Pod Oblohou Červánků

XIV.

Vstříc budoucnosti.
Se zapomenutou minulostí.
Vítat osud.
Nic nevidět.
Nic neslyšet.
Jen bloudit v myšlenkách.
Běh bez cíle.
Závod bez startu.
Láska bez polibků.
Nenávist bez pěstí.
Dívajíc se z okna do prázdnoty.
Seděl.
Světlo do očí mu zářící nevnímal.
Seděl.
Hlasy z okolí ignoroval.
Seděl.
Slzy neutíral.
Seděl.
Vlasy nečesal.
Seděl.
I přes to vše po smrti netoužil.
Seděl.
Osud se naplnil.
Za oknem tma.
Měsíc.
Hvězdy.
Myšlenka prolétla hlavou.
V očích jiskřička problikla.
Tělo se zachvělo.
Srdce zrychlilo.
Jako náraz.
Jako výbuch.
Přišlo to z ničeho.
Z prázdnoty do prázdna.
Už neseděl.
Už neplakal.
Teď už utíká.
Za tebou.
Před tvůj práh.
Lásku ti vyznává.
Kytku předává.
Už se nebojí.
Osud se náplní.
Vítejte v kruté realitě.
Vítej, synu Boží.
Ty, jehož kmotr je pohřben zde.
Ty, jehož jméno nosíš.
Miluj mě.
Jako já tebe.
Bez myšlenek.
S vášní.
S citem.
S elegancí.
Voníš po vanilce.
Usínáš mi v klíně.
Už miluješ.
Už žiješ.
Už dýcháš.
Už u okna nesedáváš.