Our Beautiful Mistake |CZ| Robert Downey Jr fiction

×4×

Od naší schůzky uplynulo už několik dní. Já si pořád dokola opakovala, že byla chyba s ním někam chodit. Bála jsem se, že jsme se tímto nadobro odcizili a budeme se sebe navzájem vyhýbat, protože jsem mu ukázala svou příliš nostalgickou a lehkovážnou stránku a on zase tu svoji výbušnou, hysterickou, vystresovanou. Zkrátka nás přece jen ty léta změnily.

Bzz.. Bzz.. Bzz..
Z mého hlubokého zamýšlení mě vytrhnuly vibrace na mobilu. Líně jsem se pro něj natáhla a při čtení názvu kontaktu mi ztuhla krev v žilách.

,,Robe?" podivila jsem se.

,,Taky tě zdravím, Kate," promluvil na mě veselý hlas.

,,Copak potřebuješ?"

,,Jdu tě vytáhnout z baráku. Za pět minut dole," típnul mi to ještě dřív, než jsem ho stačila odmítnout. S nakrčeným obočím jsem došla k oknu a podívala se z něho. Před domem na chodníku stál nervózně na špičkách pohupující se Robert. Sekne mu to.

Rychle jsem odplula do skříně, abych se oblékla do něčeho méně.. Ehh.. domácího? Nevím kam jinam bych zařadila vytahané tepláky a vybledlé tričko.

Sáhla jsem po vonělších, celkem obyčejných, modrých šatech a vlasy si nechala v rozcuchanějším drdolu. Ještě malá kabelka a může se jít.

***

,,Proč jsi mě vytáhl ven?" usmívala jsem se na něho ve dveřích domu.

,,Protože... Ani nevím" oplatil mi úsměv a pokrčil rameny. ,,Prostě pojď" nabídnul mi rámě a já se zavěsila.

Šli jsme po chodníku a hlučně se bavili. Řekli jsme si toho za tu chvíli víc, než minule a připadalo mi, jako by jsme se spolu výdali každý den. Taková ironie. Jednou mi přijde, že jsme se zcela odcizili a podruhé, že mezi naší komunikací nikdy žádná pauza nebyla. Zvláštní.

Zastavili jsme se až na chodníku hned vedle pláže.

,,Vyzuj si ty boty, Kate"

,,Huh?"

,,Ty podpatky se ti budou bořit do písku"

,,My jdeme na pláž?"

,,Né, do kavárny. Jasně, že na pláž"

Rozpačitě jsem si začala sundávat lodičky a vzala si je do ruky. Než jsem se stačila nadechnout, už mě bez ohledu táhnul k moři. Běželi jsme po rozpáleném písku a já měla pocit, že se mi nohy co nejdříve uvaří, nebo při nejlepším roztečou. Naštěstí voda před námi byla vzdálená už asi jen 5 kroků.

,,Hoří mi nohy," začal se smát Robert. 3 kroky.

,,Už tam za chvíli budeme," 2 kroky.

,,Díkybohu," vydechl, když se konečně dostal na mokrý písek. Lodičky s kabelkou jsem položila na horký písek a ladně přeskočila do vody. Rob zazím pozoroval přicházející vlny, pořád se díval na nohy a bylo vidět, že je smutný. To rozesmutilo i mě. Nechci, aby byl smutný.

Tentokrát jsem ho popadla za ruku já. Odpoutal zrak z hladiny na mě s nechápavým výrazem. Laškovně jsem se na něho usmála a rozběhla se s ním do větší hloubky, díky čemuž mi voda začala cákat do obličeje, máčet šaty, a vůbec vše, co jsem na sobě měla, ale bylo mi to fuk. Slyšela jsem, že se směje, a to za oběť stálo.

Pořád jsem běžela a zastavila se až, když jsem měla vodu po stehna. Pustila jsem jeho ruku a sklonila s k vodě, do níž jsem zabořila ruce po zápěstí. Udělala jsem z nich mističku a rychlým pohybem dlaně je vymrštila nad hladinu. Na Robovo tričko dopadly mořské slzy. Chvíli se na tričko díval s pusou do "O", ale potom se začal opět smát a oplácel mi můj zákeřný útok. Já mu ho zase vracela na zpátek.

Když jsem se k němu otočila zády, aby mi voda nepadala do obličeje, přestal cákat. Slyšela jsem, že se brouzdá ke mně. Nechápala jsem, co chce udělat, čekala jsem. Z ničeho nic jsem na bocích ucítila něco vlhkého, co si mě přitahovalo dozadu. Byly to jeho mokré ruce, které mi obtočil kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. ,,Děkuju," zašeptal mi do vlasů a hlavu si položil na to mou. Moje tělo se díky jeho tichému hlasu jemně zachvělo. Netušila jsem za co mi děkuje a ani to neřešila, protože právě v ten moment jsem myslela, že se na místě rozpustím a zbyde ze mě jen skvrna na hladině. Cítila jsem, jak mi tluče srdce, jak se mi do tváří tlačí horkost a v břiše mi začínají poletovat motýlci. Chtěla jsem, aby ta chvilka trvala do nekonečna, abychom na světě byly jen my dva, ale nešlo to. Mezi námi byla překážka, jíž byla Susan, a překonat ji znamenalo jedinou cestu. Cestu, kterou jsem ze všeho tolik nenáviděla, která začíná nevinně a končí hořkou nenávistí. Nevěrou.