It's Our Beginning, Elena... » Damon & Elena (TVD) /✓/

11. Kapitola

,,Co, že jsi?!" vykřikl Stefan. Rychle jsem se schovala za záda mladšího z bratrů.
,,Udělal jsem jí nesmrtelnou," odpověděl Damon s úšklebkem. Dobrá, dost nevraživým úšklebkem. Pozoroval mou krčící se postavu za Stefanem.
,,Proč?" zavrčel Stefan a šoupnul se mnou ještě víc dozadu.
,,Aby byla nesmrtelná. A abychom mohli být spolu." Pokrčil Damon rameny a vydal se k nám. Rychle jsem se chytla Stefanova trička a přitiskla se k jeho zádům. Zatímco černovlasý upír se přibližoval, mladší couvali. Nevydržela jsem a přemístila se svou nově nabitou rychlostí do kuchyně, kde jsem vzala ostrý nůž. Jenže to jsem uslyšela krátké lupnutí a Damonovo známé uchechtnutí. Schovala jsem nůž za záda a pozorovala, jak přešel za mnou do kuchyně.
,,Vypadni," zavrčela jsem. Kde se to vrčení ve mně vzalo?
,,Není hezké utíkat z postele a vyhánět hosty z domu." Mlasknul nespokojeně jazykem a přešel až ke mně.
,,Co jsi udělal Stefanovi?" zeptala jsem se.
,,Zlomil mu vaz," pokrčil rameny, jako kdyby to byla samozřejmost.
,,Ty..." zamračila jsem se. ,,Blázne!" mračila jsem se dál.
,,Myslím, že bychom se měli přesunout zpátky do postele. Máme něco nedodělaného." Usmál se tajemně a popadl mě za paži. Táhnul mě ke dveřím. Jenže když jsem uviděla Stefanovo ležící, nehybné tělo, tak jsem to nevydržela a vrazila Damonovi nůž do zad. Ten zaúpěl a padl na kolena. Já ho shodila dolů a přitiskla jeho tvář k zemi. Obkročmo jsem si sedla na jeho záda a nůž zarazila hlouběji.
,,Tohle máš za mě a za všechny, kterým jsi ublížil," zavrčela jsem, nůž vytáhla a chystala se ho vrazit do míst jeho srdce. Věděla jsem, že ho nemůžu zabít, ale mohla jsem mu způsobit pěkně velkou bolest. Damon však měl jiné plány. Shodil mě ze sebe a nahnul se nade mnou, nůž mi vyrazil z ruky. Pak mne prostě políbil a ruce mi dal za hlavu. Překvapená jeho počínáním jsem byla ztuhlá, ale pak jsem zavřela oči a polibek jsem mu oplatila. Co to se mnou bylo? Jeho rty byly pro mě jako magnet a musela jsem ho líbat. Hnusilo se mi mé počínání. Vedle nás byl jeho bratr se zlomeným vazem, nahoře měla má teta důležitou schůzku se záchodovou mísou a já se tu líbala s upírem, který mě proměnil na to samé. Rychle jsem ho od sebe odstrčila a vstala. Zamračila jsem se, ale to on se jen vědoucně usmál. Podívala jsem se po noži, který ležel vedle mě. Jenže než jsem se stačila sehnout tak jsem byla pod Damonem a nůž nad břichem. Pozorovala jsem ho, zda mi oplatí stejnou mincí nebo ne. Jenže on místo toho jen rozřezal mé tričko, které už jen taktak drželo, aniž by mi porušil kůži. Dívala jsem se na jeho počínání neschopna pohybu.
,,Eleno!" zavolala ze shora má teta a já to viděla jako spásu, ale Damon se jen usmál a postavil se. Rozešel se nahoru.
,,Ne!" křikla jsem a přemístila se před něj. ,,Co chceš?!" zamračila jsem se.
,,Tebe," odpověděl prostě.
,,Pokud slíbíš, že už nikomu neublížíš-"
,,Samozřejmě, že ublížím, Eleno. Jsem upír," přerušil mě.
,,Tak aspoň ne už tady v Mystic Falls." Špitla jsem. Zamračil se a pak se usmál.
,,Jdi si sbalit věci, odjíždíme odtud. Pokud nechceš, aby se stala další vražda, tak za hodinu před penzionem!" řekl a zmizel jako pára nad hrncem. Sedla jsem si na schody a složila hlavu do dlaní. Plakala jsem, slzy mi tekly proudem. To mě však někdo objal a já se ještě víc přitulila.
,,Bude to dobrý, uvidíš." Šeptnul mi Stefan do vlasů.
,,Nebude, do hodiny musím být se sbalenými věcmi u penzionu." Vzlykla jsem a pohlédla na něj.
,,Vyřešíme to, neboj se." Pohladil mne po tváři a líbnul na čelo. Pousmála jsem se.
,,Jsi na mě moc hodný, děkuju." Špitla jsem.
,,Eleno?" ozval se hlas tety Jenny. Rychle jsem si stiskla tričko k sobě, aby to nevypadalo tak, jak to vypadalo.
,,Jo, Jenno?" zeptala jsem se a otřela si slzy.
,,Jdu si lehnout, není mi moc dobře. Ale.. proč pláčeš?" zeptala se ochranitelsky.
,,To nic, Jenno. Vše je v pořádku, jen si tady povídáme a tohle jsou slzy smíchu." Usmála jsem se chabě.
,,Jak myslíš, mně to můžeš říct. Ale zavřete dveře, je tu děsný průvan." Usmála se a šla do svého pokoje.
,,Běž se převléct, já zatím uklidím a umyju ten nůž." Mrknul Stefan a sešel schody. Přikývla jsem a vydala se do svého pokoje. Zalezla jsem dovnitř. Cítila jsem se neuvěřitelně slabá, vyhladovělá, unavená. Mnoho pocitů mnou vířilo a já se v nich nevyznala. Radši jsem vlezla do sprchy a umyla se. Bohužel ani ta teplá voda ze mě nemohla smýt mé pocity. Vylezla jsem ze sprchy omotaná v ručnících a šla do svého pokoje. Tam čekal Damon a Stefan. Polkla jsem vystrašené zalapání po dechu. Člověče, Gilbertová! Jsi teď upír, zlá holka! Tak se nechovej jak vystrašené batole! Křiklo na mě mé podvědomí. Nadechla jsem se a pohlédla jim oběma do očí. Stefan vypadal zmučeně, zato Damon měl úsměv od ucha k uchu. Přešla jsem v poklidu, nevšímajíc si jich, ke svému prádelníku a otevřela ho. Dívala jsem se do prázdného šuplíku, kde nic nebylo.
,,Co se to?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Zabalil jsem ti. Na posteli máš oblečení, které si vezmeš na cestu. Udělal jsem s mým milovaným bratříčkem dohodu." Zavrněl Damon. Nadechla jsem se, už zase poněkolikáté dneska, k odpovědi.
,,Pojedeš s Damonem na měsíc ven. Prostě jinam z Mystic Falls. Po měsíci se vrátíte a pak se to sjedná, jak to bude dál." Odpověděl mi Stefan dřív, než jsem se stačila zeptat.
,,Cože?! Sakra zbláznili jste se?!" okřikla jsem je. Damon se pobaveně zachechtal, ale Stefan vypadal jako zmučené štěně.
,,Ne, právě naopak. Dáváme ti možnosti," usmál se Damon provokativně.
,,No jistě, jenže jediná možnost, kterou chci je ta, že zůstanu hezky doma a ne, že za mě budou rozhodovat blbý a blbější!" zavrčela jsem a s oblečením z postele se přemístila do koupelny, kde jsem se zamkla. Opřela jsem se o dveře a s brekem se sesunula na podlahu. Přitáhla jsem si kolena k sobě a položila si na ně hlavu. Z očí mi tekly slzy jako hrachy a já do toho škytala hlasem, způsobeným brekem.
,,Eleno?" ozvalo se za dveřmi měkce spolu se zaklepáním.
,,Vypadni! Jdi pryč! Zmizte z mého podělaného života!" vykřikla jsem skoro hystericky. Uslyšela jsem Stefanův povzdech. Od Damona nic.
,,Otevři, prosím. Promluvíme si v klidu a bez pláče." Zamumlal Stefan. Uslyšela jsem Damonovo opovržlivé uchechtnutí a otevření dveří. Jenna! Rychleji než kdykoli jsem se převlékla a vyřítila se ze dveří, kde jsem narazila do Stefanovi hrudi a na Damonův pobavený škleb. Má teta koukala na oba, jako na zjevení. No jistě, vždyť vypadají lákavě. Teda podle ní!
,,Co se to tu děje? Proč křičíš, Eleno?" zeptala se má teta zmateně a její pohled těkal mezi mnou, Stefanem a Damonem, který si mě přitáhl k sobě, dál od Stefana.
,,To jen, že tyhle dva už nechci nikdy víc vidět." Odpověděla jsem popravdě. Což zapříčinilo varovný stisk mé paže a opatrný pohled od Stefana.
,,Tím pádem odejděte, pánové." Vyzvala je má teta, ale to už před ní stál Damon. Jenna vystrašeně křikla a couvla.
,,Jenno!" vyhrkla jsem a rozešla se za ní, jenže to mě Damon zpražil varovným pohledem a Stefan mě chytil za ruku.
,,Nic si nepamatuješ, nic se tu nestalo, nic jsi neviděla, nic ti Elena neřekla a teď si půjdeš lehnout, jelikož jsi unavená. Usneš," shrnul to Damon a má teta odešla. Zamračila jsem se a zavrčela. Cítila jsem, že mé špičáky vyrostly a upíří obličej se dostavil. Chtěla jsem na něj skočit a něco mu udělat, nebude si zahrávat s mými blízkými! Stefan mě chytil za lokty a držel pevně, abych se na Damona nemohla vrhnout. Zato Damon se tvářil víc než pobaveně díky mému počínání.
,,Pusť mě!"okřikla jsem Stefana a snažila se dostat z jeho sevření.
,,Ne, akorát bys ublížila sobě a ne jemu." Odpověděl mi Stefan. Povzdechla jsem si a uvolnila se, v obličeji jsem nabrala ten lidský, ale můj nenávistný pohled k Damonovi v něm přetrvával.
,,Fajn, tak mě už pusť." Požádala jsem ho a on po chvíli přemýšlení pustil mé lokty ze sevření a nechal mě postavit se dál od něj.
,,Tak jdeme maličká, pojedeme pryč." Pobídl mě Damon. Pozdvihla jsem obočí.
,,Ani kdyby prasata uměla lítat!" odsekla jsem. Zamračil se, oči se mu podlily krví a mé podvědomí křičelo a radilo utéct, ale já zůstala na místě jako přikovaná, nedělala jsem nic. Jen pozorovala jeho predátorskou chůzi a vyčkávala.
,,Víš, neměla by sis dovolovat na starší." Zavrčel a dál se ke mně přibližoval. To mu ale zatarasil Stefan cestu a zavrčel taky.
,,Damone má pravdu. Není Katherine, tak ji nech být." Zavrčel a já zpozorněla.
,,Jako Katherine?" zeptala jsem se a vyšla spod Stefanových zad.
,,Vypadáš přesně jako ona." Odpověděl Stefan.