Mé jméno, má krev III (Harry Potter FF)

Kapitola pětadvacátá - ...že jsem připraven ke každé špatnosti

„Zatraceně," ulevila si, když do ní vrazil ramenem nějaký vysoký hromotluk z Mrzimoru, kterého neznala jménem. Z náručí jí vyletěla učebnice a spadla někam mezi dav dusajících nohou. Než se pro ni stačila sehnout, zástup spolužáků ji odkopl z jejího dosahu.

„Accio učebnice!" zaslechla někde za skupinkou chichotajících se šesťaček a z davu se vynořil Louis Weasley.

„Tohle bude nejspíš tvoje," zamával na ni učebnicí.

„Děkuju moc," oddychla si a knížku si převzala.

Zůstali chvíli rozpačitě oba stát a zírat na sebe. Ve skutečnosti se spolu příliš nebavili, přestože se velmi často pohybovali na stejných večírcích. Eileen daleko lépe znala jeho sestry, než Louise samotného, a věděla o něm jen tolik, že je to jediný Weasley, který nehraje famfrpál a nechodí do Nebelvíru.

„To s tou mantichorou bylo fakt dobrý," vysekl jí poklonu.

„Díky," usmála se. „Byla to tedy spíš náhoda, ale předstírejme, že jsem ti to neřekla."

Louis se zasmál: „Poslyš, jsem rád, že jsem na tebe narazil. Napadlo mě, jestli bys nechtěla..."

„WEASLEY!" rozléhal se úzkou chodbou zvučný hlas Severuse Snapea a ve vteřině se ředitel zmijozelské koleje vynořil v davu studentů hned za Louisovými zády. „Uděluji vám školní trest!"

„Za co?" zeptal se Louis nechápavě.

„Používání kouzel na chodbách je přísně zakázáno, to byste měl jako student šestého ročníku tušit," odpověděl Snape chladně. „Myslel jsem, že předpokladem vaší koleje je jistá úroveň inteligence. Zítra v šest v mém kabinetu. A teď zmizte."

Louis Snapea probodl zlostně očima, aniž by věnoval Eileen jediný pohled, otočil se na patě a zmizel v davu, který teď částečně přihlížel tomu, co se ve sklepení odehrávalo.

„To se mi snad zdá!" vybuchla Eileen vztekle. Pohár její trpělivosti právě přetekl.

Severus Snape se nenechal vyvést z míry, otočil se na patě a vyrazil proti proudu studentů ke svému kabinetu. Sklepení teď bylo z obou stran ucpané, jak do něj proudilo stále víc zmijozelských.

„Pane profesore!" volala za ním Eileen vztekle a prodírala se skrz spolužáky za Snapem. Ten se však neohlédl a pokračoval dál.

„Profesore Snape!" nedala se odradit a klopýtala dál.

„Uhněte mi sakra!" ohnala se vztekle po nějaké dvojici, která jí bránila v cestě.

„PANE PROFESORE!" křikla netrpělivě. Severus však neohroženě pokračoval svižnou chůzí pryč a okázale ji ignoroval.

„TATI!" v jejím zvolání byla směs vzteku a drzosti.

Jak předpokládala, to jedno slovo působilo jako kouzlo úplného spoutání. Snape se na místě zarazil a prudce otočil. Z jeho tváře se nedalo vyčíst, co si myslí, ale Ela věděla, že přestřelila. Několik spolužáků zůstalo zkoprněle stát a zírali na ni. Zejména mladší ročníky neměly tušení, že bradavická šampionka je dcerou obávaného učitele lektvarů.

„Do mého kabinetu, slečno Blacková," vybídl ji ostře. „Okamžitě!"

Eileen se jeho zlostí nedala zastrašit a následovala ho. Když se za nimi zavřely dveře od kabinetu, oba téměř současně zlostně vypálili: „Co to mělo znamenat?!"

„Proč jsi mu napařil školní trest?" nedala se vyvést z míry.

„Weasley porušil školní řád," opáčil Snape chladně.