Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola jednatřicátá - Kořist

„Pane profesore, já spěchám," pokusila se protestovat. „Nešlo by to..."

„Další hodinu už nemáte a slečna Malfoyová jistě počká," spražil ji.

Všimla si Dracova zvědavého pohledu a pokrčila rameny. „Běžte, pane Malfoyi," pobídl ho Snape. „Váš lektvar je v pořádku."

Nechala profesora, ať lahvičky několikrát přeskládá a uloží je do okenního výklenku, kde se v chladu uleží. Teprve když odešel poslední student a zavřel za sebou dveře, přestal se Snape věnovat své práci.

„Máte v plánu jít v sobotu do Prasinek, slečno?" zeptal se tak lehce, jakoby se náhodně potkali v metru a bavili se o počasí.

„Ano, mám," přikývla zmateně.

„Doporučuji vám, abyste změnila svůj program a zůstala v hradu."

„A to jako proč?" zamračila se a bojovně zkřížila ruce na prsou.

„Protože tam nebude bezpečno," změnil tón hlasu na podrážděný.

„A řeknete mi přímo, o co jde? Nebo to budou takový ty žvásty o tom, že mi jde jeden nejmenovaný člověk po krku?"

Její chování ho rozzuřilo, byla stejně protivná jako její otec! Copak ta holka nechápe, že jí nemůže říct nic víc? Že to nejde?

„Vy prostě do Prasinek nepůjdete," pokusil se znovu.

Její postoj se nezměnil: „Ale ano, půjdu. Dokážu se o sebe postarat."

„Myslíte si, že jste kdovíjak silná, co?" ucedil skrz zuby a pohlédl jí zpříma do očí a poprvé tak nahnal Lauře strach. „Nezachrání vás to."

„Nevím, o čem mluvíte," hrála hloupou.

Severus poznal, že se neměl nechat unést a pokusil se o zoufalý pokus: „Udělím vám školní trest."

„Nemáte důvod," ušklíbla se. „Klidně to odpřísáhnu u Brumbála, nijak jsem neporušila řád školy."

„Nebudete navěky Brumbálova chráněnka," varoval ji. „Nikdo vás nebude věčně skrývat jako vašeho otce!"

Náhlý vztek jí zakalil čistou mysl a z dlaně jí vyletěl blesk, který těsně minul Severusovu

hlavu. Snape se šokovaně otočil na tabuli, která za jeho zády vzplála.

„Náš rozhovor skončil," odsekla Laura a rázně odkráčela ze třídy, než ji Snape mohl nějak zastavit.

****

Emily stála uprostřed místnosti a udržovala ve vzduchu několik knih. Nenápadnými pohyby konečky prstů přinutila svazky létat v kruhu nad hlavou.

Už uplynul víc jak týden od chvíle, kdy poprvé vešly dovnitř Salazarovy pracovny. Od té chvíle neminul den, aby se sestry nesešly a nevyzkoušely nějaká nová kouzla. Čím déle určité kouzlo procvičovaly, tím lépe jim šlo. Pokud ale zkusily některé ze složitějších, stálo je velkou část energie. Zjistily také, že když se drží za ruce a soustředí se na moc té druhé, dokážou ji i ovládat. Den ode dne byly silnější a lepší, ale většina schopností byla pořád vázána na emoce.

Nechala knihy klesnout zpátky na podlahu a lusknutím prstů je zapálila. V tu chvíli se na schodech objevila Laura a lehkým mávnutím je zase uhasila.

„Máš zpoždění," prohlédla si ji Emily podezřívavě, protože se jí sestra nezdála ve své kůži.

„Tak velký zase ne," odporovala a rozhodla se o incidentu se Snapeem pomlčet. „Tak jdeme na to, ne?"