Our Beautiful Mistake |CZ| Robert Downey Jr fiction

×5×

,,Tak pojď dál!" houkla jsem na Deana, který stál na chodbě u mých dveří.

Zavřel za sebou a otíral si vyrašený pot z čela. ,,Asi umřu. Je tam neskutečný horko!"

,,Právě proto jdeme na koupák," snažila jsem se natáhnout po pověšené osušce, což byl s mojí malou výškou problém, ale nakonec jsem to zvládla. Rychle jsem kmitala po bytě, abychom co nejdřív mohli s Deanem vypadnout k bazénu, jelikož mě nebavilo poslouchat jeho stížnosti.

,,Na narozeniny ti musím koupit klimatizaci," stěžoval si pořád dokola, u toho přešlapoval a vyfukoval vzduch z úst.

Otevřela jsem ledičku, vylovila studenou vodu a přicpala jí do tašky. ,,Mám dojem, že ji nezapnu," zamrmlala jsem si pro sebe. Dean mě pozoroval s pobaveným výrazem, když viděl jak se ji snažím zavřít. Zatímco já ji vztekle nadávala a vyhrožovala, že jestli jí nezapnu, dám jí do secondhandu. Ze začátku neposlouchala, ale nakonec přece jenom dostala rozum. Po několika minutovém zápasení s brašnou, jsem celá upocená nasedla do Deanova auta a konečně jsme se rozjeli ke koupališti. Cestou jsem mu říkala o Robertvi a o jeho dětech, protože se neustále vyptával.

Myslela jsem, že nejhorší část mám za sebou, ale to jsem se těžce mýlila. Museli jsme najít volné místo na parkovišti a vystát dlouhou frontu k pokladnám. Fakt oprus. A aby toho nebylo málo, měla jsem nepříjemný telefonát.

,,Doprdele!" zaječela jsem ve frontě, když jsem vracela mobil do tašky. Přistály na mě pohledy všudypřítomných v řadě, dokonce i dětí. Všichni na mně nehybně zírali jako kdybych je proměnila v sochy. Odkašlala jsem si ,,Pardon," pípla jsem nejistě a stočila svůj pohled k Deanovi.

,,Kate!" Okřikl mě.

,,Co jako? Už jsem se omluvila," šeptala jsem. On jen protočil očima.

,,A co se stalo?"

,,Ten hajzl mě vyhodil!" omylem jsem se opět rozkřikla. Něco tu nesedí. Kde jsou propalující pohledy?

Ohlédla jsem se za sebe. Áhá, tak už jsem je nejspíš našla. Že jsem se vůbec ptala.

****

Zatímco si Dean šel hned zaplavat, já zůstala ležet na osušce se svojí přecpanou taškou v hloučku lidí. Kolem mě bylo narváno, cítila jsem se jako sardinka v plechovce. Vůbec byl div, že jsme našli volné místo. Bohužel šlo o flek, kde vám každou chvilkou nad hlavou proběhne malé dítě a nacáká na vás vodu nebo vám šlápne jeho nemotorná nožička na prsty ruky.

,,Musíš si jít zaplavat. Po té úděsné cestě ti to přijde vhod," blonďák si prohraboval mokré vlasy, a jakmile ke mě došel, dal si ruce v bok a čekal, dokud trochu neoschne, aby si nezamokřil deku. Ovšem i tak mu nic nebránilo vzít si mobil a začít surfovat po internetu.

,,Ne, díky. Počkám až tam přestanou tolik chodit ty dětičky, abych je zase nepohoršovala, kdyby mi něco vyklouzlo z pusy." odvětila jsem, ale Dean už nejspíš byl v jiném světě. Dívala jsem se před sebe, kde stál malinký chlapeček s hnědýma kukadlama a blonďatýma vláskama, stejně jako Dean, a roztomile na mě křenil pár zoubků. Usmála jsem se také a zamávala, jenže blonďáček se ani nehnul. Nehnul se ani Dean, který stál nade mnou a pořád něco ťukal prsty do displeje. Chlapeček ke mě opatrně přišel blíž až na osušku a zvědavě si mě prohlížel.

,,Achoj" pozdravil.

,,Ahoj, mrňousku," řekla jsem.

,,Kate, tohle bys měla vidět," ozval se z ničeho nic Dean, přičemž mi podával svůj telefon. Vzala jsem ho a zkoumala, co mi chce ukázat. Byla tam fotka, na které se neutrálně tvářil neuvěřitelně podobný chlapeček jako tento.