Co když to bylo jinak? (HP FF)

Kapitola 8.

Dnes se koná první úkol. Většina školy se na Harryho zlobí a dokonce i s Ronem se pohádali. Stojí teď ve stanu, kde jim za chvíli Bárty Skrk řekne o úkolu, který už zná, nebo alespoň ví, že se jedná o úkol s draky. Na proti němu stojí Isabell, která mu přeje hodně štěstí a skáče mu do náruče. Samozřejmě je jedna z těch, co mu věří, že nehodil své jméno do poháru, tohle přece nechtěl, navíc on jí taky věřil, když jí všichni podezřívali z otevření Tajemné komnaty, proč by neměla ona.

V té nejintimnější chvíli se ozve *BLESK*. To se tu objevuje Rita Holoubková. „Mladá láska, jak úžasné."

Isabell se začervená, rozloučí se s Harrym a rychle zmizí směrem k tribunám pro diváky. Když první kolo skončilo, všichni měli své zlaté vejce, klíč k dalšímu úkolu.

Druhé kolo se začalo rychle blížit. Díky Cedricovi Harry zjistil, co vejce ukrývá a snažil se vymyslet, jak zůstat hodinu pod vodou. Také se konečně usmířili s Ronem. Den před druhým úkolem Harry s Isabell konečně našli bylinu, která to umožňuje, Žaberník.

V den druhého kola Harry stál spolu s ostatními šampióny na molu uprostřed jezera, zarazil se ‚Kde je Isabell? Proč nepřišla?' Neměl ovšem čas nad tím dále přemýšlet, bylo odstartováno, snědl Žaberník a skočil do jezera. Vlivem byliny se mu nohy upravily jako ploutve a objevily se mu žábry na krku. Doplaval k místu, kde se na provaze vlnily čtyři postavy. Hermiona, kterou v tu chvíli odvázal Krum a odplouval pryč, nějaká dívka, kterou neznal, třetí dívku už taky někdo bral, Cedric, a Isabell. Připlul k ní a odvázal ji. Uplynula už dlouhá chvíle od začátku a nikdo se neobjevil, neváhal tedy, odvázal i zbývající dívku a rychle plul pryč. Bylo to sice těžké a plné nesnází, ale nakonec se konečně vynořil spolu s dívkami na hladinu. Splnil další úkol.

Po druhém kole začala většina lidí Harryho obdivovat a tím skončilo to počáteční pohrdání vůči jeho osobě. Zrovna se odehrává večeře, kde profesorka McGonagallová oznámila konání vánočního plesu. Sál je proto plný debat, jako: ‚Kdo s kým půjde?' a ‚Co si vezmu na sebe?'

Isabell mlčenlivě sedí a tváři se trochu pochmurně. „Pozve mě vůbec někdo?" ptá se sama sebe. Rozhlíží se po místnosti a pak po zmijozelském stole nechtěně přistála pohledem na blonďatého chlapce, všiml si toho, proto rychle odvrací pohled. Je navečeřená a nevidí důvod zůstávat, rozejde se tedy ven ze síně.

Někdo jí zničehonic chytne za rameno. Celá vylekaná se otáčí a spatří velice známé zelené oči.

„Harry. Vylekal jsi mě, copak se děje?" zeptá se a následně spatří nervozitu v jeho obličeji. 

„Víš...já.. teda ty ... no prostě. Nechceš jít na ples? Myslím se mnou."

Musela se nad jeho proslovem usmát, ale kývla. Byla moc ráda, teď má jisté, že nepůjde sama.

Je tu den plesu, den plný chaosu a nervozity. Isabell je upravená, má lehké líčení, vlasy stočené do velkých vlnek a oblékla si šaty, ty jsou rudé, bez ramínek, od pasy volně zvrásněné, ze předu jsou dlouhé trochu nad kolena a směrem dozadu ze prodlužují, tak že vzadu sahají až na zem. Je hotová a vyráží, jde přesně načas. Když se ocitá na schodišti vedoucím před velkou síní, ucítí na sobě pohledy. Podívá se směrem dolů, odkud ji upřeně sleduje Harry spolu s Ronem. Koukalo na ni víc lidí, ale to se snažila nevnímat, dokonce si všimla i pohledu od Malfoye, který se na ni na chvíli zadíval a poté zmizel v síni. Sešla dolů a zavěsila se do Harryho rámě.

Podle tradic mají šampioni první tanec, takže při oficiálním zahájení plesu šampioni se svými společníky byli uvedeni do síně a začali tančit. Byla to nádhera, spolu s Harrym tančili většinu večera, akorát se párkrát uvolila tančit s Ronem a jednou i s Nevilem. Nikdy by nevěřila, že se dočká tak úžasného večera. Bohužel všechno končí a tento ples není výjimkou.

Uběhla spousta času od plesu a na řadě byl třetí úkol. Bludiště. Zazněl výstřel a šampioni byli vpuštěni dovnitř. Cesta byla dlouhá, uvnitř se potkal s Cedricem a společně se dostali až k poháru. Když se ho dotkly, přeneslo je to. Ocitli se na podivném tmavém místě, po bližším prozkoumání si uvědomili, že jsou na hřbitově.

„Konečně jsi tu. Už na tebe čekám." ozvalo se. Když se Harry ohlédl za hlasem, viděl Pettigrewa držícího černou látku s jakýmsi tvorem. „Toho druhého kluka můžeš zabít." dodal ten tvor. 

Pettigrew vytáhl hůlku. 

„Avada kedavra."

„Né!" bylo jediné co stihl Harry zařvat.

Cedric byl plně zasažen a jeho už Pettigrew k něčemu připoutal. Vlastně ho připoutal k náhrobku. Poté hodil látku i s obsahem do velkého kotle, přidal svou ruku, kost a Harryho krev. Něco zamumlá. Kotel zmizí a objeví se známá postava. Lord Voldemort. Ihned si přivolává své smrtijedy, aby jim vyčetl jejich chování.

Pak svou pozornost zaměří na Harryho. 

„Ó, Harry, málem bych zapomněl. Co kdybych se podíval, co se ti honí hlavinkou?" dořekne a použije na něj Nitrozpyt, čímž mu začne procházet vzpomínky. „Koukám, že jsi měl hezké dětství, „ uchechtne se, „a že by se nám zamiloval? Co je to za pěknou dívenku. Černovlasá, modré oči a ze Zmijozelu jo, pěkná, jen mi je nějak povědomá." otočí se zpět k smrtijedům. „Luciusi znáš tu dívku?"

„Ano, můj pane je to nějaký sirotek. Narozená někdy v květnu." 

„Zajímavé, kdysi jsem znal dívku narozenou třetího května. Nicméně zpět k tobě Harry, chci to dokončit." zahledí se na Harryho, pohne hůlkou, osvobozuje ho. „Vezmi si hůlku, Harry. Budeme spolu bojovat. Tak dělej."

Harry si vzal hůlku a postavil se proti němu. Seslali na sebe kouzla, která se střetla. Najednou se mu objevili rodiče, pomohli mu a zaslepili na chvilku Voldemorta. Harry toho okamžitě využil a rychle se společně s Cedricovým tělem přenesl pomocí poháru zpátky do Bradavic na začátek bludiště. Ozvalo se tleskání, které začalo vyprchávat, když všichni pořádně spatřili co se stalo.

Uviděli dva chlapce ležící na zemi, jednoho živého, ale zdrceného, druhého mrtvého.