Týdny v Síti

Týden 1. Středa

Šla jsem otevřít vchodové dveře, od kterých se stále ozýval břinčivý zvuk zvonku. ,,Už jdu!" Zařvala jsem a po chvíli otevřela dveře. Stála tam Lucy. ,,Nazdár!" Sevřela mě v objetí. ,,Jdeme na přehradu?" Na tváři se jí objevil velký úsměv, a tak jsem jí ho oplatila. ,,Jdeme tam."

Sbalila jsem nám deku a jídlo, oblékla si kraťasy a plavky. Mohli jsme vyrazit. Přešli jsme pár ulic, až jsme se dostali do vesnice. ,,Dnes máš SnapDay, mám pravdu?" Zeptala se po chvíli cesty. ,,Máš" přitakala jsem. A tak jsme s úsměvem vytáhli mobily a začali fotit jak sebe, tak své okolí.

Rodinné domky se od sebe začaly vzdalovat, až nakonec úplně zmizely. Procházeli jsme kolem potoka a hráli si s kousky kapradí, lechtali se a fotili další snapy. Prošli jsme úzkou pěšinou v lese a pak zahlédli tu průzračnou hladinu naší přehrady. Dnes zde bylo prázdno. Deka padla na místo ve stínu, aby se nám nezahřálo pití. Rozložili jsme si piknik. Lucy si šla po chvíli zaplavat a já si lehla na deku a koukala do koruny stromu.

Příroda je vždy náramná. Bez ní by náš život nebyl. Jen si představte, jaké by to bylo bez kyslíku. Prvně by se Vám začala točit hlava, bylo by vám těžko, chtěli by jste omdlít, začali se dusit, panikařit, máchat kolem sebe rukama. Snažili by jste se zachránit, ale přitom by vám nedošlo, že panikou se zbavujete všeho zbytku kyslíku. Ale teď si představte, že se kyslík vrátí. Nadechnete se a cítíte tu krásnou svěžest a víte, že najednou chcete žít. Chcete moc žít a chránit náš svět. Je těžké chránit rostliny a stromy, co nám tuto krásnou látku potřebnou k životu dávají.