Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola jednadvacátá - Andělská tvář

Snape se posadil naproti ředitele a čekal, až ho Brumbál vyzve, aby mu sdělil nejnovější informace. Ředitel ho nechal ale ještě pár minut vyčkávat a upřeně pozoroval hladinu myslánky, která stála na stole. Jemně šťouchal hůlkou do jejího okraje a nezřetelně pro sebe něco mumlal. Severus nevrle tomuhle bláznovství přihlížel, když už se mu zdálo odkládání nekonečné, hlasitě si odkašlal.

„Och...omlouvám se," vykouzlil Brumbál nevinný úsměv, „povídejte, co je nového."

„Právě jdu z porady," začal, „Pán zla získal podporu upírů a hodlá na Azkaban zaútočit co nejdřív. Neoznámil přesné datum ani plán, vypadá to, že podezřívá zrádce z nejvyšších řad, a proto se bojí mluvit moc nahlas. Takže bude velice těžké mu v tom nějakým způsobem zabránit."

„Bylo by to velice těžké," opravil ho Brumbál, „kdyby mu v tom ovšem někdo chtěl bránit."

Snape povytáhl tázavě obočí: „Copak Řád nic nepodnikne?"

„Je čiré bláznovství pokusit se ho zastavit, nemáme tolik síly jako on. Dostal na svoji stranu upíry, vlkodlaky, dokonce i obry. Členů Řádu je míň, než jeho nejlepších Smrtijedů. Naším úkolem je teď ochránit věštbu, ne plést se do bitvy."

„Při vší úctě, pane... necháte ho osvobodit půlku Azkabanu ?" Snape nemohl uvěřit vlastním uším.

„V tomhle mu nelze zabránit," stál si ředitel za svým, „jen ať posbírá své staré služebníky, dřív nebo později stejně mezi jeho lidmi dojde k rozbroji a v tu chvíli zaútočíme. Navíc Emily mu musí dokázat, že je dostatečně schopná. A tohle je ideální příležitost."

„Vy věříte tomu děcku?" zapochyboval Snape. „Mám z ní divný pocit, doopravdy nevím, na čí straně stojí."

„Emily je velmi nadané děvče," souhlasil Brumbál. „Výchova mezi upíry ji naučila se o sebe dobře postarat. Nemyslím si však, že by byla Voldemortovi podobná o něco víc než já nebo vy."

„Co když je na jeho straně, Burmále?" nenechal se odbýt.

„Další novinky?" ignoroval jeho otázku ředitel.

„Dostali Blacka," řekl nezaujatě.

„To je poněkud nemilé," připustil Brumbál, „ovšem zcela očekávané. Jako bych mu neříkal, aby neopouštěl dům...Bojím se, že ani v tomhle případě nemůžeme nic dělat. Obejít Voldemortovy stráže a osvobodit Siriuse je zcela nemožné."

Severus přikývl: „A poslední novinka: Voldemort najal nějakou léčitelku pro Selene. Jestli je tak dobrá, jak jsem slyšel, velmi rychle zjistí, že je něco v nepořádku. Víte, jak to myslím..."

„Selene si poradí, ošálila vás i Voldemorta," namítl, „my pro ně nemůžeme bohužel nic udělat. Budeme muset ve všech případech spoléhat na štěstí Blackovic rodiny."

„Štěstí je proti Voldemortovi málo."

„Je to jediná zbraň, kterou máme," podíval se na něj zpříma skrz půlměsícové brýle. „Nesmíme ztrácet naději, Severusi."

„Přesto...neměli bychom alespoň Lauře a Emily říct pravdu? Aby byly připravené?"

„Myslím, že na to už je pozdě," usmál se ředitel záhadně, „Laura je velmi bystré děvče a co nevidět svou sestru vypátrá. Pokud se tak již nestalo..."

****

Lauru ještě ten večer propustili z ošetřovny. Po návratu do nebelvírské společenské místnosti musela čelit několika vtípkům od dvojčat Weasleyových, kterým Protivův vtípek připadal povedený. Laura se rozhodla tuhle malou lež podporovat a nijak ji nevyvracela. Druhý den ráno se zapojila zpátky do vyučování. Ráno ve Velké síni marně hledala Emily, ke snídani nepřišla a na chodbě mezi přestávkami také nebyla k nalezení. Rozhodla se celou záležitost vyřešit ještě ten den.