Mé jméno, má krev III (Harry Potter FF)

Prolog - Jedenáct let od války

Těžko najít rodinu, do které snaha lorda Voldemorta podrobit si kouzelnický svět zasáhla více, než do té jeho vlastní. Nikomu válka neovlivnila životy tak, jako rodině Blackových. Sirius Black strávil dvanáct let v Azkabanu za vraždy, které nespáchal. Jeho žena Selene Blacková prožila čtrnáct let v nemocnici u sv. Munga na oddělení trvalých poškození způsobených zaklínadly. Jejich mladší dcera Emily byla nucena přijmout Znamení zla a vstoupit mezi Smrtijedy. Starší dcera Laura obětovala to nejcennější, aby svým rodičům zachránila život. Nikdo z nich se s minulostí nedokázal doopravdy smířit. Ani dnes, jedenáct let od války, kdy žili zdánlivě obyčejnými životy, se nepřestávali ohlížet přes rameno. Aniž by to kdokoliv z nich přiznal, stále se ještě obávali, že když se otočí dostatečně rychle, uvidí Pána zla, jak tiše vyčkává, aby jim jejich štěstí zase zničil. Protože když jednou potkáte zlo tváří tvář, nevěříte, že někdy skutečně nadobro zmizí.

„A ještě jednu."

Laura vytáhla z krabičky jedenáctou svíčku a podala ji své matce. Selene opatrně s jistou dávkou přesnosti zabodla dlouhou svíčku do čokoládového dortu před sebou. Odtáhla se od svého díla a pyšně si ho prohlížela. Bylo by ji před patnácti lety napadlo, že se dožije svých vnoučat? A jejich narozenin? Nejspíš ne.

„Je překrásný," ujistila ji Laura a objala svoji matku kolem ramen.

Do kuchyně vtrhla jako tajfun skupinka dětí.

„Edwarde!" okřikla Selene káravě černovlasého chlapce, který pronásledoval s žábou v ruce dvě vřískající děvčátka. „Hned toho nech!"

Osmiletý Edward Gregorovič vzpurně vyplázl na dívenky jazyk, ale svoji babičku uposlechl.

„A běžte zpátky do jídelny, přineseme dort," usmála se na ně shovívavě Laura.

„Ano, teto Lauro," zamručel Edward a loudal se zpátky ke dveřím.

„A co vy?" ohlédla se na děvčátka.

„Chtěla jsem Rosie ukázat dort," vysvětlila holčička s tmavými copy.

„Tý jo!" vykulila oči Rose Weasleyová na čokoládovou lahůdku. Vypadala přesně jako Hermiona, jen měla obličej plný pih a nepoddajné vlasy jí zářily jasně zrzavou barvou.

„Eileen Blacková, ty jsi ta nejzvědavější holčička v okolí," zasmála se Laura, vyzvedla svoji mladší dceru do náruče a pohladila ji po bledých tvářičkách. „Tak co tomu říkáš?"

„To je ten nejkrásnější dort na světě!" vypískla Eileen. „Babi, ty jsi šikovná!"

„Děkuju, mladá dámo," pohladila ji Selene po paži.

„Ten se bude Lole líbit!" přikyvovala Rose a namáčela si vlásky do zbytku těsta v míse.

„Já už chci mít taky jedenáct!" postěžovala si Eileen zklamaně. Stejně jako Edwardovi jí bylo teprve osm.

„Dočkáš se," ujistila ji Laura, „za tři roky už pojedeš taky do Bradavic."

„Já taky!" přidala se hned Rose.

„Ty taky," ujistila ji Laura.

„Můžu zapálit svíčky?" prosila Eileen. „Prosím, babi, prosím?"

„To víš, že můžeš," souhlasila Selene.

Eilen napřáhla ručičku, opsala dlaní nad dortem kolečko a knoty svíček se rozhořely.

****

„Já nic nevidím!"

„Ještě chvilku," ujistil Sirius Black svoji nejstarší vnučku a opatrně ji vedl ze schodů dolů.