Dívka opírající se o dveře místnosti se rychle probrala z šoku, který ji držel přikovanou na místě. Rychle vyběhla po schodech nahoru a zavřela za sebou dveře, pro jistotu je i zamkla. Opřela se o ně a sesunula se k zemi. Nedokázala zastavit zrychlený dech. Náhle se jí před očima rozprostřela tma, která ji pohltila a donutila ji opustit své zběsilé myšlenky.
Probudila se, oči dokořán rozevřené. Už neležela na zemi, ale ve své posteli a někdo na jejím kraji seděl a bedlivě ji pozoroval.
,,Arianno?" Georgia se zmohla jen na tiché oslovení. Arianna si ji pečlivě měřila pohledem od hlavy k patě. Něco se jí zdálo podezřelé. Chtěla se jí dostat do myšlenek, ale vnitřní zábrana v Georgiině mysli jí to znemožňovala a jako by vzkazovala jediné - nehrab se mi v hlavě.
,,Nechceš mi něco říct?" položila jí otázku. Georgiina reakce byla okamžitá - pohotově zavrtěla hlavou. Nemůže přece Arianně jen tak říct, že špehovala za dveřmi tajné setkání Smrtijedů v jejich domě. Kdyby se to dozvěděla, asi by jí stáhla z kůže nebo by ji rozčtvrtila zaživa. Dívka však nevěděla jednu věc - Arianna ji prokoukla a dobře věděla, co stojí za Georgiinou ztrátou vědomí. Georgia zase prokoukla Ariannu a ona si toho byla plně vědoma - už před ní nemá co skrývat. Prokoukla její Smrtijedské tajemství. Už věděla, co spočívá na její levé ruce. Když Arianna viděla, že Georgia jí očividně nic neřekne, zase potichu odkráčela a nechala ji samotnou.
Po zbytek dne si Georgia opět pročítala knihovnu, ale písmenka jakoby jí nedávaly smysl. V hlavě jí to zase vířilo a všechno se přehrávalo jako zpomalený film. Knihu rychle zaklapla a jenom se zamyšleně dívala na její přebal. Rozhodla se jít na večeři, i když se jí moc nechtělo. Nechtěla vidět výraz babičky Lucianny, na sto procent už o jejím poslouchání za dveřmi ví. Překonala své myšlenky a opatrně otevřela dveře do jídelny. Nikdo ji tentokrát nevěnoval pozornost, a tak si jen sedla, dojedla a rychle zmizela. Tahle večeře se konala bez jediného slova, bylo to jako držet minutu ticha s tím rozdílem, že tohle bylo dobrých dvacet minut.
Ležela na posteli a nevěděla, jak zabít zbývající čas do nového dne. A vzpomněla si na Kirsten a na jejich slib na nádraží. Vytáhla brk a pergamen a zamyšleně se naň dívala. Co by jen tak mohla Kirsten napsat? Nechce se jí svěřovat s událostmi minulých dnů. Rozhodla se dopis pojmout tak nějak obecně. Když dopsala, zavolala si sovu a poslala ji s dopisem do neznáma.
Dalšího dne na snídani se Georgii dostal do rukou dopis. Nebyl však od Kirsten.
,,Přiletěla ti sova." objasnila pár slovy situaci Lucianna.
,,Už došly výsledky NKÚ?" pomyslela si v duchu. Nedočkavě rozřízla obálku jídelním nožem, přičemž tímhle neetickým gestem přivolala Lucianninu pozornost. Všimla si v periferním vidění, jak se Arianna k ní trošku naklonila. Roztřesenýma rukama vyndala z obálky nažloutlý pergamen s úředním titulem :
Výsledky zkoušek Náležité Kouzelnické Úrovně
Vyhovující klasifikační stupně
Vynikající (V)
Nad očekávání (N)
Přijatelné (P)
Nevyhovující klasifikační stupně
Mizerné (M)
Hrozné (H)
Troll (T)
Georgia Oktávie Lestrangeová byla ohodnocena následovně:
Astronomie V
Péče o kouzelné tvory V
Kouzelné formule V
Obrana proti černé magii V
Jasnovidectví N
Bylinkářství V
Dějiny čar a kouzel V
Starodávné runy V
Lektvary V
Přeměňování V
Věštění z čísel V
ČTEŠ
Sedmdesát tři | HP FF ✔
Fanfiction"Tolik let čekala, jestli bude zproštěna nespravedlivých obvinění, jestli ucítí pod nohama opravdovou zem, jestli uslyší šum ve větvích stromů. Čas neúprosně plynul a ani náznak splnění jejích nadějí nepřicházel. Co přinese čas bylo jen otázkou odvá...
