Kapitola 3

279 37 4
                                    

Z tvrdého spánku mě probrala hlasitá rána. Po tmě jsem nahmatala vypínač od lampy a rozsvítila. Koukla jsem na digitální hodiny na mém nočním stolku. Byly tři ráno. Mamka mi do vzkazu psala, že se s tátou vrátí až odpoledne.

Vstala jsem, oblékla si župan a obula pantofle. Sešla jsem po schodech dolů do kuchyně. Ozvala se další rána. Nadskočila jsem a rozhlédla se po kuchyni. Nikde nikdo. Ten zvuk šel z tátovy pracovny. Potřebuješ něco ostrého! Nařídilo mi podvědomí. Vytáhla jsem z šuplíku ten největší nůž, jaký jsme vlastnili. Už jsem chtěla vyjít z kuchyně, když jsem zahlédla, jak z pracovny vychází vysoká postava, typovala jsem, že to byl chlap. Zaklel a namířil si to ke schodům. Uslyšela jsem jeho kroky, dupající po schodech a rozhodla jsem se jít na místo činu. Mám jedinou šanci.

Vešla jsem do pracovny a uviděla jsem rozsvícenou lampu na pracovním stole. Po stole byly rozházené papíry a byly otevřené všechny zásuvky. Dokonce i ta, kterou táta vždycky zamykal. Byly v ní prý moc důležité dokumenty, které se nesměly jen tak někde válet. Odložila jsem nůž na stůl a podívala jsem se do zamykací zásuvky. Byla vypáčená.

„Co tam hledáš, děvenko?" ozval se za mnou hluboký hlas. Nadskočila jsem a roztřásl se mi dech. Natáhla jsem ruku po noži, ale něco studeného a kovového se mi zarylo do zad. Pistole.

„To bych být tebou nedělal. Teda pokud nechceš skončit mrtvá." Zasmál se. Z toho zvuku mi naskočila husí kůže. Moment. Ten hlas, ten smích. Už jsem to odněkud slyšela.

Pomoc! Prosím! Zakřičela jsem v duchu.

Lily? Co se děje? Ozval se v mé hlavě Ryanův hlas. Chtěla jsem mu říct, aby zavolal policii, ale útočník mě praštil hlavní od pistole do hlavy. Sesunula jsem se na zem a měla co dělat, abych neomdlela. Musíš zůstat při vědomí! Opakovala jsem si pořád dokola.

„Takže ses rozhodla pro telepatii? Myslím, že ta tě nezachrání." Zašeptal mi do ucha jeho ledový hlas. Jak, sakra, věděl o telepatii?!

„Jak o tomhle víte?" zamumlala jsem. Na víc jsem se nezmohla. Už jsem ztrácela vědomí.

„Vím toho hodně. Ale ty mě neznáš, že ne?" Sarkasticky se zasmál. Něco si pro sebe zamumlal.

„A měla bych?" Zašeptala jsem úplně nezřetelně. „Někdo se sem blíží, asi bych měl jít. Ale ještě se uvidíme, slibuju." Vstal a vyskočil oknem. Už jsem upadala do bezvědomí, když se rozrazily dveře a v nich stál Ryan.

„Pane bože, Lily! Kdo ti tohle udělal?! Kde je?!" Klekl si vedle mě a vzal mi hlavu do dlaní.

„Ryane" zašeptala jsem. Na víc už jsem se nezmohla.

„Já vím. Už jsem tady. Jsi v bezpečí." Hladil mě po vlasech a šeptal mi uklidňující slova a pak..... Omdlela jsem.

-----

Ahojky všichni. Promiňte, ale musím vás nechat trochu napjaté :-)

Zatím se mějte, Verča :-)

MindwalkerKde žijí příběhy. Začni objevovat