Šla jsem po chodníku s rukama v kapsách, sluchátka na uších. Nechtěla jsem vnímat svět jen jsem byla. Prošla jsem se trochu dále, než obvykle, takže jsem po nějaké době stála na kraji útesu s výhledem na moře a maják. A tak jsem tam stála, jako ten maják. Jenže právě on přitahuje lodě svým směrem a přesně to jsem teď udělala taky. A koho jsem přitáhla? Svého přítele Deana. ,,Eivo?" podivil se. Otočila jsem se za hlasem. ,,Deane." sklopila jsem svůj zrak. Přistoupil až ke mně. Díval se mi přímo do očí, a tak jsem mu to ulehčila, protože jsem k němu nadzvedla hlavu. ,,Proč jsi zmizel?" Optala jsem se a on se zarazil. Chtěl začít první a svou otázkou jsem mu viditelně pokazila plány. Myslím si, že se na tuto chvíli už dlouhou dobu připravoval. ,,Víš, můžu za to já. Za to, co se stalo Fredymu. To já zavinil jeho smrt. Udělal jsem zlou věc, bál jsem se a utekl. Hned jak se to stalo. Nechal jsem ho tam ležet a běžel jsem pryč. A pak jsem se dozvěděl, že v nemocnici umřel. Já.. Je mi to opravdu líto. Omlouvám se." V očích měl spoustu slz. Jemně jsem ho objala, pohladila ho po světlých vlasech. Řekla jsem mu ,,Neplakej. Nemůžeš za to Deane."
اوووه! هذه الصورة لا تتبع إرشادات المحتوى الخاصة بنا. لمتابعة النشر، يرجى إزالتها أو تحميل صورة أخرى.
