Sedmdesát tři | HP FF ✔

Prolog

Se svým osudem se smířila už dávno. Patnáctiletá Georgia nezná nic jiného, než chladné stěny azkabanské věznice. Byla počata 21. března roku 1976 právě zde - v Azkabanu, kde si své hříchy a vraždy odpykávají ti nejodpornější zločinci. Již dlouhých čtrnáct let přežívá ze dne na den, minutu po minutě.

Je zde však otázka proč - proč od narození žije v těch nejhorších podmínkách. V té době nevznikl žádný zákon o tom, že děti počaté v Azkabanu mají právo na lepší život, a proto na ně nikdo nebral ohled, byla souzená stejně jako jejich rodiče - za věci, které nikdy nemohly spáchat. Ministerstvo žije totiž ve strachu,že by z nich mohly vyrůst potenciální vrazi (občas se jejich obavy i vyplnily) - takhle ministerstvo zabilo dvě mouchy jednou ranou. Georgienina matka byla neprávem odsouzena za vraždu dvou mudlů a byla odsouzena na doživotí. Žádné důkazy se nikdy nenašly. Pravdu znala pouze ona a její dcera. Pravdu, která nikdy nebude odhalena.

Deprese, že její dcera nikdy nebude mít právo na plnohodnotné vzdělání, ji pomalu sžíraly a vystupňovaly se, když bylo Georgii deset let. Toho dne zemřela. Pro dívku to byla nejhorší rána v jejím i tak bídném životě. Přišla o svou jedinou oporu a naději, že se odtud někdy dostane. Zbyl jí jen náramek z knoflíků...

Roky plynuly dál. Ve dvanácti letech jí byla diagnostikována lehká forma schizofrenie, což nebylo u vězňů nic neobvyklého. I tak věděla, že za těmito zdmi je něco úžasného a fantastického. Magie a kouzla ji přitahovala od dětství. Sama jich od matky znala nepřeberné množství, ale jak kouzlit bez hůlky? Zkoušela to, ale bylo to marné. Bez hůlky prostě nemá šanci. Tolik let čekala, jestli bude zproštěna nespravedlivých obvinění, jestli ucítí pod nohama opravdovou zem, jestli uslyší šum ve větvích stromů. Čas neúprosně plynul a ani náznak splnění jejích nadějí nepřicházel. Co přinese čas bylo jen otázkou odvátou oceánským větrem...