Mé jméno, má krev III (Harry Potter FF)

Kapitola šestnáctá - Famfrpál

Soňa Daškovová vešla do společenské místnosti a zamířila rovnou za dvojicí u krbu. Byla skrz na skrz promáčená a Edward si nemohl nevšimnout, že jí to i tak velmi sluší.

„Jak je venku?" neodpustil si malé rýpnutí.

„Nádherně," ujistila ho a demonstrativně si vymačkala vodu z hábitu na tmavě zelený koberec.

Eileen využila chvilkové nepozornosti svého bratrance a zahájila svojí věží útok. Edward zkroušeně zamručel, když přišel o dva pěšce hned za sebou.

Soňa si pověsila hábit ke krbu a zbytek oblečení se pokoušela vysušit sama na sobě hůlkou.

„Jestli se to počasí neumoudří, tak mě na ten famfrpál ráno nikdo nedostane," brblala vztekle.

„Obávám se, že budeme muset jít, i kdyby z nebe padaly kameny," ušklíbla se Eileen. „Potkala jsem na večeři McGonagallovou a ta zdůraznila, že je účast pro všechny šampiony povinná."

„To jsme jako školní maskoti, nebo co?"

„Smiř se s tím," poradil jí Edward. „Mají přijít i od Denního věštce."

„Nemůžou po mně chtít, abych seděla vedle Lissenka a tvářila se reprezentativně," hudrovala dál. „Co když se mě pokusí zabít?"

Všichni tři automaticky otočili hlavu směrem, kde Lissenko obvykle sedával. Jak předpokládali, ve tváři měl stále stejný chladnokrevný pohled, zatínal pěsti a upíral na ně své pichlavé oči.

„Hele, slyšeli jste toho kluka někdy promluvit?" zeptala se Eileen.

„Možná to ani neumí," hádal Edward. „Jako jediný šampion odmítl poskytnout rozhovor do Bradavického zpravodaje. Dominique ho naháněla tři dny. Pak jí někdo v redakci rozházel stůl a spálil všechny připravené články. Tak to raději nechala plavat."

„Nemluvíme tady o ruské mafii," pochybovala Eileen. „Je to jen hromotluk, ne?"

„Slyšela jsem ho promluvit jen tehdy, pokud se snažil někoho uřknout," připustila Soňa. „A to dělal v Kruvalu docela často."

„Díky," řekl Edward kysele. „Ode dneška spím s hůlkou pod polštářem."

Nemohl uvěřit tomu, že se mu tajně stýskalo po dnech, kdy ložnici sdílel jen s Malfoyem a dalšími dvěma spolužáky.

Soňa se raději pokusila změnit téma. Oblečení na ní mezitím krásně uschlo, tak se schoulila do nejbližšího křesla a natáhla se po šálku s čajem.

„Viděli jste ty nové předměty, které si můžeme zapsat?" zeptala se jich.

„Cože?" povytáhli oba svorně obočí a Soňu poprvé napadlo, že jsou si docela podobní.

„Od listopadu se bude vyučovat několik večerních kurzů pro sedmáky," vysvětlila. „Visí to od oběda na nástěnce." Pohodila hlavou k vývěsce na protější zdi.

Eileen, aniž by zvedla oči od šachové partie, napřáhla levou ruku. Pergamen se z nástěnky samovolně utrhl, proletěl vzduchem skrz místnost a elegantně jí přistál v natažené dlani.

„Jak tohle děláte?" nechápala Soňa.

Ani jeden jí neodpověděl a svorně sklonili oči nad pergamenem.

Všichni studenti, kteří již dovršili sedmnácti let (do 1. listopadu včetně), se mohou zapsat do desetitýdenních kurzů pořádaných Ministerstvem kouzel. Kurzy nejsou povinné, ale můžou Vám pomoci při výběru Vaší kariéry po ukončení školy. Každý, kdo se chce zúčastnit, nechť připojí svůj podpis. Kurzy jsou kapacitně omezeny. Kurzovné činí 15 galeonů.