It's Our Beginning, Elena... » Damon & Elena (TVD) /✓/

16. Kapitola

Zmateně jsem pobíhala svou nadlidskou rychlostí po penzionu a snažila se je najít. Jediné místo, které zbylo, byl sklep a to místo bylo s Katherine. Pomalu jsem se tam vydala, a jakmile jsem došla k cele, tak jsem viděla jen omráčenou Katherine, která byla zbrocená krví. Opatrně jsem otevřela dveře a zpozorovala jsem, jak je připoutaná ke stěně řetězem. Rozhlédla jsem se po té malé místnůstce. Kvetla tam nějaká rostlina. Možná to byl ten sporýš, o kterém Stefan mluvil. Pomalu jsem se jí dotkla a sykla, když mne popálila.
,,Ani nevíš, co působí na upíry," zaslechla jsem posměšný hlas za mými zády. Otočila jsem se a pozorovala Katherine, jak se škrábe na nohy.
,,Kde jsou?" zamračila jsem se a pozorovala ji. Vypadala jako troska. Na těle nesčetně ran a byla bílá jako stěna. Nejspíš nepila krev a díky těm zraněním to vypadá ještě hůř.
,,Už jsi ztratila své věrné pejsky?" uchechtla se.
,,Nejsou tu. Vypadá to tam jako po živelné pohromě, až na to, že jsem nic neslyšela. Můžeš mi tedy říct, co se k sakru stalo?!" zavrčela jsem.
,,Nevím, kde jsou, Eleno. Pokud sis nevšimla, tak jsem připoutaná, rozlámaná a naládovaná sporýšem. Plus nesčetně bodných ran a bez krve." Uchechtla se. Až teď jsem si všimla, že má hlas chraplavý, skřípavý.
,,Všimla, ale určitě jsi něco udělala, neříkej, že ne." Zavrtěla jsem rychle hlavou.
,,Nejsem jediná zlá mrcha v okolí," pokrčila rameny.
,,Najdu si je sama," zavrtěla jsem hlavou a rychle za sebou zavřela tu celu. Zamkla jsem a přeběhla nahoru. Rozhlédla jsem se a pak jsem nasála vzduch. Vyšla jsem ven a rozhlédla se. Nikde nic, ale když jsem se zaposlouchala, tak jsem uslyšela známky zápasu a zuřivé výkřiky. Nechtěla jsem upozornit na své upíří já, co když to byli lidi? Rozeběhla jsem se do lesa lidskou rychlostí. Běžela jsem a tím víc jsem slyšela ty výkřiky.
,,Jak jsi s ní mohl spát?!" uslyšela jsem a zůstala stát. To byl Stefan.
,,Lehce, bratříčku. Protože jsme oba chtěli!" odpověděl mu hlas. Damon. Nadějně, potichounku, jsem se tam vydala.
,,Vždyť je nová! Má zesílené emoce! Ona vlastně ani neví, co chce!" zavrčel mladší z bratrů.
,,Ona to ví, Stefane! Chce mě! A já chci ji. Na lásku musí být dva," uslyšela jsem klidnější hlas. Černovlasý upír. Můj upír.
,,Myslíš si snad, že ti uvěřím, že ji miluješ?" zasmál se ten mladší. Napjala jsem uši, abych slyšela.
,,Nemusíš věřit, ale je to tak. Miluju Elenu, ať se ti to líbí, nebo ne." Odpověděl mu Damon. Usmála jsem se.
,,A na jak dlouho, hmm? Za chvíli tě omrzí a odjedeš. Co pak?" optal se Stefan.
,,Jsme si s Elenou souzeni, Stefane a nepleť se mezi nás!" ajaj, Damon a špatná nálada.
,,Souzeni? Celou dobu, než jsi potkal Elenu, jsi kňučel po Katherine!" zavrčel Stefan.
,,Pak jsem potkal Elenu a vše se změnilo! Ona je úplně jiná, než Katherine!" zařval Damon. Tak teď je už hodně naštvaný.
,,To je a taky je víc zranitelná, Damone!" zavrčel Stefan a boj mezi nimi začal nanovo. Stefan odletěl dobrých pět metrů daleko, ale rychle vstal a přemístil se k Damonovi, kterého odhodil takových dobrých deset metrů. Ještě, že jsem byla schovaná. Ale ne na dlouho, to mi začal zvonit telefon a oba bratři se otočili mým směrem. Sakra! Sakra, sakra, sakra! Rychle jsem se přemístila zpátky do penzionu a vzala to.
,,Haló?" kuňkla jsem tiše.
,,Eleno, potřebovala bych s tebou o něčem mluvit. Jde o tu věc s čarodějnictvím, jak jsem ti o tom říkala." Ozvala se Bonnie.
,,Jasně, hned jsem u tebe," odsouhlasila jsem to.
,,Vlastně právě jedu k tobě, El. Budu tam za pět minut, tak šlo by to?" optala se mne má kamarádka.
,,Budu čekat." Odpověděla jsem a típla to. Přeběhla jsem do svého pokoje a oblékla si tílko s džínami. Bonnie nemůžu vzít k sobě do pokoje, protože by uhodla, že se něco děje, takže ji musím udržet hezky v obýváku. Seběhla jsem dolů, ale dál mi jít nebylo dopřáno. Stál tam Damon a hned vedle něj se objevil Stefan. Jejda.
,,Kam myslíš, že jdeš?" zeptal se Damon hned.
,,Jdu si pro něco domů." Odpověděla jsem hned první, co mě napadlo.
,,Takže to nemá nic společného s tím, že za dvě minuty u tebe doma bude Bonnie?" zeptal se Stefan s pozdviženým obočím. Co má tohle být? Výslech hodného a zlého poldy?
,,Fajn, chci si popovídat i s někým jiným než jsi ty!" ukázala jsem na Damona, ,,a ty!" poukázala jsem na Stefana.
,,Vždyť jsi s nimi byla včera," namítl Damon.
,,To je možné, ale včera byla Bonnie opilá a za minutu je u mě doma, takže se uvidíme pak." Odsekla jsem a zmizela k sobě. Ještě štěstí, že mám tu upíří rychlost. Aspoň jsem tam byla dřív, než Bonnie zaparkovala. Doma to bylo jako doma. Stopa po Katherine tu žádná nebyla. Než jsem se ale nadála, tak už Bonnie zvonila.
,,Ahoj," zamumlala. Vypadala zvláštně. Byla bledá a měla kruhy pod očima. Opravdu to s pitím přehnala. Nepochybuju, že si ještě něco dali, jakmile jsem s bratry odešla pryč.
,,Ahoj, Bonnie. Jen pojď dál." Pozvala jsem ji dovnitř a uhnula jsem se jí z cesty. To už před domem stálo dohlížející upíří komando. Vyplázla jsem na ně jazyk a rychle zavřela a zamknula.
,,Potřebuju s tebou mluvit. Už dlouho jsme si spolu nepovídali." Usadila se Bonnie na gauči.
,,Dobře, nechceš něco? Kávu nebo čaj? Aspirin?" navrhovala jsem možnosti. Bonnie se krátce zasmála.
,,Kafe, prosím." Vydechla smutně. Přikývla jsem a odešla do kuchyně, kde jsem udělala hned dva šálky kávy a ignorovala si to brumlání, těch venku, pod vousy.
,,Tady to je." Podala jsem jí šálek a usadila se hned vedle ní. ,,Tak povídej," pobídla jsem ji.
,,Dobře, tak zaprvé," přikývla má kamarádka, ,,vím, že od nějaké té chvíle už nejsi člověk." Řekla, jako kdyby to byla samozřejmost. Jen jsem na ni zmateně mrkala.
,,Cože?" odkašlala jsem si a pozorovala ji.
,,Když jsem se tě dotkla, cítila jsem to. Přesně jako u Stefana." Osvětlila mi situaci. Namáhavě jsem polkla a pozorovala ji.
,,Takže?" nakousla jsem to a pozorovala ji.
,,Eleno já vím, že ty by jsi upírem nikdy nechtěla být." Zamračila se Bonnie a já lapla po dechu.
,,Jak-jak víš o upírech?" špitla jsem koktavě.
,,Od babičky. Řekla mi o mně všechno a o tom, co jsem cítila ze Stefana." Dodala a rentgenovala mne pohledem.
,,Bonnie já..." Zašeptala jsem. Nevěděla jsem co říct.
,,Eleno kdo ti to udělal?" zeptala se Bonnie hned. Sklopila jsem pohled a dívala se na své ruce. ,,Eleno?" zeptala se znovu. Jen jsem zavrtěla hlavou a dala si ji do dlaní.
,,Bonnie je to hrozně složité." Povzdechla jsem si.
,,Eleno, já nechci být zlá, ale víš, co teď jsi? Zabijácké monstrum!" Křikla Bonnie. Teď jsem na ni vykulila své hnědé oči. Pomalu se mi zalily slzami a já se jen rozplakala, stočila jsem se na křesle do klubíčka a tvář měla v dlaních. Plakala jsem. Nemohla jsem uvěřit, co mi teď má nejlepší kamarádka řekla a nebyla jsem jediná, protože venku bylo jen ticho. Žádné vzteklé mumlání. ,,El, já... omlouvám se, takhle jsem to nemyslela." Šeptla Bonnie svým omluvným hlasem. Vzhlédla jsem a pozorovala ji.
,,Nikoho jsem nezabila, Bonnie. Nemám v úmyslu zabít a nikdy jsem upírem být nechtěla." Vzlykla jsem a pak si otřela slzy.
,,Moc se omlouvám, prostě jsem byla naštvaná, já... jsem tu, abych ti něco ukázala." Řekla pak a vzala polštář. Pozorovala jsem ji, jak ho roztrhla a posypala stůl pírky. Pak nad ně dala ruku a soustředila se. Viděla jsem, jak se pírka začala vznášet a jen jsem to fascinovaně pozorovala. Bonnie se usmála a nechala pírka putovat kolem nás. Postavila jsem se a s úsměvem jsem to pozorovala. Jako kdyby žádné nadávky nebo špatnosti neexistovaly. S Bonnie jsme se staly zase nejlepšími kamarádkami.
,,Páni..." pozorovala jsem ta pírka, jak zakroužila a pak se snesla zpět na stůl.
,,Jsem opravdu čarodějka, jak jsem řekla, ale tohle je pěkný důkaz." Usmála se a objala mne.
,,Bonnie," vydechla jsem s úsměvem. ,,To byla nádhera." Dodala jsem radostně.