Co když to bylo jinak? (HP FF)

Kapitola 15.

Druhý den

Draco stepuje na chodbě, kousek od nebelvírské koleje a netrpělivě vyhlíží. Jeho objekt zájmu se konečně objevuje.

„Pottere!" zavolá na kluka, vycházejícího z koleje.

Znechuceně po něm hodí pohled. „Co chceš, já se s tebou bavit nechci." '

„Myslíš, že já s tebou jo, ještě potom co jsi včera udělal?" prohodí nasupeně Draco. '

„Tak co je? Nehodlám se tady s tebou nechat vidět." vyprskne značně vytočený chlapec s tmavými vlasy.

„Jsem tu kvůli Isabell."

„To tě jako poslala, abys jsi se za ní šel přimlouvat jo?" odfrkne si pohrdavě s úšklebkem na tváři.

„Ty jsi vážně debil Pottere. Ona nemá nejmenší tušení, že tu jsem, od včerejška jenom brečí. Nevím, co na tobě vidí, ale nejspíš jsi pro ni dost důležitý." Zakroutí nechápavě hlavou. „No, včera jsi ji nechtěl vyslechnout, tak teď aspoň budeš poslouchat mě! Vůbec nevíš, jaké věci si o prázdninách prožila, sakra. Celé prázdniny strávila s Voldemortem!"

Tmavovlasý kluk si ho nechápavě měří svýma zelenýma očima. „To mi bylo jasný hned, když jsem zahlédl to znamení. No a co s tím jako? Je to její otec, musela být nadšená." zabrblal nakonec.

Draco si ho sjel udiveným pohledem, rukou si zajel do vlasů.

„No jasně, fakt si užila, že ji, jak říkáš její otec, unesl, mučil a nutil jí tam být s ostatními smrtijedy."

Harry stojí a zírá s otevřenou pusou na vysokého blonďáka. Slyšel to dobře?

„Mučil?"

V Dracových očích se objevil smutek.

„Samozřejmě, copak si myslíš, že Voldemort ji vzal na kafe, hezky se jí zeptal: „Jé nechtěla by jsi být smrtijedem, dcerunko?" a ona mu odpověděla třeba: „Jasně o ničem jiném jsem nikdy nesnila." To jsi tak naivní? Týden ji mučila Belatrix, ale ona nepovolila. Až když ji asi pět minut mučil Voldemort samotným cruciatus. Mám pocit, že to by jsi taky nezvládl."

Harry úplně oněměl, byl zabraný do svých myšlenek. Cítil se strašně trapně, jak to mohl udělat zrovna jí.

„Sakra, jsem hrozný pako, tohle by mě nenapadlo. Co jsem to udělal?"

„Možná kdybys nemyslel pořád jen na sebe a nechal ji včera promluvit, tak by jsi neměl tenhle problém. Doufám, že se jí omluvíš. Nazdar." nečekal na odpověď. Naposledy si ho nevraživě změřil pohledem a poté svižným krokem vyrazil na snídani.

Síň je plná až k prasknutí, všude je plno hluku, veselí a rozjařených konverzací. Draco přichází ke stolu, kde pohledem pátrá po tmavovlasé dívce, avšak nikde ji nezahlédne, proto si sedá, ke svým kamarádům a pouští se do jídla.

Isabell chtěla být sama, to byl důvod, proč šla na snídani opravdu brzo, když ještě síň není moc plná. Poté rovnou vyrazila do třídy. Byla příjemně prázdná, nějakou dobu tak i zůstala, než se začali přibližovat první kroky, do třídy vcházela osoba. Podívala se ke dveřím, odkud jí mávala kudrnatá hnědovlasá dívka.

„Ahoj Hermiono." řekla a pokusila se o úsměv.

Nějakou chvíli už nebrečela, ale její tváře byli stále ještě červené a její kamarádce to samozřejmě neušlo. Klesl jí úsměv a starostlivě si prohlížela kamarádku.

„Isabell, stalo se něco? Je to něco s Harrym?"

Černovláska se dívá dolů na své ruce,nervózně si pohrává s prsty.

„On ti nic neřekl?"

„Ne. Byl večer hodně naštvaný, ale když jsme se ptali, řekl, že to není důležitý."

„Víš trochu jsme se včera pohádali." posmutní si Isabell.

„To nevadí, uvidíš určitě se zase usmíříte, přece jenom jste kamarádi už od prvního ročníku." utěšuje ji dívka.

„Tentokrát je to trochu horší, ale děkuju, jsi skvělá kamarádka." Usměje se na ni, po rozhovoru s Hermionou se jí o něco zvedla nálada.

Hermiona chtěla ještě něco říct, do třidy se však začali valit další lidé, a tak si šla raději sednou na své místo, většinou si sedávala k Isabell, ale tento rok už byla dohodnutá s Ginny Weasleyovou, sedící na druhé straně učebny. Černovláska tedy seděla sama, čekající, kdo si k ní nakonec přisedne. Nečekala dlouho, vedle ní si sedl chlapec, který ji pohladil po zádech. Podívala se do jeho modro-šedých očí, ty nepokojně sledovali červené kruhy, lemující její zářivě modré oči.

„Už ti je líp? A proč jsi vlastně nebyla na snídani?" ptá se starostlivě.

Dívka se na něj jemně usměje.

„Je mi lépe, děkuju. Byla jsem tam, jenom o něco dřív, abych byla chvíli sama."

„Chápu. Jsem rád, že ti je lépe." Vrací jí úsměv.

Všichni zmlknou, když do třídy vchází profesor Snape a začíná hodinu. Harry celou hodinu hypnotizuje záda své kamarádky přemýšlejíc nad tím, jak se jí omluví. Tmavovláska se ani neohlédne, bojí se na něj podívat, myslí si totiž, že je pořád naštvaný.

Po hodině se rychle sbalí a jako první prchá ze třídy, udělá pár kroků a někdo ji chytá za rameno. Vylekaná se otáčí, před ní se tyčí vysoká postava.

„Jste v pořádku Isabell? Zdáte se mi nějak rozrušená."

Udiveně sleduje svého učitele, který o ni očividně projevuje starost, překvapeně mu odpovídá: „Ano, profesore, jsem v pořádku, děkuji za optání." následně zvedne koutky k úsměvu.

„Dobrá, to rád slyším. Nerad bych vás dále zdržoval, pokračujte v cestě."

„Děkuji."

Otáčí se a stále šokovaná pokračuje ve své cestě do další učebny, přemýšlející o tom, co právě zažila. Chvilku pokračuje, než opět ucítí ruku na svém rameni.

„Chtěl jste ještě něco, profes-" zarazí se, protože při otočení zahlédne někoho jiného. Stojí tam chlapec, vyhlížející velice nervózně. „Harry." hlesne.

„Isabell, já, chci se ti omluvit. Choval jsem se jako blbec, promiň mi to."

„Ne Harry, neomlouvej se, je to moje vina."

„Isabell, nech toho, Malfoy mi řekl, jak to všechno bylo. Jsem hloupý, že jsem to nenechal říct už včera tebe."

„Draco ti to řekl?" Ohlédne se přes rameno svého kamaráda ke dveřím učebny, vedle kterých se opírá blonďatý Draco, pozorně sledující celou jejich konverzaci.

„Jo, řekl mi všechno, o tom co ti Voldemort udělal. Měl jsem si tě vyslechnout, jsem kamarád na nic. Odpustíš mi to?" Koukl na ní, v očích očekávání.

„Jak se na to vůbec můžeš ptát, jasně, že ti odpustím, jsme přátelé víc jak pět let, neumím si život bez tebe představit." vyhrkne, v očích se jí lesknou další slzy, to už ovšem letí do Harryho náruče a objímá ho.

Tak co líbí se vám, jak to pokračuje? Jakýkoli názor či připomínky mě potěší. :)