Co když to bylo jinak? (HP FF)

Kapitola 5.

Začátek nového roku probíhal klidně, tedy až na to, že Harry s Ronem nestihli vlak do Bradavic, letěli kouzelným autem, které vidělo pár mudlů, přistáli ve vrbě mlátičce a přišli pozdě. Opravdu klidný začátek.

Jednou odpoledne se Isabell vracela na pokoj, když na ní ve společenské místnosti čekal Malfoy spolu s Crabbem a Goylem, mohutnými chlapci, kteří se stali něčím, jako jeho osobní stráží. Ti dva ji bleskově chytli a Draco vytrhl hůlku, kterou chtěla vytáhnout.

„Bez hůlky nejsi tak silná co?" šklebí se na ní blonďáček.

„Nechte mě být, jste akorát ubohý," vykřikne naštvaně a snaží se jakkoli vytrhnout.

To samozřejmě Draca akorát víc vytočilo, přistoupil k ní a namířil na ní svou hůlkou.

„Tak ty budeš ještě takhle drzá, jo?" pronese jízlivě, „No počkej, copak s tebou uděláme?"

Nevydržela to, už toho měla plné zuby. Tohle byli přesně ty momenty, kdy se nedokázala ovládat. V hlavě jí probíhala jediná myšlenka. Chtěla ho dostat pryč ze své cesty a mít pokoj.

„Opravdu nech mě na pokoji, Malfoyi." Sykla nebezpečně.

„Nebo co?" Podívala se do jeho modro-šedých očí, ve kterých se lesklo pobavení.

„Tohle." pohnula rukou a postava Malfoye byla naráz odmrštěna doprostřed místnosti.

Crabb a Goyl ji v šoku pustili. Isabell toho okamžitě využila, sebrala svou hůlku ležící na zemi a s lesklýma očima utíkala pryč ze společenské místnosti. Při ohlédnutí spatřila vyděšeného Malfoye, který řval na svoje kumpány, aby mu pomohli.

Probíhala hradem a přitom si všimla dveří do dámských umýváren, tak se rozhodla tam jít.

„Ahoj!" ozval se někdo hlasitě.

„Ahoj, kdopak jsi?" zeptala se. Chvíli se bezradně rozhlížela a uviděla postavu mladé ženy, ducha.

„Já jsem Uršula. Uplakaná Uršula." zavzlykala dívka.

„A co se ti stalo?" zajímala se černovláska.

„Já jsem mrtvá. A jestli se ptáš, jak jsem zemřela, tak nevím. Šla jsem se sem vyplakat, protože se mi zase posmívali, a když jsem sem přišla, uviděla jsem támhle dvě žlutá světýlka a pak jsem byla mrtvá." dořekla a ukazovala směrem k místu, kde byly do kruhu umístěny umyvadla.

„To je mi moc-"

„Líto? Já vím. Každému je to líto." Přerušila ji Uršula svým ukňouraným hlasem.

Tu si Isabell uvědomila, kolik musí být hodin. Spěšně se rozloučila a rychle utíkala do pokoje. Naštěstí společenka už byla prázdná, tak mohla v klidu jít spát, ale předtím ještě přemýšlet o Uršule.

Několik dnům poté měli obranu proti černé magii, kterou výjimečně suploval profesor Snape místo učitele Lockharta.

„Dnes si zkusíme simulovat souboj mezi dvěma kouzelníky." Oznámil jim profesor, jakmile vstoupil do učebny. „Tak třeba Draco, pojď sem a k tobě někdo podobně schopný, hm... Isabell pojď."

Malfoy tam šel okamžitě, zatímco ona se velice pomalu vydávala za ním. Nebyla nadšená, teď je to poprvé od toho večera, co se mu podívá znovu do očí, jelikož se mu do této doby, kromě hodin, kde si jí stejně nijak nevšímal, skvěle vyhýbala. Doteď. Vystoupala na stupínek a opět stanula pohledem na ty modro-šedé oči. Mimochodem docela pěkné oči. Akorát příliš namyšlené. On jí pozoroval stejným způsobem akorát s trochou nervozity. Také si moc dobře vzpomínal na onen večer. Na to, co udělala.

Stouply si naproti sobě, uklonili se, ušli tři kroky. Jakmile se otočili zpět, souboj začal. Z obou stran zaznívala kouzla, která zatím byla odrážena. Až pak jedno zasáhlo cíl. Draco byl odhozen kousek dozadu, spadl na zadek a s pohledem skrz své právě rozcuchané vlasy poslal kouzlo. Zničehonic se tam objevil had a mířil k Isabell. Snape byl v mžiku ve střehu a odhodlaný vyrazit. Zarazil se však, když s hadem dívka začala mluvit. Mluvila s ním hadí řečí. Nikdo tomu sice nemohl rozumět, ale všem to bylo jasné. Had se zastavil a začal syčet, pak se otočil a začal se plazit na druhou stranu. To už se ovšem profesor vzpamatoval, skočil mezi ně a hada zničil.

„Pro dnešek si myslím, že by to stačilo."