Mindwalker

Kapitola 14

Celé příští odpoledne po škole jsem učila na zkoušky. Ale vůbec jsem se nemohla soustředit. Myšlenky mi pořád zabíhali do včerejšího večera. Potom, co jsem byla s Ryanem ještě chvíli u jezera, mě odvezl domů. Zapomněla jsem dát rodičům vědět, takže byli strachy bez sebe a já jim to musela nějak vysvětlit. Nemohla jsem jim ale říct pravdu, takže jsem jim musela lhát.

Ve škole jsem neustále Jeffa sledovala, ale dneska svůj mobil skoro nevytáhl. Jak Ryan slíbil, pořád se kolem mě motal, aby mě měl pod dohledem. Ale kam se hnul Ryan, tam ho poslušně následovala i Naty. Takže jsem mohla vidět věci, o které jsem opravdu nestála.

Zaklapla jsem učebnici matiky a vrátila se zpět do reality. Dneska už učení nemělo cenu, takže jsem se převlékla do svého „pyžama", zalezla si do postele a vzala do ruky knížku.

.......................

Probudilo mě hlasité klepání na mé okno. Cítila jsem, jak se mi někdo dobývá do mých myšlenek. Zmateně jsem se rozhlédla po pokoji a zjistila jsem, že jsem při čtení usnula. Knížku jsem měla položenou na břiše a lampu jsem nechala rozsvícenou. Podívala jsem se na budík a protřela si oči. Byly dvě hodiny ráno.

Někdo zase zabušil na moje okno, až jsem nadskočila. Přešla jsem k němu a vytáhla jsem závěsy. Za oknem jsem poznala Ryana. Se škubnutím jsem ho otevřela a ustoupila, aby mohl prolézt dovnitř.

„No sláva, Lily. Už jsem myslel, že tady budu do rána. Ani si mi neodpovídala na zprávy." Zaťukal si na spánek, přešel pokoj a sedl si na mou postel. Znovu jsem zavřela okno a natáhla na sebe mikinu. V noci jsme netopili, takže byla v domě velká zima. Ryan ale měl na sobě jenom triko, džíny a svou baseballovou čepici.

„Kdybys věděl, usnula jsem u knížky. Teď mi laskavě vysvětli, co tady v tuhle hodinu děláš?" Snažila jsem se mluvit potichu, protože rodiče měli ložnici hned vedle mého pokoje. Ryan si až teď sundal čepici z hlavy, takže jsem mohla zahlédnout velký fialový monokl pod pravým okem. Zalapala jsem po dechu a rychle jsem přešla ke dveřím a zamkla je. Kdyby nás tady nachytali rodiče, měla bych domácí nejméně na rok.

„Co se ti to, sakra, stalo? Neříkej mi, že ses popral s Jeffem." V duchu jsem se modlila, protože tímhle by náš plán šel do kytek.

„Ne, to mi udělal Jay, táta." Zavrčel polohlasně. Vypadal opravdu naštvaný, ale já jsem byla moc zvědavá a nedala mu pokoj.

„Proč ti to udělal?" Rychle jsem zvedla prst a tím ho požádala o chviličku. Potichu jsem i s hadříkem vyběhla na chodbu do koupelny, kde jsem hadřík namočila do studené vody. Když jsem přišla zpátky do pokoje, znovu jsem zamkla a podala Ryanovi mokrý hadřík.

„Díky, Lily." Přiložil si ho na pravé oko a povzdechl si. Sundala jsem si mikinu, odložila ji přes opěrku na židli a vlezla si do postele.

„Tak teď mi to všechno můžeš říct. Všechno, jasný?" Ryan přikývl a otočil se ke mně čelem.

„Dneska jsem byl na tréninku jako vždycky. Ale místo, abych se převlékl už v šatně, jsem se rozhodl jet domů. Grace a Jay měli být dneska celou noc pryč, takže by v tom nebyl problém. Uprostřed večeře najednou Jay přišel domů opilý. Když mě viděl v dresu, hrozně se naštval. Ten hajzl na mě začal řvát, tak jsem ho chtěl uklidnit. Začal jsem mu v myšlenkách přikazovat, aby se uklidnil a vypadnul, ale on to nějak prokouk. Nevím, jak je to možný. Oni o mě nic neví... v tomhle směru. Než jsem se vzpamatoval z toho, že to poznal, praštil mě. Udělal to už víckrát, takže to nebylo neobvyklý. Ale potom se začal chovat jako šílenec. Najednou vytáhl z kapsy kapesní nůž a šel na mě s nožem. Naštěstí byl úplně zřízenej, takže jsem stihnul utéct. A svoje věci jsem měl na motorce, tak jsem se převlík venku." Ještě trochu jsem se z toho vzpamatovávala. Takže jeho otec taky něco tuší. A co je ještě horší, vytáhl na Ryana nůž. Kdyby byl ten idiot střízlivej, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Z myšlenek mě vytrhl Ryanův hlas.

„Prosím tě, Lily, mohl bych tu na noc zůstat? Hele, vážně nemám chuť jet tam zpátky. To byl taky důvod, proč jsem za tebou přijel. Harleye jsem zaparkoval za vaší kůlnou, takže ho tvoji rodiče neuvidí." Bylo jasné, že ho nemůžu pustit zpátky domů. Ještě by ho Jay zřídil, nebo Grace.

„Dobře, můžeš tady zůstat. Ale spíš na zemi a nastavíš si budík na šestou ráno. Musíš odtud zmizet, než bude vstávat máma. Kdyby tě tady našla, tak bych dostala domácí vězení nejmíň na rok." Ryan souhlasil a dokonce jsem na jeho tváři viděla úlevu. Sestavila jsem mu provizorní lůžko z polštářů a dek vedle mé postele.

Oba jsme zalehli a já jsem zhasla světlo. Chvíli jsem se vrtěla, než jsem si našla správnou polohu. Bála jsem se usnout, protože poslední dny se mi zdávali noční můry o Jeffovi a o mém pravém tátovi.

„Lily?" Ozval se Ryanův hlas do tmy. Převalila jsem se na bok, abych na něj alespoň trochu viděla, i když byla tma.

„Ryane?"

„Děkuju." S tichým povzdechem se uvelebil a za chvíli jsem ho už slyšela pravidelně oddechovat.

„Nemáš zač." Zašeptala jsem do tmy. Párkrát jsem zamrkala, ztěžkla mi víčka a usnula jsem.

.......................

Někdo mi strhl pásku z očí. Na zápěstí a kotnících sem cítila silně utažené provazy. Přede mnou stál Jeff, v ruce držel malý kapesní nůž a široce se usmíval. Vedle něj se postavil Harry, můj otec, a namířil na mě hlaveň pistole.

„Kam máte namířeno s tou tvojí rodinkou, co?" Zeptal se Harry tichým, ale výhružným hlasem. Jeff mi strhl lepicí pásku, kterou jsem měla přes pusu, abych nemohla křičet nebo je kousnout. Zahýbala jsem čelistí a sykla bolestí.

„Netuším, o čem tady, zatraceně, mluvíte. Takže byste mě mohli okamžitě pustit!" Začala jsem na ně křičet, ale Jeff mě uhodil do obličeje. Neudělal to poprvé, blesklo mi hlavou.

„Fajn, tak mi řekni, co je tohle?" Harry kývl na Jeffa a ten vyndal z kapsy dopis od Lauren, mojí biologické matky, která zemřela. Snažila jsem se udržet pokerovou tvář, ale oni mě jenom zkoušeli. Všechno už totiž věděli.

Když jsem pořád mlčela a jen na ně valila oči, Harry si hlasitě povzdechl a potom zahvízdal. Do dveří vešel Jay a táhl za sebou mamku. Tekla jí krev ze spánku a měla oteklou jednu tvář.

„Tak dobře, když nechceš mluvit sama, budeme ti muset trochu pomoct." Harry namířil hlaveň pistole na mamku. Začala jsem zběsile vrtět hlavou. Chystala jsem se mu říct všechno, co chtěl slyšet, ale mamka na mě vrhla varující pohled. Tentokrát jsem jí ale nehodlala poslechnout. Mamka by chtěla, abych mlčela, ale já jsem si přála zoufale ji zachránit. Začala jsem se ztrácet ve svých myšlenkách.

Harry odjistil pistoli a namířil jí na hlavu. „Čas vypršel, Lily."

.......

Rychle jsem se posadila. Na čele mi perlily kapky potu a lapala jsem po dechu. Rozhlédla jsem se po místnosti a k mé úlevě jsem zjistila, že jsem u sebe v pokoji.

„Jsi v pořádku, Lily?" Ozval se pode mnou sametový hlas. Vzpomněla jsem si, že jsem tu nechala přespat Ryana. Chtěla jsem se na něj podívat, ale venku byla pořád tma. Ryan si ke mně přisedl na postel, dal mi ruku kolem ramen a přitáhl si mě k sobě.

„Třeseš se." Poznamenal potichu a políbil mě do vlasů. Začala jsem zhluboka dýchat a snažila se vyhnat obrázky Harryho, jak mířil na mamku pistolí a chtěl ji zastřelit.

„Zdálo se mi, že Harry mě chtěl vyslýchat, a když jsem nepromluvila, přivedli mamku a chtěli ji zastřelit." Zašeptala jsem ta slova úplně nezřetelně, jako bych se bála, že když je řeknu nahlas, mohlo by se to opravdu stát.

„To byla jen noční můra. Tvoje mamka spí vedle v ložnici a je v pořádku, dobře? Zkus se ještě trochu vyspat." Uklidňoval mě Ryan a objal mě. Chvíli mě jen tak objímal, než zase promluvil.

„Chceš, abych tě držel, než usneš?" Jenom jsem přikývla, potom jsme si společně zalezli do mé postele a Ryan mě držel.

'06,X<>