×Prolog×

755 58 0
                                    

Utíkali jsme černými uličkami. Uličkami, přikrytými noční peřinou a nad hlavami se nám míhaly stovky lamp.

Nevím proč, ale tma kolem nás mi připomínala lidská tajemství. Světla se snažila všechna tajemství odhalit, což nebylo možné. Černých míst bylo mnoho navzdory tolika světélkům. Stejně tak i lidé skrývají svá největší tajemství na dně duše, v naprosté tmě bez jediného světla. I my jsme měli černá místa, svá malá tajemství, které jsme společně chránili před světlem. Znali jsme je jen my. My dva. Nikdo jiný.

Každý krok za sebou nechával líně se táhnoucí stín našich postav a na kotníky nám dopadaly cákance vody z kaluží.

Smáli jsme se a střemhlavě běželi dál a dál, dokud jsem se zadýchaně neopřela o stěnu.

,,Dobrý?" jeho hruď udýchaně klesala a zase stoupala. Stál hned vedle mě a odhaloval svoji zářivou řadu zubů.

,,Jo," smála jsem se. Některé deštivé kapičky z vlasů mi padaly do obličeje, jiné se zapíjely do už tak dost promoklého oblečení a další se ztrácely v hnědovlasých pramíncích. Stejně tak byl na tom i on. Sjížděl mě pohledem pořád dokola, jen výjmecně se rozhlédl kolem sebe.
Jeho oči mě spoutaly tak, že jsem se nedokázala pohnout. Hleděl mi jimi hluboko do těch mých a já se cítila jako zmražená, zaseknutá v čase mezi tik a ťak.

Lehce mi svou dlaň položil na tvář a přistoupil ke mě blíž. Po rtech mu stekla kapka, pootevřel je. Na mé rty se za okamžik dostavil jeho teplý dech, něco se ve mě zlomilo a já mu dočista podlehla.

Our Beautiful Mistake |CZ| Robert Downey Jr fictionWhere stories live. Discover now