Sedmdesát tři | HP FF ✔

Příčná potřetí

Dny prázdnin ubíhaly stejně pomalu jako dříve. Vlastně, Georgia trávila skoro každý den svého volna stejně jako ten předešlý. Čtení knih jí poskytovalo útěchu, utíkala ke knihám před světem, který jí připadal stejně nespravedlivý jako tenkrát. Cítila, jakoby se zase vrátila do svých let strávených v Azkabanu. Poslední dobou prožívala stejné pocity, jaké ji pronásledovaly i na tom místě hrůzy. Georgia už nebyla ta dívka, která se uměla usmívat. Úsměv jakoby ji opustil.  Stala se ještě mlčenlivější než kdy dřív. Byla plná záště a nepřátelství. Ale i ta dokázala veškeré emoce skrýt za závojem nicneříkajícího výrazu. Změnila se možná více než si přála. 

Seděla na louce a hůlkou si ťukala do lýtka. Hyacintový plamínek, který před tím cvičně vyčarovala, jí tančil u nohou. Tyhle plamínky měla strašně ráda, byly tak fascinující. Občas se od nich nedaly odtrhnout oči. Nyní ale pozorovala svůj milovaný západ slunce. Místy už  bylo nebe žíhané červenou a oranžovou a jak slunce zapadalo, ohnivou červeň vystřídala lehce nafialovělá a jemná růžová. Georgia seděla venku až do tmy a zrak měla upřený na hvězdné nebe. Snažila se hledat souhvězdí, ale většinou nenašla ani Malý vůz. U jejích nohou jí stále tančil ten hyacintový plamínek, který byl jediným zdrojem světla asi tak na 500 metrů.  Pozorovala nebe, ale za zády uslyšela šramot, který ji donutil nechat její oblíbené činnosti. Chopila se své hůlky a stoupla si. Byla velmi obezřetná, přeci jen nevěděla, kdo tam může číhat. A tak se rozhodla na narušitele její zábavy trochu posvítit. 

,,Lumos Duo." soustředila se na formuli. Oháněla se osvětlenou hůlkou okolo sebe. Najednou proud světla, tryskající z dívčiny hůlky, narazil do něčeho lidských tvarů a proporcí.

,,Georgio Lestrangeová! Přestaň na mě mířit. Expelliarmus!" vykřikl kdosi a ona hned věděla, kdo to je. Arianna jí pravděpodobně šla hledat, co si budeme říkat, byla venku už docela dlouhou dobu. Georgia její kouzlo odrazila a nakonec i odzbrojila samotnou Ariannu. Ta na ní upřela pohled.

,,Jak se opovažuješ mě odzbrojit?" zeptala se jí s nevyřčenou výhružkou v hlase. 

,,Bylo to v sebeobraně." opáčila Georgia a stále svírala v ruce Arianninu hůlku. 

,,Domů! Hned! A vrať mi mojí hůlku. " zasyčela na ní. Georgia jí hůlku hodila a společně se vydaly do sídla. Uvědomila si, že i mezi jí a Ariannou už není ten vztah jako dříve. Začaly být vůči sobě více odměřenější. Stejné to bylo i s babičkou Luciannou. Pomalu, ale jistě se most mezi nimi bortil. V sídle si už jen dala Georgia opožděnou večeři a vrhla se do měkoučké postele. 

,,Crucio!"  Žena se svezla v bolestech na ledovou podlahu přímo k nohám svého pána. Nebylo nic horšího, než okusit hněv samotného Voldemorta. Měla pocit, že ji ta bolest zabije. Smrt by jí byla vítanou. Bolest ustoupila. 

,,Jak je možné, že se ta věštba zničila?" Přinutila se na něj pohlédnout. Tvář zvrásněná hněvem a nemilosrdenstvím se dožadovala odpovědi. Ale ona nevěděla. 

,,Můj pane..." zachrčela sípavým hlasem.

,,Takže ty nevíš? Crucio!" Chladný hlas byl plný zloby, stejně jako jeho tvář. Zase si ta nelidská bolest našla její tělo. Bylo to čím dál tím horší a horší a horší. 

Cukala a třásla sebou v posteli tak, že spadla na zem. A to ji definitivně probudilo. Proč se jí zdají takovéhle sny? Bylo to jako vidět dopředu co přijde. Ale ten sen nebyl o ní. Byl o nějaké ženě, kterou neznala. Proč se jí zdají sny o lidech, které vůbec nezná?  I když, možná, že tu ženu přece jen znala. Znepokojovalo ji to. Dýchala přerývavě, jako kdyby uběhla maraton. Srdce jí bušilo v hrudi neuvěřitelnou rychlostí.  Spát se jí už nechtělo, a tak se vrhla ke své knihovně za účelem, něco o jejích podivných snech zjistit. 
Po důkladném prohledání knihovny a různých knih se vlastně nedozvěděla nic, co by jí pomohlo objasnit situaci. Byla zoufalá. Nevěděla, komu by se mohla svěřit. A pak si vzpomněla. Přece jenom ji napadlo, komu by se mohla svěřit. 

29. srpna 1993

Dneska se chystala zajít do Příčné na nákup nových učebnic. S Kirsten nepůjde, jelikož její kamarádka je stále na dovolené ve Francii. Hodila na sebe černé šaty, které nosila nejraději, a už stála ve vstupní hale. Tam si zavolala Aiofe a do ruky jí vtiskla vzkaz na kousku pergamenu. Nakázala jí, že až se někdo vrátí domů, má mu to předat. Rychle vyšla z domu, následně vstupní bránou a na příjezdové cestě se přemístila. 
Prásk! A stála před Děravým kotlem. Vždycky přemýšlela nad tím, proč se hospoda, obsahující vchod do Příčné ulice, jmenuje Děravý kotel. Vešla dovnitř. 

,,Slečna Lestrangeová!" vyjekl překvapeně hostinský Tom. Georgia to přešla beze slova a pokračovala v cestě. Všimla si, jak na ní lidé v lokále koukají s respektem a úctou. Už jenom to, že byla ze ctěného, čistokrevného rodu, jí vytvářelo jakousi auru nadřazenosti. Poklepala na třetí cihlu zleva a prošla do Příčné ulice. 

Jako obvykle byla ulice plná lidí. Georgia rychle prošla obchody, kde potřebovala nakoupit důležité věci. Občas do ní vrazil někdo z mladších studentů, což prostě nesnášela, a tak většinou toho drzého neomalence zpražila nepěkným pohledem. V Krucáncích a kaňourech se vždycky zdržela déle než v kterémkoli jiném obchodě, jelikož knihy prostě milovala a ráda se procházela regály a vybírala, ráda hledala nové a zajímavé tituly. I když už měla vybrané učebnice pro sedmý ročník, stále hledala nějakou zajímavou knihu pro sebe. Vyšla zpoza regálu a do někoho narazila. S náručí plnou knih se nebezpečně zapotácela, a kdyby jí ten někdo nechytl za ruku, asi by už byla rozpláclá na zemi se zahanbeným výrazem ve tváři. 

,,Jste v pořádku?" zeptal se jí hluboký hlas, který tak dobře znala. Rychle se vzpamatovala a pohlédla do tváře Severuse Snapea.

,,J-já ano, samozřejmě. M-moc se omlouvám." vykoktala ze sebe. Trošku se začervenala a začala si jednou rukou uhlazovat šaty. Bylo jí nehorázně trapně. Profesor lektvarů to obešel beze slova a Georgia si uvědomila, že bude vhodné zaplatit a rychle se odsud vytratit. 

Když konečně vyšla z obchodu, našla si nejbližší volnou lavičku a s náručí plnou knih se na ní posadila. Tak tenhle incident si bude ještě dlouho pamatovat. Knihy položila vedle sebe na lavičku a na chvíli zavřela oči. Když už se dostatečně uklidnila, začala jednotlivé knihy přeměňovat do velikosti krabiček od sirek a dala je do kapes ke zbytku jejího zmenšeného nákupu. Svižným krokem vyrazila zpátky do Děravého kotle, odkud se také přemístila k rodinnému sídlu Lestrangeů. 

Když dorazila do svých komnat, rozhodla se napustit si vanu a vypustit všechny myšlenky z hlavy. Po relaxační hodince zamířila přímo na večeři, která zase proběhla v pohřebním duchu. Nikdo zase nemluvil. Georgia odešla z večeře jako první a zamířila zase zpátky do své ložnice.