It's Our Beginning, Elena... » Damon & Elena (TVD) /✓/

8. Kapitola

Zírala jsem na upíra před sebou, v mé mysli z toho pohledu zněl hlasitý alarm, který ne a ne přestat řinčet. Bolela mne z toho hlava. Ve spáncích mi pulzovalo a má ústa se pootevřela k výkřiku. Bohužel jsem byla natolik chytrá, že jsem ze sebe nevydala ani hlásku. Damon by beztak provedl něco, co by se mi nelíbilo. Spíš to, z čeho bych zůstala němá po zbytek života hrůzou.
,,Nejsi ráda, že mě vidíš?" zeptal se a nasadil zklamaný výraz. Jenže jeho nálada se měnila tak rychle, že už měl na tváři zase vychytralý úsměv.
,,Ne," odpověděla jsem stručně. Tuhle konverzaci určitě musel Stefan slyšet. Bože, kéž by!
,,A to jsem ti tak pomohl." Uchechtnul se. Pozdvihla jsem zmateně obočí a založila si ruce na prsou. Nedám mu znát, jaký strach z něj mám. Ani za milión!
,,Myslíš vraždou mého učitele?!" zavrčela jsem tiše.
,,Ne, myslím tím to, že tvůj bratr žije, i když se setkal s mou šarmantní osobou a dokonce je i vyléčený z těch drog. Skvělé ne?" optal se s úsměvem. Takže proto byl Jeremy tak veselý a říkal, že skončil?!
,,Ty si hraješ s myslí mého bratra?!" zamračila jsem se a zatnula dlaně v pěst.
,,A s myslí tvé tety a s myslí tvé kamarádky," vyjmenovával a já zalapala po dechu, přešla jsem k němu a jednu mu vpálila. Teda chtěla jsem, ale on mou ruku chytil, nasadil nasupený pohled a ruku mi lehce stisknul, aby mi ukázal jakou má sílu. Semkla jsem pevně rty, aby z nich nevyšla ani hláska. Uchechtnul se a mou ruku pustil. Jenže to jsem mu tu facku dala nanovo a tentokrát zasáhla svůj cíl. Pak jsem ustoupila.
,,Jak se jenom opovažuješ pohrávat si s myslí mých nejbližších?!" zavrčela jsem. Páni, ani nevím, kde se to vrčení vzalo.
,,Fajn, dobře mě poslouchej." Přešel až ke mně a pozoroval můj obličej. Pak se mi zadíval do očí. Jeho zorničky se rozšířily, zůstala jsem na něj oněměle koukat.
,,Půjdeš se omluvit, že ti není dobře a pojedeš domů, kde si vezmeš svůj hezký kufr, který na tebe čeká na posteli a poté přijedeš k penzionu. Sbalená, se svými věcmi. Pojedeme na výlet." Dokončil svou řeč. Zamračila jsem se a znovu mu jednu vpálila.
,,Leda tak ve tvém snu, ty ubožáku!" zamračila jsem se, ignorovala jeho výraz a šla jsem si to zase zpátky.
,,Fajn, pokud chceš, aby si Caroline něco udělala," ušklíbnul se a já se otočila. Zatajila jsem dech, když si k uchu přikládal telefon.
,,Co to děláš?" vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a pozorovala ho.
,,Caroline? Zlatíčko, kde že to jsi? Na dámských toaletách? Dobrá, tak pokud se tam Elena neukáže do jedné minuty, tak rozbij zrcadlo a rozřízni si zápěstí. Vykrvácej, přesně jak jsem ti to říkal." Usmál se lišácky. Zalapala jsem po dechu, který se nějak nechtěl rozhoupat k udržení mého těla ve stavu schopného běhu. Damon se usmíval, když si telefon zase strčil do kapsy.
,,Ty.. ty... hajzle!" vykřikla jsem to nejsprostší slovo, které mi vytanulo na mysli. Tvář se mu zkřivila hněvem a vydal se pomalým krokem ke mně, ale to já už se rozeběhla a proběhla kolem shluku studentů, který postával kolem sanitky. Prodírala jsem se davem, vědoma toho, že nemám moc času, a že ten mocný upír je za mnou. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem uměla a já byla rychlá dost. Běžela jsem školní chodbou, kde se rozezněl Damonův smích. To bylo to jediné, co se tu ozývalo. Tichá vylidněná chodba. Polkla jsem a běžela dál. U dámských toalet jsem to však napálila do zamčených dveří. ,,Caroline!" vykřikla jsem a zabušila na dveře.
,,Eleno?" zeptal se velice tichý hlásek za dveřmi.
,,Co se děje?" objevil se vedle mne Stefan, který dveře jednoduše vyrazil. Nic jsem neřekla, jen jsem přeběhla ke své kamarádce, která si držela sklo nad zápěstím. Jakmile mě však uviděla, sklo spadlo na zem a ona překvapeně zamrkala.
,,Co se děje? Co dělám tady?" zeptala se zmateně a pozorovala mě, pak dveře, které byly na třísky a nakonec Stefana, který k tomu všemu vypadal velmi zmateně.
,,Jsi v pořádku? Není ti nic?" ignorovala jsem záměrně její otázky a prohlížela ji starostlivým pohledem.
,,Ne, nic mi není. Proč by mělo být?" zeptala se a pohlédla na rozbité zrcadlo a střepy kolem. ,,To jsem udělala já?" podivila se zmateně.
,,Ano.. Caroline?"
,,Hmm?"
,,Ty si to nepamatuješ?" zeptala jsem se zaujatě. Zavrtěla hlavou.
,,Byla ovlivněna mým bratrem. Nejspíš to udělal tak, aby si pak nic nepamatovala." Odpověděl mi místo ní Stefan.
,,Ach," vydechla jsem chápavě, zatímco Caroline na nás zmateně hleděla.
,,Mohli by jste mi to vysvětlit?" založila si ruce na prsou.
,,Nevím -" nedočkala jsem se odpovědi, protože Stefan byl bodnut do břicha kusem ode dveří. S Caroline jsme obě vykřikly a instinktivně ucouvly. To už se u nás objevil Damon a jen se usmíval, zatímco jeho bratr skučel bolestí. Rychle jsem se postavila ochranitelsky před Caroline. To však Damona jen pobavilo. Zamračila jsem se a pohlédla za něj na Stefana, který si obrovský kus dřeva vytáhnul z těla. Jenže jak mi on sám řekl, pil krev zvířat. A pokud jsou mé propočty správné, tak bude o dost slabší než krev lidí.
,,Samozřejmě ti to objasním, Caroline." Usmál se ten černovlasý ničema a jednoduše se přemístil za nás, takže byl před Caroline, zatímco já vzadu. ,,Nic si nepamatuješ, tohle je naprosto normální den a mimochodem, půjčím si pár kapek tvé krve." Dodal a prokousnul jí rychlostí světla zápěstí. Caroline jen drobně vykřikla. Za to já oněměla hrůzou.
,,Caroline.." zašeptala jsem, když kolem mě prošli a mířili si to přímo ke Stefanovi. Ach.. ne! Stefanův obličej se změnil. Uviděla jsem bílé špičáky a pod jeho rudýma očima tmavé žilky. Oklepala jsem se.
,,Vypadni ode mě, Damone!" zavrčel, ale žízeň byla posilněna jeho zraněním. Rozeběhla jsem se k nim, ale to Caroline poklekla před Stefana a Damon mě zastavil a chytil mě před sebe. Ruce jsem měla za zády spoutané jeho dlaní a druhou mne tisknul k sobě. Přivoněl si k mým vlasům.
,,Jen se podívej, maličká..."Vybídnul mě. ,,Tohle je ten pravý Stefan. Rozparovač," zasmál se mi tiše do ucha a líbnul těsně pod něj. Ošila jsem se.
,,Stefane, ne." Zavrtěla jsem prosebně hlavou. Stefan však hypnotizoval Carolinino zápěstí svým pohledem.
,,Já nemůžu," zašeptal téměř neslyšně a pokusil se odsednout. Bylo vidět, že je slabý. Caroline se však držela u něj.
,,Stefane, já vím, že tohle nechceš. Nechceš jí ublížit!" Naléhala jsem, ale to mi Damon zacpal pusu svou dlaní.
,,Pššt, divadlo by se nemělo rušit." Usmál se za mnou. Ten jeho úsměv jsem přímo cítila. Beznadějně jsem hleděla na scenérii před sebou. Stefan s upířím obličejem, který mě děsil, se hladově díval na mou kamarádku, která mu nabízela své krvácející zápěstí. Vrtěla jsem se, pokoušela se od Damona dostat, ale výsledným efektem bylo, že mě Damon k sobě akorát přitisknul víc. Zmučeně jsem zaúpěla do jeho dlaně. Slzy se mi začaly valit proudem z očí. Stékaly po tvářích k jeho dlaním. A snad právě díky tomu Damon strnul a ruku odtáhnul. I Stefan na mě pohlédnul. Jeho obličej se vrátil do normálu, bylo vidět, že ho to stálo mnoho úsilí. Damon se však ani nehnul. Mé ruce zůstávaly stále v uvěznění svěráku jeho dlaně. Čekala jsem, co se bude dít. Ale jeho ruce záhadně zmizely společně s mou kamarádkou. Rozhlédla jsem se a poté přispěchala ke Stefanovi.
,,Jak je ti?" zeptala jsem se potichu. Chabě se usmál.
,,Potřebuju krev, ale teď bych se hlavně potřeboval někde schovat." Odpověděl.
,,Schovat?" podivila jsem se.
,,Než se mi ta rána zahojí," uvedl to na pravou míru. Chápavě jsem přikývla a pomohla mu vstát, pomalu jsme přešli k jedné učebně. Opřela jsem ho o učitelský stůl. Nedbaje protestů jsem mu vyhrnula tričko a s hrůzou pozorovala hojící se ránu. Byla pekelně velká! Skousla jsem si ret a přešla k umyvadlu, vzala papírové ručníky, co tam u něho jsou a namočila je do vody, pak jsem se vrátila ke Stefanovi a opatrně jsem kolem jeho rány umývala krev. Dělalo se mi špatně. Chápejte, krev mi normálně špatně nedělá, ale takovéhle množství a ke všemu v břiše kráter o velikosti Měsíce. To fakt nejde dohromady.
,,Už se to hojí," špitla jsem a dál mu otírala ránu.
,,Ano," souhlasil. ,,Caroline bude v pořádku." Dodal v celku klidně. Povzdychla jsem si.
,,To doufám, nechci ji ztratit. Už jsem ztratila zbytečně moc blízkých." Posteskla jsem si.
,,Neztratíš ji, slibuju," pohladil mě po tváři. Podívala jsem se na něj a pousmála se. Pak jsem se podívala na jeho zhojené břicho a tričko mu zase shrnula dolů, i když díra a krev na něm zůstaly.
,,Díky," pousmála jsem se a spěšně jsem odešla. Vyrazila jsem domů i se svými věcmi, které jsem si vzala ze skříňky. Dnes se už učit nebude, vytáhne se černá vlajka a to bude vše. Nejspíš nám dají i volno na celý týden. Tohle totiž otřáslo všemi v naší škole.