Co když to bylo jinak? (HP FF)

Kapitola 12.

Další ráno se vzbudí, ale je už sama. V hlavě si přemítá celý večer, hlavně Draca, který je úplně jiný než jakého ho vždy viděla. Po chvíli zadumaně sedící na posteli, se zvedne, rozhodnutá jít se trochu projít, chce si jít konečně obhlédnout dům, ve kterém se nachází. Jde ke dveřím, sahá na kliku, avšak ta se sama pohne a dveře se otevírají.

Ve dveřích stojí blonďatý chlapec, rozpačitě sledující dívku. 

„Já přinesl jsem ti snídani. Mám pocit, že jsi toho poslední dobou moc nesnědla." Ne má pravdu, nesnědla, samozřejmě jí do pokoje nosili jídlo, jenže, kdo má po mučení hlad. 

Dívka se podívá na tác, který drží v rukou. Je plný jídla, jsou tam lívance, míchaní vajíčka, slanina a mysli, hned jak to vidí, zakručí ji v břiše.

„Děkuju," pronese nesměle, „ale tolik jídla přece nezvládnu sníst sama." Plaše se na něj usměje. 

„Tak já ti s tím klidně pomůžu." vrací jí úsměv a zároveň se uvolní. Společně si sednou na postel a dávají se do jídla. Oba si zobou od všeho něco. „Kam jsi to vlastně chtěla jít", zeptá se ji s pusou plnou lívance.

„Cože?" Polkne. 

„No předtím, když jsem sem přišel, stála jsi u dveří, takže jsi asi někam chtěla jít."

„Jo tohle, víš přemýšlela jsem, že bych se ráda prošla, trochu si to tu obhlédnout, myslela jsem, že teď, když už jsem taky, ty víš co," nerada vyslovovala slovo smrtijed, „tak už mě nebudou hlídat, teda jasně sledovat mě budou pořád, ale to mi nebrání." 

„Chápu." odtuší, „No, tak co kdybych ti to tady ukázal, když už tady žiju."

„To by bylo vlastně skvělý." Zvedne hlavu. On ji upřeně sleduje. Vzájemně se vpíjejí do očí toho druhého. 

„Tak půjdem?" odtrhává jako první pohled Draco. Zvedne se a podává ruku Isabell. Využívá ji a stoupá si na nohy. Vycházejí ven z pokoje.

Procházejí spolu několik pokojů, všechny velkoryse a přepychově zařízené, ukázal ji i knihovnu a teď míří do jedné z pracoven. Otevřou dveře a chtějí vejít, když se zarazí. Místnost má už svého návštěvníka, v křesle tam sedí postarší muž s delšími blonďatými vlasy. 

„Ahoj." řekne Draco nevzrušeně. 

Muž zvedne pohled od spisu, držícího v ruce a pohlédne na dvojici stojící ve dveřích.

„Copak tu děláte?" spustí nepřirozeně mile. 

„No tati, jen jsem jí to tady ukazoval, ale už půjdeme, nechci tě vyrušovat."

„To přece nevadí, to je od tebe milé, rád vidím, že si rozumíte. Draco, nikdy jsi mi neřekl, že se spolu bavíte." 

„Taky jsme se nebavili." Vkročí do rozhovoru Isabell.

„Aha." Nastalo trapné ticho. 

„Tak my zase jdeme dál." naruší Draco ticho, vezme Isabell za ruku a odvádí ji pryč.

„Páni, co to sakra mělo být?" vyhrkne ze sebe přitom, co ji Draco vláčí dál chodbou. On pokrčí rameny a pokračuje v chůzi. 

„No asi ti je jasný, že je můj otec totálně posedlý krví a rodokmenem čarodějů a ty jsi krev samotného Voldemorta, takže..."

„Takže, kdyby náhodou jeho syn chodil s dcerou samotného pána zla, bylo by to pro něj něco, jako výhra v loterii?" dokončí ho a začne se smát. 

„Jo, vystihla jsi to přesně." zachechtá se.

„Doufám, že na mě, ale nejsi milý jenom proto, že jsme jeho dcera?" 

„Ne. To bych si nikdy nedovolil." pronese s předstíraným uražením a opět se usměje.

Procházejí chodbou, kde dojdou k velkému schodišti. Sejdou dolů a míří k hlavním dveřím. Podívá se na něj a zvídavě se zeptá: „Kam mě to vlastně vedeš?" 

„Do zahrady. Tam je to nejhezčí a určitě tam nikdo nebude."

Pokračují tedy ve sdruženém tichu ven směrem dozadu do zahrady. Hned co zajdou za dům uvidí se před sebou upínat několik akrů louky, osázené stromy. Na konci louky, kam došli, se rozprostíralo ohromné jezero, lemované pěšinkou. Nádhera. Užasle se podívá na Draca, ten zase na ní.

„Je to překrásné." pošeptá. 

„Já vím. Chodím sem často, mám to tu docela rád." 

 Stále ji nepřestává překvapovat. Draco Malfoy, známý školní tyran, se chodí rád procházet k jezeru. Neuvěřitelné.

„Jsi samé překvapení, Malfoyi." 

„Už to tak vypadá." 

O krok k ní přistoupí. Vzájemně se hypnotizují pohledem. Začíná se k ní naklánět. Jejich obličej dělí jen pár milimetrů. Draco se, ale zničehonic odtáhne a otočí se směrem, odkud sem přišli. Ona se podívá stejným směrem.

Spatří postavu nějaké ženy, kráčející přímo k nim.