THRONE

19. Fotka

Objímala jsem si kolena mými pažemi a přitom měla hlavu otočenou na levou stranu. Jeho okno bylo celkem velké a obrovské, od stropu až po zem - francouzská okna, která jsem si taktéž přála, ale do mého bytu se nehodili. Okna obklopovali závěsy klidné krémové barvy a kvůli tomu, že žaluzie nebyli zatáhnuty, pronikalo do místnosti lehounce svítící světlo. Za jiných okolností by mi sluneční paprsky přišli otravné a já bych se postavila, jen s jediným cílem - použít krémové závěsy a zatáhnout jimi okno. Ale v tuto dobu jsem se nepostavila. Ne snad proto, protože jsem byla líná, ale proto, protože mi to vyhovovalo.

Stočila jsem protentokrát svůj pohled na Andyho, spícího v té stejné posteli s nebesy, kam mě sotva před čtvrt dnem hodil a začal lechtat. Ležel tam, tak opuštěný, jeho hruď byla nahá, přičemž se vymluvil na to, že mu je horko ale nechce otevřít okna. Nemohla jsem uvěřit, že ta tetování na jeho hrudi se mi líbí. Byla zajímavá, nepopřu to. Bohužel jsem ale nemohla mému mozku popřít ani to, že si pomyslela, že Andy možná má přítelkyni...

A nebyl by to nejlepší okamžik se s ní poznat, kdyby si to sem nahoru do této ložnice napochodovala a viděla mě jen ve spodním prádle a Andyho bez trika... koneckonců i kalhot...

...takže polonazí.

Neměla jsem odvahu Andyho probudit a zeptat se ho, zda přítelkyni má. Bylo by to jak divné, tak i šílené. Probudit někoho kvůli tomu, že se chcete zeptat na jeho polovičku a pak hned po jeho odpovědi ho poslat dál spát. Já bych člověku kvůli tomu byla odhodlaná ustřelit hlavu.

Obavy jsem ale začala mít čím dál tím větší a větší. A můj mozek mě donutil postavit se, jen s jedním úmyslem.

Otočila jsem se u dveří na spícího Andyho, abych zjistila, zda ještě spí. Nerada bych, kdyby mě nachytal jak si to štráduju nakonec stejně jen ve spodním prádle z ložnice pryč. Naštěstí ale ještě spal a já tak mohla sáhnout na kliku a otevřít pomalinku dveře. Dveře k mému štěstí nezavrzali ani nic takového, takže jsem mohla rychle vymizet z této krásné ložnice dolů po schodech, abych mu nějak prošmejdila byt. Jak směšné - prošmejdit byt kvůli tomu, abych zjistila, zda někde nemá fotku.

Možná, že bych mu prošmejdila i tu obrovskou ložnici a zjistila, zda někde nemá fotky v rámečku s kdejakou dívkou... ale bylo by to moc 'riskantní'. Za prvé - Andy by byl stále v posteli a kdyby se vzbudil, byla bych v háji. A za druhé - jeho ložnice byla opravdu hodně lehounce vymyšlená - jediné co v něm měl byla postel, vedle postele dvě malé stolečky - na obou stranách jeden a na nich lampa -, dále okno se sametovými závěsy, koberec, LED televize a nakonec ještě šatna, která byla zabudovaná do zdi. Nikde nic. Nikde žádná zarámovaná fotka jeho a popřípadě jeho přítelkyní.

Zatímco jsem scházela pomalinku schody dolů, připadala jsem si, jako kdyby můj mozek hezky halucinoval a hezky se mnou vyjebával. Třeba je Andy takový typ, který prostě a jednoduše fotky nemá rád a nerad je vyvolává. Tím pádem by neměl žádné fotky v rámečku a já jsem se ho na tu otázku mohla zeptat poté, co by se vzbudil.

Ale přece bych neriskovala své zdraví - co kdyby přítelkyni měl a ta by nás nachytala přesně v takovém momentu, který by neznamenal vůbec to, jak by to vypadalo?

Protočila jsem nad sebou očima a jako první jsem zamířila hned k jedné velké komodě. I obývák měl moc hezky moderní, jak se tu rozhlížím. Ale opět mu tu chybí věci. Má tu pouze koberec, jeden gauč, LED televizi ve zdi, jednu velkou komodu, ale přitom to je tak prostorný obývák... to se sem snad nově nastěhoval a čeká na ty pošuky, které by mi dovezli jeho nábytek, nebo co?

A nebo má rád jednoduchost.

Huso hloupá.

Drž už hubu!

Poměrně nahlas jsem vzdychla a když jsem se na to všechno chtěla vykašlat, na komodě, před kterou jsem stála, jsem krom umělé kytky ve váze, klíčů, moderní lampy a v neposlední řadě nejméně milion ocenění z jakýchkoliv vyhraných soutěží a ocenění (nejspíš když byl malý), spatřila jednu věc, která mi připadala dosti zajímavá. Jen jsem ji musela otočit směrem nahoru.

Mé přimhouřené oči jsem ještě více přimhouřila a ruce natáhla k té dané věci. Polkla jsem a mé zorničky se rozšířili, když jsem zjistila, že to je doopravdy rámeček s fotkou. Ale rámeček nejen že neměl sklo a bylo rozbité - jako když s ním hodíte o zem -, ale taktéž byla uvnitř fotka zmuchlaná a jen tak tak držela v rámečku a nevypadla.

Na fotce se nacházel Andy, logicky i s jeho výškou a kolem pasu objímal dlouhovlasou dívku, která byla sice taky vysoká, ale tipla bych, že na sobě měla podpatky. Obyčejná holka by přece neměřila přes dva metry a nepřekonala tak svého přítele.

Pokud to je vůbec její přítel.

Nechápala jsem, proč by asi tak ta fotka byla zmuchlaná, div ne celá zničená, a i rámeček by byl rozbitý a otočený dolů, když spolu chodí. Tohle mi můj mozek nechtěl připustit a pochopit.

Co když je ta fotka stará? Na Andyho tváři nejde poznat, kolik mu asi tak bylo. Tak jako tak vypadá stále mlád a odvážila bych říct, že se za těch posledních let nějak nezměnil. Třeba takto vypadal i před pěti lety... nebo klidně i deseti lety... třemi lety... jedním rokem...

Nevím, co jsem si měla myslet o té dívce na fotce. Nemyslela jsem si, že by tak vypadala přírodně. Make-up na její tváři dominoval, to ano. Ale kdo to je? Jaká byla? Proč je ta fotka zničená? Pohádali se? Chodí spolu vůbec nebo to jsou jen dobří přátelé?

Nechtěla jsem, aby na moji mysl útočilo víc otázek a tak jsem bez jakýchkoliv vzdychnutí položila rámeček zpět na to stejné místo, kde se nacházelo, i ve stejné poloze.

Otočila jsem se a upalovala rychle o schodech nahoru, protentokrát jsem nedávala pozor na hlasitost mých skákání po schodech.

Když jsem otevřela dveře od ložnice, zpět je zavřela a udělala sotva tři kroky, Andy se začal probouzet.

S úsměvem na mě zvedl hlavu a chraplavým hlasem, který byl strašně magický, promluvil; ,,Pojď sem."

S nakloněnou hlavou na pravou stranu jsem právě došla k posteli... s těmi úžasnými nebesy. Neviděla jsem jediný smysl toho, proč bych k němu měla přijít. Vždyť tu jsem.

Začal se smát a jeho hlava upadla zpět do polštářů, kde taky ještě před chvilkou byla. ,,No tak. Pojď sem, sweetheart."

Uchechtla jsem se sama pro sebe a zakroutila hlavou. To on ale nemohl vidět, protože jeho hlava byla stále v pohodlných měkkých bílých polštářích. Deka zahalovala sotva jeho dolní část těla, těsně pod začínajícím se nápisem jeho boxerek značky Calvin Klein.

Bez myšlení jsem se rozhodla, že k němu.. půjdu.

Má kolena byla hlazena při každém pohybu měkkou peřinou, jelikož jsem se právě po kolenou přibližovala k Andymu. V momentě, kdy jsem k němu byla už hodně blízko, spatřila jsem jeho zavřené oči, ale rty měl zvlněné do úsměvu, jeho ruce měl uvolněně dané za hlavu, vypadal, jako kdyby byl bezstarostný a relaxoval, neměl žádné problémy... tak přesně v tom momentě jsem kašlala na tu fotku v rámečku, o patro níž. Kašlala jsem na to, že i kdyby přítelkyni měl, nebála jsem se vůbec ničeho. Stala se ze mě stejná osoba, kterou byl nyní Andy - bezstarostná, se zavřenýma očima ale úsměvem, relaxující a za chvilku i s rukama za hlavou.

Skončila jsem vedle něj velkým skokem, až to žuchlo. Vyprskla jsem smíchy a ruce, které jsem měla sotva pár vteřin za hlavou jsem před sebe nahoru vztáhla. Dívala jsem se, jak se mé ruce pohybují ve vzduchu a nic jiného jsem nevnímala, jen to, jak se mé ruce pohybují a i s nimi jak vidím menší bílou 'horní' část postele s nebesy... vnímala jsem jen to, jak je tato místnost úchvatná, ale stejně to bylo kvůli Andyho přítomnosti... vnímala jsem v neposlední řadě tu krásnou vůni Andyho, které nemohla být ani slovy popsána. Milovala jsem ji už od toho momentu v klubu, kdy si mě k sobě přitáhl a on voněl po cigaretovém kouři a něčím dalším, odvážným a krásným... a to, že mi tenkrát sahal na zadek nehrál - ani nehraje a nebude hrát - žádnou roli. Líbil se mi. On celý. Byl a stále je hodně sexy. Celá jeho vůně byla nasáklá polštáři, ve kterých jsem měla uloženou hlavu.

Cítila jsem se uvolněná, nad ničím jsem nemusela přemýšlet a takto se mi to líbilo.