It's Our Beginning, Elena... » Damon & Elena (TVD) /✓/

5. Kapitola

Probudila jsem se do nového dne a usmála jsem se. Byla sobota. Den, kdy je nic nedělání povinnost. Teda aspoň pro mě. Vyskočila jsem čiperně z postele a zamávala mému hostovi za oknem, havranovi. Dokonce nekrákal a nechal mě spát! Přešla jsem k oknu a otevřela ho. Krákal strčil dovnitř další růži. Ta byla podle mých propočtů šestnáctá i s tamtou dole od včera. Už zbývá jen jedna a potkám toho, kdo mi posílá růže přes havrana. S děkovným úsměvem jsem růži přijala a přičichla si k ní. Voněla úžasně. Myslím, že tuhle vůni budu mít hooodně dlouho ráda. Růži jsem položila na stůl a přešla jsem ke skříni, vybrala jsem si džínové kraťásky a černé tílko. Pak jsem si ještě vzala spodní prádlo a odešla jsem do koupelny, kde jsem se zamkla a věci dala k umyvadlu. Pak jsem se vysvlékla z pyžama a vlezla jsem do sprchy, kde jsem na sebe pustila proud teplé vody, která příjemně hřála na mé kůži. Vzala jsem si sprchový gel s vůní jablek a omyla celé své tělo. Pak jsem si vzala šampón, též s vůní jablek, a umyla jsem si vlasy. Poté jsem ještě chvíli zůstala pod tou úžasnou vodou. Nechtělo se mi odtamtud, ale má pokožka už krabatila. Takže jsem vylezla a obmotala své tělo ručníkem. Vlasy druhým. Pak jsem přešla k umyvadlu a vyčistila jsem si zuby. Pak jsem se lehce nalíčila a pustila vlasy z osušky. Vyfénovala jsem si je a poté jsem se konečně oblékla. Přešla jsem do pokoje, kde jsem konečně zavřela to okno a pak jsem i s růží vyrazila dolů. Dala ji do vázy k ostatním a ještě jednou jsem to přepočítala. Ano, šestnáct růží. Zbývá jedna. Zavrtěla jsem hlavou a přešla do kuchyně, kde zrovna Jenna chystala snídani.
,,Máš i něco pro mě?" usmála jsem se na ni a sedla si.
,,Dobré ráno i tobě, slunce jasné." Zasmála se Jenna.
,,Promiň. Bré ráno!" zasalutovala jsem a usmála se.
,,Samozřejmě, že pro tebe něco mám." Usmála se má teta a předložila přede mne míchaná vajíčka s opečenou slaninou a lžičku, vidličku a nakonec i radši nůž.
,,Děkuji," usmála jsem se a už jsem se pustila do jídla.
,,No jo, jediný jídlo, co umím bezvadně." Zasmála se a přešla ke schodům. ,,Jeremy! Snídaně!" zavolala, ale Jeremy se neozval.
,,Dojdu se za ním podívat." Zamumlala jsem ještě s plnou pusou a odeběhla se slaninou v ruce nahoru. Zaklepala jsem na dveře a pomalu je otevřela. Jeremy u sebe nebyl. ,,Jeremy?" zavolala jsem a rozhlédla se. Pomalu jsem tam vešla, zkontrolovala koupelnu, ale nikde nikdo.
,,Není tady, co?" ozvala se za mnou Jenna a já nadskočila leknutím.
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Není. Musel se ráno vypařit." Povzdechla jsem si a podívala se na Jennu.
,,Jo.. jako teta jsem zklamala," povzdychla si a šla do svého pokoje. Vyběhla jsem za ní, ale ona se tam zamkla. S povzdechem jsem sešla dolů. Tohle Jeremymu nedaruju!

Po snídani jsem po svém rozhodnutí vyšla z domu a šla na procházku. Procházela jsem se po ospalém Mystic Falls a dívala se všude kolem. V dálce zakrákal havran a já radši zrychlila s tím, že jsem si to parkem vzala zpátky domů. To se přede mnou však zjevil ten havran a před sebou růži i se vzkazem.:

Již brzy...

Prošla jsem se až domů, kde jsem růži dala do vázy. Jenna nebyla doma, Jeremy nebyl doma. Byla jsem sama. Vzkaz, co byl u růže jsem zmačkala a vyhodila. Přešla jsem do svého pokoje a sedla si na postel. Prohrábla jsem si vlasy a zavřela s nádechem oči. Vykřikla jsem leknutím, když na okno zaťukal zobákem Krákal. Pomalu jsem k tomu oknu přešla a otevřela ho. Havran mi podstrčil do pokoje další vzkaz.

Dnes ve 20:00 v Grillu? Pošli mi odpověď, prosím..

Podívala jsem se na havrana a pak jsem přešla ke stolu. Byla jsem zvědavá, ale zároveň jsem nikam nechtěla. Ale byl to Grill, takže tam bude hodně lidí. Odpověděla jsem kladně a přenechala vzkaz havranovi. Ten odletěl a já okno zavřela. Nevím, co mám dělat. Ale nebojím se, ne, řekla jsem si, že strach mít už nebudu. Bude to něco nového a dobrého. Teď je ale čas na oběd.