Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola sedmatřicátá - Poslední naděje

„Protego!" zahřměl Sirius a odrazil Bellatrixinu kletbu.

Čarodějka se však nedala odradit a chystala se k novému útoku, ale to už ji Lauřiny blesky udeřily do hrudi a odrazily ji o několik metrů dozadu.

„Panebože," zašeptal Sirius ohromeně, když viděl, co jeho dcera dokáže. „Takže takhle jsi..."

„Jsem to pořád já," vyhrkla zahanbeně.

„Ty jsi je opravdu zabila," vyslovil myšlenku, která ho tížila nahlas.

„Byla to nehoda," bránila se a vzala jeho obličej do svých dlaní, aby ho přinutila podívat se jí do očí. „Tati, musíš mi věřit, nechtěla jsem."

Chabě přikývl a skryl ji ve své náruči před dalším útokem, Malfoye, kterého už mezitím někdo rozmrazil. Než však stačil Lucius znovu vyslat kouzlo, vrhl se proti němu Remus.

„Musíš honem utéct do bezpečí," poprosil ji Sirius. „Slyšíš? Odveď odtud ostatní a nechte to na nás."

„Ne," odporovala. „Voldemort je někde poblíž a drží Emily. Nenechám vás tu!"

„Musíš vypadnout, copak to nevidíš?" zeptal se zoufale a Laura se kolem rozhlédla. Smrtijedi měli rozhodně navrch. Tonksová se už ze země nezvedla, Lenka ležela v koutě s podivně pokroucenou nohou, Ron byl pořád mimo a Moody z posledních sil odrážel útoky Rokwooda a Averyho.

„Já se dokážu bránit!" řekla přesvědčivě.

„Ne, ty tohle už používat nesmíš," rozhodl a přitlačil jí hlavu dolů v okamžiku, kdy kolem nich prolétl paprsek modrého světla. „Nesmíš mu dovolit, aby tě prostřednictvím té moci ovládl."

„Ale tati!"

„Ne! Je to Zmijozelova moc!" zaburácel. „Nedovolím mu, aby tě ovládl jako tvou sestru!"

„Emily nikdo neovládá!" odsekla a vytrhla se mu.

„Lauro!" křikl za ní.

Neposlechla ho, vydala se zpátky doprostřed bitvy. Z dlaní jí vyšlehly provazy a svázaly Luciuse, kterého Cat úspěšně omráčila. Cat svou neteř rychle sevřela v náruči a spěchala na pomoc Remusovi, proti kterému byla přesila. Laura zasáhla bleskem Averyho a ten se zapotácel o několik kroků vzad, toho využil Moody, vstal ze země a vrátil se zpátky do boje. Musela Siriuse přesvědčit, že svou moc dokáže využít pro dobrou věc. Zahlédla, jak se jeden Smrtijed snaží zabránit Ginny, která podpírala Lenku, v útěku. Vydala se jim skrz bitvu na pomoc, ale v tu chvíli ji zasáhlo omračující kouzlo a ona se bezvládně sesunula k zemi.

****

Draco přecházel po společenské místnosti tam a zpátky. Nervózně těkal očima ze strany na stranu a nepravidelně oddychoval. Už to bylo několik hodin, co ho Snape vyhodil ze svého kabinetu a zmizel neznámo kam. To, že nevěděl, co se děje, ho zevnitř sžíralo. Najednou se ozvalo zakrákání a on zděšeně nadskočil. Na krbové římse se objevil havran, kterého používala Emily s Viktorem ke komunikaci. Přiskočil hbitě ke zvířeti a odvázal mu pergamen z nožky. Na lístku stálo: V jedenáct u hlavní brány. Poznal Emilyin rukopis. Pohlédl na hodinky, do jedenácté zbývalo sotva pár minut. Neváhal ani minutu a rozběhl se ke kamenné zdi. Nenápadně se vyplížil z hradu a utíkal přes školní pozemky. Nijak se nepozastavoval nad tím, že nepotkal žádného z profesorů. Nezpomaloval, dokud nestál u brány.

„Emily?" zvolal tiše do tmy.

Něco za bránou se pohnulo. Nic netušíc otevřel a prošel ven. „Emily? Jsi tam?"