Our Beautiful Mistake |CZ| Robert Downey Jr fiction

×3×

,,Máš děti?" nemám ponětí, proč mě napadla zrovna tato otázka. Nechtěla jsem to vědět. Jeho odpovědi jsem se bála, ale nechápala jsem proč. Zkrátka představa, že rodinu, kterou jsme spolu plánovali, založil s někým jiným, mě bolela.

,,Jo, tři: India, Extona a malou Avri. Ale India mám ještě z prvního manželství," odpověděl. Rukama se v podpíral, seděl v tureckém sedu a se vztyčenou hlavou pozoroval hvězdy. Zdálo si mi, že mi na hruď spadl obrovský kámen, kvůli kterému jsem nemohla popadnout dech. Z prvního manželství? Kolikrát byl sakra ženatý? A co jsi si myslela, Kate? Nemohl na tebe čekat!

,,A-A-Aha." koktala jsem. Zavřela jsem oči, zacpala uši a přestala vnímat okolní svět. Na povrch se mi drásaly vzpomínky, ve kterých jsme společně diskutovali o budoucí výchově našich dětí, a to mě píchalo u srdce. Snažila jsem vstřebat, že už je to dávno pryč, jenže moje mysl nechtěla skutečnost přijmout. Začala jsem si potichu něco nesrozumitelně mumlat, aby se mi nespustily slzy.

,,Kate!" třásly se mnou nějaké ruce. Rozlepila jsem víčka, abych zjistila, kdo mě ruší. Robert.

Pohotově odtáhl teplé dlaně z paží, a jednu si přiložil k hruti, aby zdůraznil pocit úlevy. ,,Proboha, ty jsi mě vyděsila!"

,,Proč?" nechápala jsem.

,,Vůbec jsi nereagovala. Myslel jsem, že budu volat záchranku... "

Uchechtla jsem se. Přišla mi jeho starost přehnaná.

,,Zdá se ti to směšný?" nadzvedl obočí a podrážděně se na mě podíval.

,,Trochu. Přehnaně se o mě strachuješ," usmála jsem se, přičemž jsem se tvářila lehkovážně. To ho rozdráždilo.

,,Takže to, že se o tebe bojím, ti přijde zbytečný? Přijde ti to směšný? Fáájn! Tak to potom promiň," rozhazoval rukama, přitom křičel, zatím co já na něho vyplašeně mlčky hleděla. Musím přiznat, že jsem se ho chvilkama bála. Přestože ho znám dlouho, tuto stránku jsem u něho ještě nikdy neviděla.

Nastalo několika minutové ticho. Z kapsi vytáhl doutník, který si zapálil, aby se sklidnil. Já jsem se otočila čelem k setmělému Los Angeles, přičemž jsem se snažila nedat na sobě znát zděšení a zabořila hlavu do dlaní.

Mlčení nakonec prolomil jeho hlas. Mluvil pomalu, tiše. S prvními slovy se mu od úst vznesl kouř z doutníku. ,,Promiň, Kate. Víš, já... mám toho teď moc. Hodně na mě tlačí režisér," obrátil oči k obloze ,,Omlouvám se..." přesměroval oči na mě a chytil mě za ruku. ,,A navíc se Susan to není o nic lepší. Hodně se hádáme, jsem pořád ve stresu," hladil mi hřbet ruky, přičemž omluvně sklonil hlavu. Chápala jsem ho, chtěla jsem mu říct, že je to v pořádku, jenže jsem byla pořád trochu vyděšená a nezmohla jsem se ani na slovo. Jen jsem mlčky přitakala a dívala se jak mi laská ruku.

Na nedlouho jsem se konečně ozvala. ,,Pomiň mi moje chování, Robe. Jen jsem si vzpomněla na to, jak jsme společně plánovali rodinu a trochu mě to zabolelo, nic víc," přiznala jsem.

,,Nečekal jsem, že si to budeš ještě pamatovat," ušklíbnul se a zadíval se mi do očí. Jeho panenky pulzovaly z malé velikosti na větší, pořád se měnily, ale jeho vybarvení očí zůstávalo. Bylo stejné jako před lety a já měla pocit, že jsem ho nikdy nepřestala milovat.

V příloze máte zmíněný pohled do očí. ^^

Chtěla bych se zeptat jaký máte na tuto fanfikci názor? Beru i kritiku. :D Takže se mě nebojte, já nekoušu. :D