Štěstí nalezené ve snu | BTS

4.část

Ráno jsem se probudila dřív než Hea, tak jsem se rychle utíkala vyčůrat, aby mi ho zase nezabrala jako má ve zvyku. Hned potom jsem do ní drkla, aby vstávala. Sotva otevřela oči, mi jí hned vlepila co jí budím, že chce spát, tak jsem jí shodila z postele a začala se smát. Ona po chvilce taky, ale nejdřív jí muselo dojít co se vlastně děje. 

Najednou někdo opatrně otevřel dveře od pokoje. Byla to Hey mamka, která se šla podívat jestli ještě spíme. Když zjistila, že ne, hned na nás spustila co si dáme k snídani a co budeme dnes dělat. "A nechcete jít dnes na večeři na sushi?" Nestíhaly jsem jí odpovídat. Když jsem jí konečně na všechno tak nějak odpověděly, odešla. 

Sáhla jsem pro svůj telefon a zkoukla jsem instagram, facebook a twitter. "Aůů.." zařvala jsem a začala se hladit po hlavě "Jseš ty normální?!! Víš jak to bolí??" Spustila jsem na Heu. Hea dostala klasicky výtlem "No jo no.. Jsem si neuvědomila, že mám polštáře ze železa.." Snažila jsem se nesmát a tvářit se hrozně ublíženě, ale nešlo to. Ta holka má hrozně nakažlivý smích. Hea vstala z postele,  posadila se k počítači a začala projíždět nějaké fotky nad kterýma každý den slintala. "Pojďte se najíst." Zavolala na nás Hey mamka. S Heou jsem se na sebe jen podívaly a zařvaly "Jíííííííííííídlo!" a utíkaly se najíst. K snídani byla výborná vaječná omeleta s čerstvou zeleninou.

Po snídani jsem se šly upravit a obléknout se. Já jsem si vzala černé legíny, k tomu černé tílko a volnější potrhanou džísku a černé adidas superstar boty. Hea si vzala bílé džíny trošku potrhané, k tomu delší červenou kostkovanou košili a bílé nízké conversky. 

Dnes jsme se rozhodly jít do města do kadeřnictví. Hea strašně moc chtěla blonďaté vlasy s přechodem do růžova. Její rodiče o tom nevěděli, takže jsem byly docela zvědavé na jejich reakci. Když jsme se vrátili domů ani jsem nevešly do dveří a její mamka už řvala jako blázen. "Proboha svatýho co to máš na té hlavě?! Mám já tohle zapotřebí?! Já se z tebe jednou opravdu zblázním." Zavrtěla hlavou a hodila po Hee utěrku. "Máš to moc hezký.." Začal se smát Hey taťka a uklidňoval její mamku, že to jsou jen vlasy a že to za chvíli odroste.

Jelikož byl čas oběda, tak jsme se šly rovnou najíst. K jídlu bylo KimChi Jjigae. Abych pravdu řekla, tohle jídlo není zrovna dvakrát Hey mamky silná stránka. Ale dalo se to. Po obědě jsem se zahrabaly do pokoje a tam jsme se učily choreografii na písničku Dope od BTS. Tancovat nás hrozně baví a jsme v tom i docela dobrý, pokud si zrovna navzájem nepodkopneme nohy. 

Hrozně nás to unavilo, tak jsme si šly na chvilku lehnout na postel a já zase usnula. 

Sedím opřená o strom na našem místě v lese... Za sebou slyším kroky jako minule, ale když se otočím, nikoho tam nevidím. Kroky se ale neustále přibližují... Polil mě hrozný strach. Stále nikoho nevidím.. Najednou na mě někdo začne mluvit. Ten hlas znám, ale nemůžu si zařadit čí ten hlas je. Přede mnou se zjevuje postava.. Najednou do mě strčila Hea " Vstávej usnuly jsme a máme jít na tu večeři.. Pak tě máme odvézt domů. Před chvílí volala tvoje mamka a měla starost." Plácla jsem se přes čelo.

--------------------

V restauraci jsme seděly u okna, odkud byl krásný výhled. "Nam myslím, že za námi sedí BTS! Nenápadně se otoč. Hlavně nenápadně!" Poslední slovo pořádně zdůraznila. "Co by tady asi tak dělali, neblázni." Ani jsem se neotočila a přesvědčeně jsem jí odpověděla. "Neser mě! Otoč se" Kopla do mě pod stolem.

"Fajn.. Fajn.. Už se otáčím. Hlavně klid."  Otočila jsem se a nemohla jsem uvěřit svým očím. Oni tam vážně seděli. Měli sice roušky, ale Kookieho bych poznala všude a v čemkoliv. Otočila jsem se zpět a koukala jsem jako opařená. Nemohla jsem tomu uvěřit. "Tak co? Jsou to oni co? Já ti to říkala." Prohlásila vítězně Hea. "Buď ticho prosím." Šťouchla jsem do ní. Bylo mi do breku a zároveň jsem byla hrozně šťastná, že je vidím. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat.

"Dobře jsem ticho." Pohladila mě po zádech. Jsem ráda, že je občas i chápavá. Kookie se vážně změnil. Najednou mi vytryskly slzy z očí. "Omluvte mě prosím." Sebrala jsem se a šla jsem na záchod. Hea běžela hned zamnou "Nam dobrý?" Zeptala se a snažila se mě uklidnit. "Dobrý.. Jen tomu nemůžu uvěřit. Neviděla jsem je hrozně dlouho." Sklopila jsem pohled. "Nam myslím si, že si tě Kookie všiml." Snažila se mi kapesníčkem utřít slzy, abych neměla rozmazaný makeup. "Doufám, že ne.. Nevím co bych dělala kdyby mě oslovil." Pozorovala jsem špičky svých bot. Hrozně moc jsem teď chtěla být doma ve své posteli. "Myslím, že bychom se měly vrátit zpět ke stolu." Dala mi Hea ruku na rameno. "Dobře" Povzdechla jsem si.

Po cestě ke stolu jsem si všimla, že se mě Kookie vážně všiml a teď ťukl i do Taeho.. "No to mě poser.. Co teď?" Začala jsem panikařit... Klid.. uklidni se, sedni si a dělej jakoby nic. Hea zpozorovala můj zmatenej výraz a začala se smát. Sedla jsem si a snažila jsem se nemyslet na to, že sedí za námi a pozorujou moje záda. "Já se z toho fakt poseru!" Řekla jsem si pro sebe, ale bohužel víc než jsem chtěla a Hey mamka na mě vykulila oči. "Pardon.." Pokusila jsem se o úsměv, abych odlehčila situaci. 

Konečně jsem zaplatili a mohli jsme odejít. Byla jsem trochu zklamaná, že za mnou nepřišli, ale jsou to teď naše superstar a já jsem nic. 

Hey táta mě pak odvezl domů, kde jsem se přivítala s rodiči a šla si do své koupelny dát pořádnou sprchu a pročistit si hlavu. Po sprše jsem si vzala pyžamo a šla jsem si lehnout. Na nic víc jsem dnes už opravdu neměla sílu. Myslím, že mě jednou moje myšlenky sežerou za živa. Klasicky jsem nemohla usnout. Měla jsem chuť začít mlátit hlavou do zdi, protože jsem si strašně vyčítala, že jsem jim nešla aspoň pogratulovat, nebo je pozdravit. Nikdo by mi za to určitě hlavu neurval.  Asi po hodině, co mě provázely výčitky, jsem konečně usnula.

"Kookie jsi to ty ?"