Ticci Toby A Já

Nový kluk...

,,Aaaa!" vykřikla jsem náhle ze spánku. Srdce mi bušilo, jako by mělo brzo vybouchnout. Kapičky potu mi stekly po čele a já si je hned utřela do rukávu černého pižama. Koutkem oka se podívám na budík vedle mě. Ukazuje 2 hodiny ráno. Ještě 4 hodiny do vstávání.
Položím hlavu zpět na měkký polštář a zavřu oči. Když už skoro spím, probudí mě rámus. Zvuk železa, které asi spadlo na zem. Zvuk přicházel z ulice, což bylo divné. V noci tu nikdo nebývá. Kdo by taky chodil na tenhle strašidelný kopec na konci města.

Vyskočím z postele a přiběhnu k oknu. Lehce nadzvednu žaluzie a nakouknu ven. Před starým domem naproti našemu stojí nějaký kluk. V mikině s kapucí. Stojí ke mě zády a tak nemůžu říct, kdo to je. V pravé ruce, která občas sebou trhla, držel sekeru. To byl asi ten zdroj rámusu.

Protočila jsem očima a mířila zpět k posteli. Znovu jsem si lehla a konečně...usla.

Crrrr!!!

,,Né! Pitomej budík!" řekla jsem si jen tak pro sebe a zaklapla ho. Promnula jsem si oči a pomalu vstala. Pak jsem se ploužila jako mrtvola do koupelny, kde jsem se převlékla a dala si řasenku. Pak byl směr...kuchyně. Tam na mě u stolu čekala máma.
Přisedla jsem si k ní a začala jsem pít čaj. V ponděli nikdy nesnídám.

Máma se na mě jen usmála a kývla hlavou, aby mi dokázala, že se vyspala dobře. Asi se ptáte, proč mi to neřekla, ale ona ráno nemluví. Chce, aby se jí probraly hlasivky.

Úsměv jsem jí opětovala a po dopití čaje jsem mířila zpět po schodech do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a v pokoji jsem si na záda hodila kabelu. Začal mi opět školní týden.

První přestávku ve škole jsem nevnímala. Kdyby něco, je to přestávka před první hodinou.
Seděla jsem jen tak ve třetí lavici v řadě napravo a připravovala se na pekelnou hodinu Ájiny.

Crrrr!!!

Začala hodina. Ve třídě se seběhli stupidní spolužáci. Dva hlídali u dveří, jestli nejde učitelka Samsonová. Asi po dvou minutách oba křiknou: ,,Úča! A s nějakým klukem!"

S nějakým klukem? Jasný. Jediná lavice, kde sedí někdo sám je ta moje. To už tu sama dlouho nebudu.

Do dveří vstoupí učitelka Samsonová s klukem. Měl stejnou mikinu jako kluk, který byl brzo ráno před tím starým domem.
Učitelka ho nechala stát před tabulí a sama si sedla.
,,Tak. Tohle je váš nový spolužák. Představ se." řekla a pohlédla na kluka přísným pohledem.

Chlapec hlasitě polknul: ,,Em... Ahojte. Já jsem... Já... No... Jsem Toby a bydlím v ulici Na Kopci v tom starém domě."

Když to všichni slyšeli, ztichli. Do toho starého domu se nikdo neodvážil. Kromě mě. Já tam byla hodněkrát. Byl to docela hezký dům.

,,Tak se posaď Toby k... Em... K Zoe. Ve třetí lavici." přikázala a otevřela si učebnici.

Toby byl docela hezký kluk, ale byl nějaký bledý a docela působil strašidelně. Posadil se vedle mě a občas mu trhla ruka. Měl tiky. Ale nikdy jsem proti tomu nic neměla. Sestra měla taky tiky, ale nějak se jich zbavila.

,,Tak. Měli jste si připravit slohovou práci na téma...rodina." řekla náhle učitelka. Přejel mi mráz po zádech. Určitě vybere mě. Vím to.

Pak zazněl opět její hlas: ,,A k tabuli tedy půjde... Zoe." a já protočila očima. Vstala jsem a mířila k tabuli. Nadechla jsem se a očima projela třídu. Můj zrak se zastavil na Tobym. Díval se na mě s lehkým úsměvem.
,,Tak spusť!" přikázala mi učitelka.

,,Em... Má rodina... No. Kdysi se má rodina skládala z matky, kterou mám ráda do teď. Vždy mi pomáhá. Pak mám sestru. Natashu. Kdysi trpěla tiky, ale dostala se z toho. Věřila jsem jí. Další tu byl táta. Den. Byl to úžasný člověk. Dokázal se o nás postarat, i když jsme byli na tom blbě. Udělal toho pro nás hodně. Ale umřel. Na zástavu srdce. No... A pak jsem měla bratra Colla [Kóla]. Byl pro mě jako nejlepší přítel. Pomáhal mi s úkolama. Byl pro mě vším jako můj otec. Jenže zemřel také, když se pral s jedním klukem, který chtěl zabít jeho přítelkyni Andreu. Ta teď patří také do naší rodiny. Toť vše."

Učitelka se lehce zamračila: ,,A co tvůj nevlastní táta? Na toho by jsi zapoměla?"

Protočila jsem očima: ,,William? Ten do naší rodiny nepatří! Ať si chcípne třeba na mor!"

Učitelka vstala prudce ze židle: ,,Zoe! Chceš jít do ředitelny?! Uklidni se...ano?"
Přikývla jsem a šla jsem si sednout. Proč všechny ženy Williama zbožňují? Je to hajzl, který podvádí mou matku. Ten mor by se hodil.