THRONE

11. Nenávist

Nebojte se pustit si song v médiích nahlas!:))) :D fakt, už to nebude takový... dravý, ale spíš celkem dost fajnový :3 :DD (ten song miluju*-*)

Kéžbych věděla, že jedním pouhým zaslepeným zkurveným dětským snem - jenž se doopravdy uskuteční - potkám mého osobního psychického tyrana, šla bych tu nabídku odmítnout. A pak bych se šla zabít, protože s vědomím, že žije nadále ve stejném městě jak já je ubíjející a pomalinku i hrozně deprimující.

Stát tváří v tvář za tu dobu člověku, který mi dokázal i s jeho kolegy v minulosti víc než jen ublížit je síla. Všechno se jako by zastavilo. Bylo těžké dívat se do jeho očí a cítit jeho parfém, jeho přítomnost.. pořád jsem se bála. A začala jsem si připadat jak malá zoufalá kočka s naježeným srstem. Jen drápy jsem potřebovala vytasit.

A také ano.

Drápy jsem vytasila hned poté, co vyslovil zasekle mé jméno; ,,Barbaro?"

,,Ty si pamatuješ na mé jméno?!" kousla jsem se do jazyka samým zlostem. Tak moc jsem si přála ho udeřit.

,,Pamatuju." mluvil skoro koktavě a z očí mu svítila obrovská překvapenost z toho, že mě právě vidí.

,,Škoda, že já si to tvé jméno moc dobře nepamatuju." vystrčila jsem dolní ret do hraného lítostivého šklebení. ,,Danny? Dendy? Duffy? Duke? Dick? Ohh, promiň, já fakt nevím!" vyprskla jsem zhnuseně.

Vzdychl a odstoupil o krok dozadu. Prohrábl si vlasy se zrakem, zabodnutým na stropě a poté vyplnil ten jeden zbylý krok zpět. Opět mi stál stejně blízko, možná že blíž a já si myslela, že se pobliju na jeho Nike boty. ,,Ty si na to pamatuješ.." zašeptal a sklopil oči k zemi. Byl jak vyměněný.. ale ne dostatečně dobře hraně pro mě.

,,Děláš si ze mě prdel?! To jsi tolik naivní, že sis myslel, na to všechno zapomenu?! Víš ty vůbec, jak moc jsem se trápila? Tak ty ne, zrovna ty ne, protože ty sis něčím takovým neprošel a bylo by ti to stejně i tak fuk! Takový bezstarostný život by ti mohl každý závidět, ale podívej - mě to bylo i tak u prdele, stejně jak jsi mi měl být u prdele ty. Já jsem nemohla díky tvému zasranému ubližování mi zaspat! Od toho jsem asi měla ty hrozný kruhy pod očima, na ně nepomohl ani korektor! Ale horší byla má duše, kterou jsi pochroumal a shodil dolů k zemi skoro jako pod jedoucí tramvaj! Což o to, večer jsem nemohla ani oči zamhouřit, přisral ses mi před něj ty s tvým šklebením a všechna ta slova, které se mi zaryli do srdce! Místo toho, aby se postaral o mé oči večer spánek, postarali se o něj slzy a ty hnusné myšlenky a vzpomínky se zas postarali o mojí mysl, kurva! Těžko na to všechno zapomenu, víš?! Co třeba před školou takové 'Ser na to, ona stejně nebude nic namítat a nechá se' a poté jsi mi vrazil se smíchem pár facek, tím pobavil tvé kolegy, kteří stáli za tebou a jako na ukončenou jsi do mě parádně tvrdě uhodil?! Nebo takové nenápadné zesměšňování před celou třídou při mém zkoušení 'Stejnak to nikam nedotáhne, je to nula, tak jí dejte pětku'?! Jak jsi vůbec mohl být tak velký ubožák a ubližovat holce?! To ti něco spadlo na hlavu nebo ses do ní luxusně bouchl?!" chtěla jsem pokračovat, ale Denis mi skočil do řeči; ,,Prosím, přestaň!"

,,Proč bych měla přestat?! Nejsi na tohle zvyklý?! Když ti někdo říká pravdu do očí?! Vůbec ses nezměnil. Mám ti snad vyčíst rovnou tvé chyby?! Protože při tom šikanování jsi mi nedával na vybranou nic jiného než jen to, abych si všímala tvých hnusných stránek osobnosti! Komplexy, jak vidím, stále máš. Jestli tady byl nějaký člověk - uhh, třeba jen jeden jediný -, který ti říkal, jak jsi úžasný a neříkal ti tvé nedostatky, kterých jsi taky měl dost.. tak ho doslova a do písmene lituju.. normálního úžasného člověka by nikdy nenapadl nápad, aby nabídl holce sex ale když by ho ta odmítla, tak by se mohl samým posraním mrdnout o zem a vyhrožovat šikanou po celou dobu střední školy!" překvapila jsem sama sebe tím, že jsem neřvala, tím pádem si naší 'menší hádky nikdo moc nevšímal.

,,Lituju toho, dobře?!" vyprskl zničeně; málem jsem nechtěla věřit svým uším. Ale když mluvil dál tím stejným hlasem, začala jsem pomalinku věřit tomu, že ho to doopravdy mrzí; ,,Stáhl jsem si jednou tvojí fotku ze stránky naší školy, kde ses vyjímala mezi nejlepšími studenty. A kurva, ani nevím proč, lol! Toho dne, kdy jsi ze střední odešla a vysrala se na ni, večer jsem se začal uvědomovat a došlo mi po jedné celé hodině přemýšlení, že to bylo kvůli mě. Nikdy jsem si nemyslel, že bych někomu ubližoval natolik, že by opustil školu, toho jsem ani nikdy nechtěl dosáhnout. Litoval jsem toho a připadal si divně, jak totální debil.. Obvolal jsem mobilem své kamarády a spolu jsme vyrazili do ulic Londýna. Uboze jsem se opil, šel do tetovacího salónu a nechal si natetovat na ruku tvojí stáhnutou fotku, aniž bych v té chvíli byl vědom mého činu! Kurva!" kousal se do dolního rtu a rozhazoval rukama, až nakonec jeho pravá ruka zůstala v objetí na levé ruce. ,,Tak prosím.. nehraj si tady na to, že jsi zapomněla na mé jméno. Já jsem na to tvé taky nezapomněl."

Pustila jsem konečně Oliverovu ruku. Stála jsem na svých nohách a přemýšlela nad svojí reakcí. Kdybych byla ještě ta dívka před lety, zhroutila bych se, jelikož by se mi podlomili kolena. Ale teď jsem v sobě necítila nic jiného, než nenávist a to, že bych Denisovi nejraději vymlátila duši z těla. On by si vlastně zasloužil něco horšího než jen mé pěsti, které měli tu čest se setkat s jeho obličejem, má kolena, která měla čest setkat se s jeho břichem a má duše, která měla tu čest se odevzdat jeho síle a zničit se. Stála jsem odhodlaně a silně na svých dlouhých hubených nohou a mračila se na toho idiota, ačkoliv to, co řekl o tom jeho opití a vytetování si na ruku mojí fotku... je mi z něj víc blbě. Nemůžu uvěřit, že ta žena.. kterou má vytetovanou na levé ruce a ukazoval ji do televize... jsem já. Nevěděl o mě vůbec nic. Ani teď neví a přitom přede mnou stojí a dělá, jako kdyby mě znal bůh ví jak dlouho.

,,Kéžby sis mé jméno nepamatoval, jako mě samotnou. Protože já samotná bych si nejraději nepamatovala tebe." vydechla jsem. ,,Nesnáším tě!" zařvala jsem a po mém zakřičení ucítil na pravé straně obličeje obrovskou a štiplavou facku.

Otočila jsem se na Olivera a na jeho šokující výraz z toho, co právě celou dobu slyšel a čeho byl všeho svědkem. Ovšem že bych byla radši, kdyby tohle všechno neslyšel, protože jsem nechtěla, aby o mé šikaně někdo další věděl. Ale čas se vrátit nedá a mě nebude zbývat nic jiného, než Oliverovi věřit.

Zatáhla jsem ho za ruku a táhla do dál, tentokrát s konečným cílem; dorazili jsme na místo, kde jsme měli výborný výhled na již rozjeté focení; Izabel Goulart s Ronniem Radkem. Sami jsme se už mohli začít připravovat s obeznámenými informacemi, že Oliver bude fotit s Carou Delevingne a já s Andym Biersackem. Naštěstí ne s Denisem. Děkuji ti, Bože. I když na tebe nevěřím.