Co když to bylo jinak? (HP FF)

Kapitola 13.

 Přijde k nim žena středního věku s napůl černými a napůl blonďatými vlasy.

„Ahoj." pozdraví ji její syn.

„Ahoj Draco, Isabell." otočí se na dívku, rozpačitě stojící vedle blonďatého chlapce.

„Dobrý den." pozdraví ji.

„Přišla jsem vám říct, že se koná schůze, kde jste oba očekáváni."

Malfoy se tázavě podívá na Isabell, jakoby se jí ptal jestli půjde. Ta přikývne a všichni vyrážejí zpátky do domu.

Přišli do síně a usadili se k velkému stolu. Chtěla si sednou vedle Draca, ale nemohla, místo už měla určené a to hned po levici svého otce, usazeného v čele stolu. Přešla tedy ke svému místu, sedla si a v klidu čekala, co bude následovat. Někteří smrtijedi si ji překvapeně prohlíželi, nejspíše očekávali velké drama, kdy by protestovala, nebo vůbec nepřišla na schůzi, jenže o poslední možnost svobodné volby ji obrali v momentě, kdy jí udělali na předloktí znak pána zla. Odpor by byl naprosto zbytečný. Jediné čeho by tím docílila, by bylo další mučení. Z toho důvodu se také rozhodla hrát tohle divadlo a chovat se tak, jak se sluší na smrtijedku, alespoň tady před nimi.

Voldemort vstoupí, je velice potěšen, když zahlédne Isabell, poslušně sedící na svém místě a začne schůzi. Celé jednání nebylo nikterak zajímavé, jediným tématem bylo: ‚Jak dostat Harryho' a nějaké mudlovské rodiny. Ona to radši moc neposlouchala, akorát občas přikývla.

*

Po dalším měsíci se už po několikáté konala další schůze. Isabell se seznámila s několika smrtijedy a snažila se na ně udělat dojem, aby ji o něco víc důvěřovali. Takže si mezi nimi už nepřijde tak napjatě, i když z nich má stále strach, což nedává na venek samozřejmě vůbec znát.

Voldemort přichází, tvářící se zadumaně.

„Mí drazí, dnes mám pro jednoho z vás velice důležitý úkol. Potřebuji odstranit Brumbála. Je jasné, že budu potřebovat někoho, kdo k němu má přístup, takže mě tak napadlo, co Isabell má drahá dcera." ušklíbne se a podívá se na ni svýma temnýma očima.

Je vyděšená, věděla, že jednou pro ni určitě připraví nějaký hrozná úkol, ale nečekala něco takového, to nemůže myslet vážně, to přece nezvládne, prostě to nejde, jenže co má asi tak dělat?

„Pane, já bych se velice rád ujmul tohoto úkolu." ozve se.

Všichni stočí své pohledy k osobě, která to pověděla. Byl to blonďatý mladík, stojící a neohroženě se dívající na Voldemorta. Vedle něj seděla jeho matky, chytla ho za ruku, nejspíš se mu to snažila vymluvit, ale on se ani nehnul. Ta odvaha se Voldemortovi zalíbila.

„Á Draco, ty jsi nám, ale odvážný, vidím, že chceš pozdvihnout čest vaší rodiny, no tvůj otec musí být hrdý." zaměří pohledem Luciuse.

„Ano pane, to jistě jsem." odpoví nervózně, sedící vedle své ženy.

„No dobrá tedy Draco, když jsi mi tak věrný, máš to mít. Po večeři si ještě projdeme nějaké detaily."

Isabell by si měla spíše oddechnout, ale ona se jen vyplašeně podívá na Draca, který si zrovna sedá. ‚Jak to mohla dopustit? Tohle je moje vina.' honí se jí hlavou. Draco si jejího pohledu všímá, vrací jí ho, ale zároveň se na ni jemně usměje.

Po večeři sedí ve svém pokoji a čeká. Konečně se otevírají dveře, v nich stojící Draco.

Ihned si stoupá a spouští: „Co si to sakra udělal? To přece-"

„A co jsem měl dělat? Neměl jsem ti pomoct? Měl jsem tě radši nechat splnit jeho úkol, zabít Brumbála, což by jsi si nikdy neodpustila?" vyjede na ni.

„Já...já nevím. Děkuju, že jsi mi pomohl, jenže co ty?" Sedne si na postel a posmutněle ho pozoruje, jak stojí nasupeně u dveří.

„Já budu v pořádku. Už se s tím nějak vypořádám." pronese o něco klidněji a povoluje obličej.

„Je to všechno moje vina, jsem hrozná." Z očí se jí začnou valit slzy.

Přisedne si k ní, zadívá se jí do jejích modrých očí.

„Ale to není pravda, tohle neříkej. Ty za to nemůžeš, kdyby jsi tu nebyla, stejně bych ten úkol dostal já, copak znáš někoho jiného, kdo by k němu měl přístup?" pronese konejšivě a zabalí si ji do náruče.

„Ne, to ne." pošeptá mezi vzlyky proti jeho hrudi.

„Tak vidíš a už neplač."

Ona ucítí jeho úsměv. Je tak úžasný, Jak si toho mohla dřív nevšimnout?

Kousek se od něj odtáhne, zadívá se mu do jeho modrošedých očí, pozorně ji sleduje, lehce se nahne a políbí ho.