala jsem se na svoje hodinky.

„Taky tě rád vidím. Přinesl jsem ti kytku, ale nechtěl jsem hned růže, tak jsem zvolil radši chryzantémy." Nesměle se na mě usmál a podal mi kytici. Když jsem se teď na něj podívala, viděla jsem jiného kluka než kterého jsem viděla před nedávnem ve škole. Teď byl milejší a to mě potěšilo.

„Děkuju moc, Jeffe. To jsi nemusel, ale jsou fakt krásný. Jen je strčím do vázy a můžeme jít. Nechceš zatím dál?" Kousek jsem poodstoupila a ještě víc otevřela dveře, aby jimi mohl projít dovnitř. Jeff na chvilku zaváhal, ale nakonec přece jen vešel do domu. Zavedla jsem ho do obýváku a slíbila jsem mu, že se hned vrátím. Spěchala jsem do kuchyně pro vázu a potkala mamku, vycházela s jídlem na tácu. Očividně měla hodně práce. Často pracuje doma a jen málokdy jezdí někam pryč.

Překvapeně se na mě podívala: „Já myslela, že už jsi pryč." Než jsem stihla podotknout na kytici, mamka si jí sama všimla a chápavě přikývla. Potom zvědavě nakoukla do obýváku, kde si zrovna Jeff prohlížel naše rodinné zarámované fotografie. Sakra, jsou tam fotky, kdy mi byly tři a měla jsem kolem pusy rozmazanou čokoládu. Obývák asi nebyl nejlepší místo, kam jsem ho mohla vzít.

Protáhla jsem kolem mamky a doufala, že se mě nezačne na nic vyptávat. Rodičům jsem neřekla, s kým na to rande jdu, ale mělo by jim to být jedno. Takový štěstí jsem ale neměla, protože jsem za sebou slyšela, jak mamka položila tác na komodu a za chvíli mě dohonila rychlými kroky.

„Já si myslela, že jdeš na to rande s Ryanem." Dořekla to zrovna, když jsme došli do kuchyně. Táta zvědavě zvedl hlavu od novin. Snažila jsem si jich nevšímat, zatímco jsem hledala vázu, ale nešlo to.

„S Ryanem jsme jen kamarádi a ten kluk, který na mě mimochodem čeká už docela dlouhou dobu v obýváku, který je plný mých trapných fotek z dětství, se jmenuje Jeff. Je to fajn kluk, a když mě pozval na rande, neodmítla jsem, jak vidíte. Takže když mě omluvíte, měla bych jít. Vrátím se do večerky, slibuju. Mám vás ráda, ahoj." Rychle jsem dala kytku do vázy a spěchala za Jeffem. Zrovna držel fotku, na které mi chyběly přední dva zuby. Musela jsem zahnat červeň.