Týdny v Síti

Týden 2. Sobota

Neexistuje dobro ani zlo. Člověk nemůže udělat zlou věc ani dobrou. Máme tu jen být a i když se zlé i dobré věci dějí, měli bychom tomu nechat volný průběh. Svou cestu si přeci vybíráme sami. I když jen v nějakých třiceti procentech.

,,Takže. O čem to vlastně mluvíš? Co se stalo?" Ptala jsem se ho, když jsme včera stáli na kraji útesu. ,,Jeli jsme v autě. Učil mě řídit, abych to uměl ještě před tím, než si vydělám na autoškolu. Všechno bylo v pohodě, jako každý večer. Jeli jsme do baru, kde jsme se trochu nalili. Když jsme vlezli do auta, Fredy říkal, že bychom neměli jet, ale já jsem byl proti. Věděl jsem, že jsme dost daleko a tak by byla blbost nechat jeho nové auto před barem. Říkal, že on neřídí. Že toho vypil více než já. Že mám řídit já, ale sám věděl, že nejsem dost střízlivý ani skvělý řidič na to, abych se prostě rozjel a vše bylo v pohodě. Chvíli jsem jel úplně pomalu směrem tady k útesu. Fredy pak oznámil, že si jde zakouřit. Zastavil jsem uprostřed silnice, on si vystoupil a ztratil se mi v lesíku. Po nějaké době se vrátil, objal mě a řekl mi, že jsem skvělý kamarád. To jistě nevěděl jaký osud ho čeká a kdo ten osud zavinil." Nechtěla jsem ho v tu chvíli přerušovat, ale věděla jsem, že můj starší bratr přesně věděl co ho čeká a nebyla to žádná autonehoda, která se dala předvídat z Deanova vyprávění. ,,Jeli jsme opravdu moc rychle, tímto směrem, až nám něco velkého skočilo pod auto. Původně jsem si myslel, že to byl jelen, ale nejspíš sama opilost mi říkala, že to jako jelen ani v nejmenším nevypadalo. Když jsem se pak podíval na Fredyho, byl v bezvědomí s velkou ránou na čele. A pak jsem vyšel z auta a rychle utekl pryč."