,,Už jdeš do práce?" Pohladila mě máma po vlasech, jako když jsem šla poprvé do školy. ,,Jop. Myslíš, že mi to půjde?" Koženou kabelku jsem si přehodila přes rameno. ,,Určitě ano. Drž se." Usmála se a vystrčila mě ze dveří. Zamávala jsem jí, ale to už máma dveře zavřela. Pořádně jsem se nadechla a vyrazila na brigádu. Vytáhla jsem si svůj mobil z kasy, zapnula snapchat, fotila krajinu po celou cestu až k budově, kde teď budu trávit dva dny v týdnu. Těsně před vchodem mi zapípal mobil, a tak jsem se podívala, kdo mi snap poslal. Byla to Suzi s pozdravem od moře. Usmála jsem se a vyfotila se před budovou mého zaměstnání. Tysevyhřívášnapláži, měčekáteplémístečkovkanclu. Naklikala jsem rychle tato slova do políčka pro text. Potom jsem zazvonila, sekretářka odemknula dveře a já mohla vkročit dovnitř. ,,Eivo! Konečně jsi tady. Běž po schodech nahoru a pak zatoč doleva dobře?" ,,Dobře." Přikývla jsem a rychle vyběhla schody.
A je to tady. Můj první telefonát. ,,Tady je Confidence, copak se stalo?" Řekla jsem, co nejpříjemněji to šlo. ,,Ahoj. Já jsem. Nevím jak začít." Ozvalo se z telefonu a já málem zkameněla. Přísahala bych totiž, že to byl Dean. ,, Em. To je v pořádku. Dal jsi si práci zavolat, takže tě něco trápí. Věř mi. Můžeš se mi svěřit a pomůže ti to. I já se mohu pokusit ti pomoct." Usmála jsem se se skousnutým rtem. ,,Víš," Zarazil se. ,,Můžu ti tykat?" ,,Samozřejmě." ,,Dobře. Prostě jsem měl přítelkyni, kterou jsem miloval. Vlastně stále miluju. A její bratr býval můj nejlepší kamarád." Začal roztřeseným hlasem vyprávět příběh, který jsem dávno znala. Popotáhla jsem a pokračovala ve své práci. ,, A jakto, že to vše zmizelo?" ,,Můj nejlepší přítel zemřel a tak jsem utekl. Na dlouho. Potuloval jsem se v Americe a nejhorší je to, že jsem si vše dával za vinu. A vlastně dávám stále, protože zemřel kvůli mně."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
