Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolová

Back to school!

To ráno bylo tiché a plné sněhu. Celé město poklidně spalo a vše bylo tak, jak má být.....a pak Sáře zazvonil budík!

Dívka se prudce posadila a vystřelila k šatní skříni. Otevřela ji a natáhla na sebe nějaké prapodivné oblečenícko, které dohromady dalo outfit "módní guru level Eleanor (#Eleanor a Park)". V obrovském zrcadle zkontrolovala svůj winter look, šťastně se na sebe usmála a rozběhla se na snídani.

Jen co sebou plácla na židli u stolu, ulpěl na ní vyjevený pohled jejího tatíčka. ,,Sárinko? Co že jsi dneska vzhůru tak brzy??"

Sára vzhlédla od Mikovy misky čokoládových lupínků, kterou si nějakým záhadným způsobem přivlastnila a oči se jí sjely k sobě. ,,Myslím," začala, ,,myslím, že dneska půjdu do školy. Doma už mě to neba...." A s těmito slovy se vyřítila z domu vstříc novým dobrodružstvím.

****

Do školy dorazila až koncem druhé hodiny. Nějak to nevychytala, a tak jí cesta trvala dvakrát déle než jindy. Během ní se ještě stavila na kus řeči s někým, koho považovala za kouzelného dědečka. Nakonec se ale ukázalo, že je to jen obyčejný bezdomovec...

Zazvonilo na konec hodiny a studenti se vyhrnuli na chodbu. Sára stála na lavičce a pokoušela se v tom zmatku najít Jull nebo Benedikta. Její pohled ale spočinul na něčem úplně jiném - asi deset metrů od ní stál Endrú. Byl šarmantně opřený o zeď a flirtoval s nějakou holkou se slunečními brýlemi a temně fialovými vlasy. Ta se smála všemu co řekl a pak, zrovna když už to vypadalo, že Endrú od té nanynky odejde, přesně v tu chvíli se políbili!!!

Sářiny oči se prudce srazily jedno ke druhému. Co to jako má být?!, pomyslela si dívka, Múj druhý šamstr- můj Jacob, můj Severus, můj Henry, můj Aspen, můj Minho....- se tu na chodbičce ve školičce mucká s nějakou holkou?! A nejsem to já?! To se musí napravit! Koho bych asi tak měla zarputile odmítat, kdyby se na mě Endú vykašlal... a s takovými "myšlenkami" se rychle vydala za Endrúem, který mezitím fialovlasou holku skutečně nechal samotnou u skříněk a razil si cestu směrem do knihovny.

Sára se cítila jako skutečný nijna bojovník. Tedy alespoň první čtyři minuty. Pak se Endrú zničeho nic otočil, popadnul jí za zápěstí a strčil jí do nejbližšího kumbálu. Sotva za nimi zamkl dveře, Sára se rozmáchla a vlepila mu facku. Poté se zhroutila na podlahu a usedavě se rozplakala .

(Bajdvej, já sice jako moc nevím, co to asi má představovat -nejspíš, že brečela faaaakt hodně-, ale v jedný knížce, co jsem nedávno četla, to hlavní hrdinka dělala celkem často, takže vhů kérs...jo a mimochodem, takovýmahle závorkama úplně o ničem se snažím zvýšit počet slov, abych dosáhla toho nového mimima, co stanovila Linduš....nojo, jsem neskutečná lemra)

,,Auu! Za co to bylo?" Rozčileně se zeptal Endrú a mnul si bolavou tvář. Ačkoli byste to do ní neřekli, Sára měla slušnou ránu.

,,Ty- tty jsi se tam..." vzlykala Sára, ,,Ty ses tam líbal s tou cizí holkou! A já hloupá si myslela, že mezi námi snad něco je... samozřejmě jednostranného -z tvé strany, protože já miluju Benedikta a my spolu chodíme a on miluje mě a jednou se vezmeme a budeme mít kupu srandovních dětí a zestárneme spolu a ty u mě nemáš nejmenší šanci, ale-" chtěla ještě něco dodat, jenže po tak srdceryvném vyznání jí zavalila další vlna hysterického breku.