Sedmdesát tři | HP FF ✔

Dlouhá noc

Byla v úžasu, její pohled opravdu mluvil za vše. Nečekala, že se ocitnou zrovna zde. Všichni tři stáli na sněhem zapadaném kopci, tyčícím se nad mravenčím městem, které se začínalo pomalu rozsvěcet stovkami různých světel. Georgia věděla, kde byli. Před jejich zraky se v dálce tyčilo notoricky známé Atomium. Tma mu nasadila korunu. Jednou o něm četla ve starší knize a od té doby toužila po tom ho vidět. Bylo obdivuhodné, jak takhle obří monument dokázali postavit mudlové bez pomoci kouzel. A to ještě nemluvíme o pyramidách. Takže se ocitli v Belgii. Stočila svůj pohled k Billovi, ten se na ni podíval a mírně se pousmál. A Georgia se přistihla, že jí koutky úst vyletěly nahoru také. Jediný, kdo kazil tak krásný moment, byl Owen, který se zase kabonil. Snažil se tím naznačit, že by mohli konečně pokračovat v cestě. 

,,Ale no tak, kamaráde, vždyť je tu tak hezky." rýpnul do něj loktem Bill. Owen protočil oči v sloup. Jeho otrávení bylo více než zjevné a nijak se tím netajil. 

 ,,Možná bychom konečně mohli pokračovat." utrousil spíš pro sebe Owen a sám vyrazil vstříc lesu, který se zlostně rozpínal za nimi. Bill za ním vyrazil a přitom stihl Georgiu popadnout za plášť. Po chvíli chůze pozpátku ho konečně dohnala a srovnala s Billem krok. ,,Lumos." Přidali na tempu, aby dohnali Owena. Oba dva moc dobře věděli, že on má mapu a asi by bylo nemilé se tu ztratit. 

,,Tak, kam vlastně máme namířeno?" odhodlala se Georgia po době chůze k otázce. Měla pocit, že tím zlověstným lesem jdou celou věčnost. 

,,K Waterloo, poblíž jsou prý ukryté kobky, o jejichž prozkoumání Gringottovic banka opravdu stojí." odpověděl jí Bill. ,,A ještě než se zeptáš," zarazil ji, když viděl jak se hodlá vypustit z pusy další otázku ,,proč se prostě nepřemístíme. Původně bylo v plánu přemístit se a mělo na nás čekat přenášedlo. No, nějak jsme se špatně dorozuměli a  nakonec jsme obdrželi zprávu, že přenášedlo na nás čeká přes les." Georgia se neubránila potlačovanému smíchu, tomu se říká komunikace nade vše. Po dvaceti minutách útrpné cesty plné pádů na kluzkém sněhu a klopýtání přes zasněžené kořeny si Georgia konečně všimla, jak les řídne a jak na ně zdálky vykukují zpoza stromů  měsíční paprsky.  Stanuli na zafoukané planině. V lese nebylo znatelné, že sněží, tudíž louku mezitím zasypávala další vrstva sněhu. Špatná zpráva. Po přenášedlu nebyla ani stopa.

,,Radši se pusťme do hledání toho přenášedla." zavelel Bill. Georgia zaúpěla. Koho u Merlina napadlo nechat přenášedlo na louce, kde hustě sněží? Všichni tři se pustili do prohledávání planiny. V první chvíli prostě Georgiu napadlo použít přivolávací kouzlo, ale pak jí došlo, že na přenášedlo určitě fungovat nebude. Jak si jen mohla myslet takovou blbost?

,,Mám to!" zahřměl Owen tak hlasitě, jak jen mohl. Bill s Georgií k němu rychle doběhli. Owen se k nim otočil s něčím v ruce. Bota. Na sto procent to je bota, i když solidně opotřebovaná. Podrážka se z ní už odlepovala a volně visela. A jak byla zapadaná sněhem, vypadala jako mezigalaktická žehlička.* Všichni tři se pevně chytili přenášedla a to je dostalo do známého meziprostoru. Cesta přenášedlem byla sice velmi rychlá, nic však nemohlo vytknout Georgii to, že měla pocit, jako by jí někdo měl zaživa roztrhnout vedví. Zatím nevěděla, který způsob kouzelnické dopravy jí připadá horší. Měla by nad tím začít uvažovat. Co o tom rovnou napsat knihu? Teď však nebyla vhodná chvíle na uvažování, bylo načase postavit stan. Díky bohu za kouzla, jinak by ten stan stavěli tak dvě hodiny a ještě k tomu v absolutní tmě. Když se stan pokoušel kouzlem postavit Owen, stan se zamotal ještě víc, než předtím. Takže po dalších deseti minutách rozmotávání se toho chopila Georgia a stan jednoduše postavila. Nemohlo jí uniknout, jak ošklivý pohled na ni Owen hodil. Nelámala si s tím hlavu, bylo jí to fuk. Georgii ten stan připadal strašně malý, věděla ale, že v tom určitě bude nějaká skrytá finta. A taky že byla. Když vstoupili do stanu, odhalili docela slušně zařízený byteček. Tak kuchyně, koupelna, předsíňka a dvě palandy byly dostačující. Po dlouhé cestě ve tmě byli všichni velmi unavení, a tak jen každý zalezl pod svou peřinu a s tichými slovy Dobrou se nechali odvát spánkovým vánkem. 

24. 2. 1995

6:00

Georgia byla nevyspalá, trápily ji noční můry. Podařilo se jí usnout až v ranních hodinách, které se zdály až nemilosrdně krátké. Když vstala z vyhřáté postele, protože usoudila, že je zbytečné se jen tak válet, měla pocit, jako by se přes ni proběhlo stádo kentaurů. Očividně byla první, kdo se vzbudil - Bill s Owenem stále spali hlubokým spánkem. A chrápali jak rodinka obrů. Jak ona jim to záviděla. S teplým čajem s rukou se usadila na gauč ve středu stanu.  Venku stále panovala neprostupná tma. Jen usrkávala onu teplou tekutinu a přemýšlela. Proč jí tak často trápí noční můry? Hloupá otázka. Na to se sama sebe vlastně ani nemusela ptát, jistě, že za to mohl její pobyt v Azkabanu. Bylo až podivující, že se tam nezbláznila jako každý jiný. Ale nemohla říct, že k zešílení neměla daleko. Uvědomovala si drastickou pravdu, že Tom vlastně nebyl imaginární, zároveň ale byl. Je to komplikované. Opustil ji. A jeho "smrt" ji málem sprovodila z povrchu zemského. Možná chtěl, aby umřela s ním. Stále v hlavě slyšela jeho slova. Jednou se ke mně přidáš. 

Zjistila, že jí chybí čtení. Sice si pár knih s sebou vzala, ale neměla zrovna chuť na ten žánr. A pak si vzpomněla. Bylo to hodně dávno, co našla noviny válející se na Příčné ulici a uvědomila si, že se na ně ještě nepodívala. Pořád je měla v kapse u pláště začarované do malinkého čtverečku. Jak je možné, že si na ně vůbec nevzpomněla? Pomalu pro starý výtisk Denního věštce došla. Odčarovala malý čtvereček a už před ní ležel výtisk v původní velikosti s kroutícím se hadem na titulní stránce.  Sice věděla, že Denní věštec bude zase jako obvykle napěchován kecy Rity Holoubkové, ale i tak neodolala a pustila se do čtení. Bude se konat Turnaj tří kouzelnických škol? Ne - koná se Turnaj tří kouzelnických škol. A pak si všimla nadpisu - Turnaj tří kouzelníků má čtyři šampiony! Zajímavé. Vlastně se ani moc nedivila, že čtvrtým šampionem a zároveň druhým bradavickým šampionem je Harry Potter. Ano, náš velký Harry Potter musí být zase na vrcholku všeho dění. Kromě poprasku na Famfrpálovém mistrovství už nebylo ve věštci nic zajímavého. Je zvláštní, dozvídat se takové velké novinky a události o půl roku později. Odložila Věštce na stolek a začaly se jí klížit těžká víčka zmožená po těžké noci. Netrvalo dlouho a a naše hrdinka upadla do hlubokého spánku. 

*Já vím, že mám naprosto debilní přirovnání. Jenomže tahle přirovnání jsou součástí mně samotné :D