Pod Oblohou Červánků

XL.

Opila ses pomerančovým džusem (a vodkou, ale to nikdo nemusí vědět).
Tak jsi teda topila mysl ve sladkým pití v barvě západu slunce.
A on ti říkal, ať přestaneš.
Ať s ním jdeš ven.
Na čerstvej vzduch.
Lákal tě ven, tvůj kluk, kterýmu jsi včera dala svý tělo.
Ale ty nechceš.
Nechceš přestat pít pomerančovej džus.
Nechceš s ním jít ven.
A nechceš mu svý tělo už znovu dát.
Necháš svý srdce rozpadnout na milion kousků.
Děláš věci, který bys dělat neměla.
Ale to je jedno.
Už nemáš co ztratit.
Jen iluze, ale ty časem stejně odejdou.
Tak nebuď naivní, a nedělej naivním ani ho.
Zůstáváš v kuchyni s vůní koláče.
A i když jsi vždycky říkala, že slzy jsou pro sráče, pláčeš.
Zmuchlaný múzy házíš do koše a nevšímáš si šedejch mraků.
Východ slunce v tvý hlavě neproběhl.
Do srdce ti jenom sedl stesk.
Psychický zhroucení řešíš práškama.
Modrejma.
Trochu předražená zábava.
Osobní poprava dětských nadějí a snů.
A on to zkouší znovu.
Tentokrát ti chce vzít kamarády s následky stavu v euforii. Polibkem.
Nedaří se mu.
Čekalas to.
Ty jeho pokusy bez úspěchu.
Nechceš žádnou útěchu.
Jen klid.
Ať už tě sakra ten blonďák nechá být!
Byt se zdá bejt prázdnej, ale je plnej zášti.
Ach, nech to tak.
V měsíčním svitu jsi ho chtěla líbat.
Ale třeba jen z principu jsi nemohla.
Protože prostě ne.
Ale von je tak vlezlej.
Ten pocit naprostý svobody.
Konečně sis všimla těch šedých mraků.
Jakto že sis jich nevšimla dřív?
Vždyť je máš tak ráda.
A tam za tím oknem plným šedé je svět plnej holek jako ty.
Plnej chudejch muzikantů jako je on.
Tvůj (teď už bývalej) kluk .
Proč ho už nemáš ráda.
Nedá se odradit.
Zkouší to znovu a znovu.
Ale ty nechceš a jeho dotekům uhýbáš.
Až už žádný nejsou, jen jeho smutný voči a kytara na zádech.
A vidíš to.
Úplně stejnýho kluka jako na začátku.
Smutnej kluk s kytarou.
Ach zlato, tohle jsou flanelový košile, ne kožený bundy.
Šeptáš omluvu.
Snažíš se ho políbit.
Teď ale uhýbá on a ty konečně víš jak to bolí.
Nezazlívej mu to, on na tebe taky není naštvanej.
Nevíš, jak to všechno skončí.
Asi špatně.
Dopíjíš džus s vodkou.
Nebo vodku s džusem.
Teď už to je jedno.
Ještě pár prášků a malé 'sbohem' vyproštěné z rudých rtů.
Sleduješ ho z okna a on mizí v šedým mraku.
Stejně jako celá tvá minulost.
Ale v tom oparu slaných slz je ti vlastně fajn.
Logika se sice ztratila do šuplíku s příbory, ale to je zase jedno.
Tak objímáš luční květiny.
Vždyť on se přece vrátí.