Polštářová bitva

568 22 3
                                    



Milý deníčku,
Dnes půjdu poprvé na novou školu. Letos už se ani necítím nervózní z nových spolužáků, učitelů a tak. Stěhujeme se s rodiči a bratrem už po dvanácté, protože jsme upíři. Můj otec je už velmi známý deníčkář Stefan. Má zkrachovalého bratra Dmona, který bydlí u nás ve sklepě. Často ho s bratrem Mikem sledujeme, když se převlíká a jíme u toho višňovou čokoládu. Mike je moje dvojče. Máma mě už volá na snídani. Tak já napíšu po škole. MucQ

Sára zahodila deník a vyrazila ze dveří.
,,Do píči, sestro! Nemůžeš dávat pozor?!"
Mike, který zrovna procházel po chodbě a Sářin zběsilý výpad ho bolestivě udeřil do nosu, si ani ráno, 1. září neodpustil pár nadávek. Sára se na něj jen pitomě usmála a pelášila na snídani. Na sobě měla svůj oblíbený koňský top a černé kraťasy. Na hlavě jí vévodila čelenka s motivem koně. Vzala svou koňskou misku a nasypala do ní cereálie ve tvarů koní. Když vyšla z domu, málem zakopla o svého opravdického koně.
,,Blesku! Málem jsem si tě nevšimla. Co by si řekl na malou projížďku?''
Bez sedla nasedla na koně a vyrazila do západu slunce. Blonďaté kadeře jí vlály ve větru. Protože měli pláž hned za domem, jela na svém bělouši a vlny narážely do útesu. U školy koně přivázala ke stromu a ostatní nechala na něm.

Ve škole si připadala jako naprostá nicka. Když se podívala na Mika, bylo vidět, že si hned získal pozornost svým novým svetrem. Mike (na rozdíl od ní) se dokázal rychle začlenit do kolektivu. Ve třídě byla už většina míst zabraná, a tak si Sára sedla do prvního místa, které viděla. Byla to druhá lavice u okna. Když zazvonilo, do třídy vešel nový učitel biologie. Na tabuli napsal své jméno. Matt Smish. Poté se otočil ke třídě. Ta brada. Rozhlédl se po třídě a jeho pohled ustrnul na Mikovi.
,,Sakra práce!''
Celá třída se podívala Mikovým směrem, včetně Sáry. Ten seděl a nepřítomně hleděl na pana Smishe.
,,No jo, no jo... vždyť já mám tu esemesku už skoro dopsanou. Ale když to musí být..." vypadlo z něj po chvíli. Spěšně si strčil mobil do kapsy. Tedy, jak si Sára všimla, předstíral, že krabička tic-taců je mobil a ten si strká do kapsy. Očividně si toho ale všimla jako jediná. Hodina dále pokračovala úplně bez problémů.
Jen Sára byla úplně mimo. Nemohla spustit oči ze svého bratra. Hlavou se jí honily myšlenky, jako proč se pan Smish tak zarazil při pohledu na Mika nebo proč je její dvojče rudé jako rajče při každém pohledu na nového učitele nebo...

,,Hej ty po něm snad jedeš?"
Z myšlenek ji vytrhla dívka v lavici za ní. Tmavovláska s očima příliš daleko od sebe vypadala jako krysa.
,,Co? NE! Ježiši to vážně ne." Sára se zatvářila pořádně znechuceně ,,Je to moje dvojče."
,,Jo aha. Žvejku?'' Krysí holka k ní natáhla ruku s balíčkem melounových orbitek ,, Já jsem Julliane."
Paráda, první den a už se mnou někdo zapředl rozhovor. To se mi nestalo dobrých dvacet let pomyslela si Sára ,,Hmm, proč by ne? Díky."
,,No a tvoje jméno...?"
,,Sára, Sára Salvatore"
Zazvonilo na konec hodiny. Studenti se rozprskli po chodbách. Sára viděla pana Smishe jak si razí cestu davem ke kabinetu biologie. A Mike ho úchylně stalkoval. Před dveřmi se Mike rozhlédl, jestli se nikdo nedívá. Sára rychle odvrátila pohled. Když se znovu podívala, Mike už vcházel do kabinetu. Opatrně přitiskla ucho na dveře.
,,Miku, nemůžeme v tom pokračovat."
,,Ale Matte!" zněl naléhavě Mike.
Co se to tu sakra děje?

Najednou zaslechlene řechtání svého koně. Už musí být značně odvodněný. Když vyjde ven, u koně už stojí Julliane.
,,Jakej pošuk může jet na koni do školy. Nenávidim koně!"
Protože se jí Sára chtěla zalíbit, řekla, že ona taky.
Jull ironicky pohlédla na její oblečení. Jako naschvál kolem prošel Mike. Měl rozcuchanější vlasy než předtím a svetr měl naruby.
,,Hej Sáro, myslím, že tvůj kůň lehce skomírá."
Jull svůj ironocký pohled ještě zironictějšila. Bez rozloučení odešla. Myslím, že mám novou kamarádku! Pomyslela si Sára a usmála se. Již podruhé za jeden den odjela do západu slunce za šumu vln.

,,Ne tati! Já to do pusy nevložím!" vztekala se Sára, odstrčila talíř s tatarákem a znechuceným pohledem probodla sklenici krve.
,,Proboha Sáro, to přece nemůžeš myslet vážně." křičel na ni Stefan ,,jsi přece upír! Upíři- potřebují- pít- KREV! K.R.E.V. rozumíš?"
,,Ne! Já jsem prostě vegetariánka. Nemůžu jíst maso nebohých zvířátek" bránila se Sára
,,a už vůbec mě nedonutíš se napít tohohle!" Divoce se rozmáchla rukama a převrhla sklenici srnčí krve na stůl.
,,Prosím tě Sáro..."ze Stefanova výrazu čišilo zoufalství.
,,Né! Víš ty kolik nevinných srnek, králíčků nebo veverušek tím odsáváním krve ročně zabijeme? Hm?" Rázně si opřela ruce v bok.
,,Ale, ale, copak si to naše malá primadona zase vymyslela?" Ze suterénu se vynořil Damon a arogantně se usmál. Podle nálady se právě probudil. Teď, v půl sedmé večer.
,,A ty už na mě vůbec nemluv. Ty jsi ještě mnohem horší. PROBOHA JAK MŮŽEŠ VYSÁVAT LIDI? JAK?!?" hystericky křičela Sára.
,,No...napřed je chytnu za týl a dělám, že je chci políbit a pak je pros..."dobíral si Damon svou neteř, když mu skočila do řeči.
,,OCH MŮJ BOŽE- TY JSI JEDNODUŠE ODPORNEJ!!" Sára se otočila k odchodu.
,,Sáro," pokoušel se Stefan ještě uprosit svou dceru ,,Sáro počkej!"
,,Ne! Už jsem řekla. A když máš teď ten super flek v nemocnici, můžeš mi tam třeba vzít nějakou krevní náhražku- Dobrou!'' Ukončila debatu a vítězoslavně oddupala do svého pokoje.

Milý deníčku,
táta mě asi vůbec neposlouchá. Od rána jsem mu už jednou řekla, že jsem teď vegetariánka. Já prostě ráno udělám tak zásadní rozhodnutí a on to prostě vyfiltruje.
Cítím se pod psa. Je to opravdu hrozné.
Ale dnes se stalo i něco moc pěkného- asi mám novou kamarádku. Poprvé za dvacet dva let. Dvacet dva let, po které stále dokola opakuji první a druhý ročník různých středních celé Ameriky. Jmenuje se Julliane. Jediné co mi na ní vadí je, že nemá ráda koně. Na to bude ale stačit, když se trochu pocvičím v hypnóze. Mrk, mrk....

Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolováWhere stories live. Discover now