Projekt Salvator {Avengers}

1. Kapitola - Hybatel

Menší místností se ozval budík v podobě stálého a mučivého zvonění. Stejně jako další tři dívky v této místnosti jsem se pomalu zvedla z postele. Levou rukou jsem si promnula oči a seskočila z palandy.

„Mohli by vymyslet nějaký lepší budíček. Tohle mě pomalu začíná zabíjet." Utrousila jsem nabroušeně a dívka, která spala pode mnou, přikývla.

„Myslím, že to v plánu nemají. Ale o takových budíčcích mi nikdo nic neříkal, když jsem podepisovala smlouvu." Zasmála se Jessica, která do Španělska přijela jako jedna z prvních. Taky byla první, které dodaly umělou končetinu. V jejím případě celou levou nohu.

„To nikdo. Mám sto chutí ten reprák zničit." Protočila očima tentokrát nejnovější obyvatelka našeho pokoje, Daisy. Sama ještě ani protézu nedostala. Nad její reakcí jsem se musela zasmát.

„Ty ho slyšíš teprve po čtvrté. My ho slýcháme už dost dlouho." Utnula jsem její stěžování a ještě na ní zamávala svou titanovou rukou, která byla důkazem toho, že jsem zde déle než ona.

Přešla jsem ke své malé skříni, kde se nacházelo pouze jedno a to samé oblečení. Černé vojenské kalhoty a černé upnuté triko se znakem S.H.I.E.L.D na rameni.

Vlasy jsem si v koupelně pouze několikrát přejela hřebenem a smotala se do jednoduchého copu. Podívala jsem se na sebe a stále nemohla uvěřit, že ten odraz v zrcadle, jsem já. Byla jsem jiná. A to doslova.

Ze zrcadla na mne koukala dívka světlé pleti s dlouhými vlasy hnědé barvy. Z pod trička u krku koukal začátek její titanové ruky a stříbrná ruka pokračovala dále až se konečkům prstů. Opět jsem se na ruku musela podívat a pohnout s ní. Fungovala přesně jako normální ruka. To samé moje levá noha.

Zkousla jsem si ret a usmála se. Vyšla jsem z koupelny, do které se ihned nahrnula Jessica s Daisy. Protočila jsem nad tím očima a mrkla na Barbaru. Poslední obyvatelku našeho pokoje.

„Moc spěchají. Máme ještě..." podívala jsem se na hodiny, které se nacházely přesně pod budíkem. „šest hodin ráno. Deset minut." Pokrčila jsem rameny a obula si černé kanady.

Zvykla jsem si boty nazouvat i na necitlivou titanovou nohu a to jenom z toho důvodu, že to vypadá víc normálně.

„Tak já letím." Oznámila jsem dívkám a vyšla ze dveří. Už to bude něco přes měsíc, co obývám tuhle základnu Projektu Salvator. Přijela jsem sem ihned potom, co mě vyhodil Fury na letišti. Bez instrukcí, bez ničeho. Od té doby jsem ho neviděla. Jedno vím, nelhal.

Jakmile jsem prošla vylepšením, začal můj výcvik. První týden jsem se pouze učila normální pohyby a věci, které jsem uměla. Hledala rovnováhu, ruka i noha vážily více než zbytek těla a jenom naučit se chodit byl problém. Druhý týden jsem začala s bojovým uměním a zjistila, že v ruce i noze mám nadlidskou sílu, kterou jsem se musela naučit ovládat. Třetí týden mě provedli změnou. Barvu očí mi změnili z modré na zelenou a vlasy trvale přebarvili na tmavě hnědou. Prý z důvodu utajení.

Neprotestovala jsem. Věřila jsem jim, stejně jako celému S.H.I.E.L.D.

Pro okolní svět jsem byla mrtvá. Lea Moon či Silver Stalker přestala existovat a nyní moje jediné jméno, pod kterým mě tu každý oslovoval, bylo Titan Warrior 036. Pod tímto jménem jsem dostávala rozkazy a úkoly. Pouze v soukromí jsem byla opět Lea.

Procházela jsem dlouhou šedivou chodbou s jemným osvětlením, která vedla do jídelny. Vlastně to bylo jediné místo, kde jsme se mohli vidět všechny, co tu jsme. Nyní nás tu mohlo být okolo čtyřiceti.