Vsadíme se, Evansová? ✔ (opravuje se)

Kapitola 13

Tak tu máte další kapitolu :) tak snad se vám bude líbit a budu ráda za vaše názory na ní :) Jako vždy se omlouvám za překlepy a chyby :) Dále bych vám moc chtěla poděkovat za 3.3 K a 411 vote. Ewie :)    

Dívka s chlapcem šli pomalu Zapovězeným lesem. Byla tichá podzimní noc a díky tomu už venku bylo i docela chladno. Na nebi zářily hvězdy a spolu s nimi i měsíc, který byl dneska v úplňku. Což naše dva čaroděje trochu zneklidňivalo. Hlavně Jamese. Věděl, že dnešní večer měl strávit úplně jinak. Že měl být s Tichošlápkem Remusovou oporou při přeměně, ale díky trestu tam být nemohl. Dost mu bylo jeho přítele líto, když věděl čím si teď v Chroptící chýši prochází, ale díky tomu taky věděl, že se musí co nejdřív vrátit do hradu než bude pozdě. Nechtěl, aby se něco Lily stalo a ani si nepřál, aby Lily takhle Náměsíčníka viděla. I když by nevěděla, kdo to je. Věděl, že pokud by na Remuse narazili nebo spíš on našel je, tak by se musel změnit na svou zvířecí podobu, aby jí ochránil, protože vlkodlak útočí jen převážně na lidi a Lily by pro něj byla snadný cíl. 

Oba celou cestu zpátky mlčeli až si James všiml, že už se vrátili do hradu a tak šli za profesorkou McGonagallovou do jejího kabinetu.

,,Asi bychom měli zaklepat." oznámil James a usmál se na Lily, která pořád byla ponořená do svých myšlenek. ,,Lily?" oslovil jí, ale žádné odezvy se nedočkal. ,,Lily??" zamával jí před obličejem.

,,Co?" lekla se dívka s ryšavými vlasy a podívala se zmateně na Jamese. ,,Promiň. Trochu jsem nevnímala. Co si říkal?"

,,Říkal jsem, že bychom asi měli zaklepat než tam půjdeme."

,,Tak to udělej." 

Hned co to udělal, tak vešli do kabinetu, kde za stolem seděla profesorka McGonagallová. ,,pane Pottere, slečno Evansová. Splnili jste svůj trest?"

,,Ano paní profesorko." odpověděli jednohlasně a Lily vyndala z mikiny měsíční kameny. ,,Nevěděli jsme jakou chcete velikost, tak jsme jich pár vzali." řekla hned, když si všimla profesorky zkoumavého pohledu.

,,Výtečně. Moc vám děkuju a jsem ráda, že jste nepřišli k žádné úhoně. Můžete se vrátit zpátky na svou kolej. Dobrou noc."

,,Dobrou noc." odpověděli oba jednohlasně a odešli na svou kolej.  

,,Tak vidíš, zvládli jsme to na jedničku a ani se nám nic nestalo, takže nemusíme ani na ošetřovnu. A to ses bála, že to bude příšerný." šklebil se na ní chlapec s třepatými vlasy.

,,Mluv za sebe Jamesi. Já zrovna úplně v pořádku nejsem. Už nikdy víckrát se tam nevrátím, to radši budu pomáhat Filchovi vytírat podlahu a nebo se mu budu starat o paní Norrisovou." ušklíbla se na něj Lily.

,,To nemyslíš vážně." podíval se na ní zděšeně chlapec.

,,Ale ano myslím." stála si za svým dívka.

,,A proč zrovna paní Norrisovou? Ta kočka je příšerná a navíc to vypadá, jako by snad nikdy neměla umřít. Taková nesmrtelná čičí." odfrkl si chlapec s oříškovými oči.

,,Je to úplně normální kočka. To jen vy jí nesnášíte, protože vás několikrát přistihla při těch vašich lumpárnách."

,,To nejsou lumpárny. Ani nevíš jak jsme byli tenkrát s poberty šťastný, když se nám povedlo hodit tu Micinu do brnění na chodbě." usmál se na ní šibalsky James.

,,To jste neudělali." snažila se na něj vážně tvářit.

,,A kdybych řekl, že ano?" nadzvedl obočí chlapec.

,,Pottere řekni, že jsi to neudělal."

,,Ne neudělal..." usmál se James a šel k Lily tak, že od ní byl jen pár centimetrů. ,,My jsme to udělali. Já, Tichošlápek, Náměsíčník a Červíček." načež se k ní chlapec ještě víc přiblížil. 

,,No jo to jste celý vy." zamračila se na něj dívka s ryšavými vlasy a chtěla jít k sobě do ložnic, když v tom jí James chytil za ruku. ,,Co se děje?" podívala se na něj překvapeně Lily.

,,Na něco jsi zapomněla."

,,A na co?" nechápala Lily, ale James se k ní zase přiblížil a vzal jí za bradu, aby se mu podívala do očí. 

,,Řekla jsi mi Pottere." řekl chlapec a díval se jí do očí.

,,To ses musel přeslechnout. Určitě jsem ti tak neřekla."

,,Tak proč jsi teď tak nervózní?"

,,Já? Jsem úplně v klidu. To ti jen přijde, že jsem."

,,Vážně?" usmál se na šibalsky.

,,Řekla jsem ti určitě Jamesi. Máš jen halušky a to bude tím, že bychom měli oba jít spát."

,,Tak spát jo?" rozzářil se chlapec jak vánoční stromeček.

,,Ano, ale každý ve své posteli. Dobrou noc Jamesi." a vyběhla na schody, načež chlapec jí následoval, ale jemu se schody ihned změnily na skluzavku a on spadl na zem.

,,Lily?" zavolal a dívka se na něj otočila.

,,Ano?"

,,Dlužíš mi polibek, tak na to mysli. Dobrou noc a sladké sny." poslal jí vzdušný polibek a rozběhl se do své ložnice.

Lily se jen na něj dívala jak mizí na schodech a pak se pro sebe usmála a konečně si po dlouhém, náročném dni lehla na postel a s úsměvem na tváři usnula. Zato chlapec se znovu vydal ven na školní pozemky a změnil svou podobu na jelena a vydal se za svými přáteli, kteří pobíhali po Zapovězeném lese.